Obraz dětí v BabičceBoženy Němcové analyzovala Lucie Saicová-Římalová v studii Barunka a její sourozenci (Český jazyk a literatura, roč. 56, 2005/06, č. 2).
Soupis inscenací her a dramatizací textů bratří Josefa a Karla Čapků na Jiráskových Hronovech v letech 1938–1999 (nejdelší pauzy byly v letech 1941–45, 1948–55, 1977––82) publikovali v samostatné osmistránkové příloze Zpráv Společnosti bratří Čapků Documenta Čapkiana č. 43 (prosinec 2005) Jiří Hraše a Milan Kyška.
O vydání výboru z básní Jaroslava Seiferta ve dvou afrických jazycích šonštině a ndebelštině Inkondlo / Nhetembo (Harare, Text Pertise 2005) informoval v Českých listech č. 1/2006 velvyslanec ČR v Zimbabwe Jaroslav Olša jr.
Výběrovou bibliografii bohemo-teatrologických prací Angela Marii Ripellina (4. 12. 1923 – 21. 4. 1978), jehož málo známou básnickou tvorbu jsme představili v minulém čísle A2, otiskla Divadelní revue č. 3/2005.
Recenzi německého vydání prózy Jiřího Kratochvila Smutný bůh (Der traurige Gott, přeložily Kathrin Liedtke a Milka Vagaday, Zürich, Ammann Verlag 2005) přineslo poslední loňské dvojčíslo Prager Presse ve své literárně-hudební příloze. – Z téhož zdroje jsme se dozvěděli o výboru z esejů Jiřího Gruši Als ich ein Feuilleton versprach (Wien, Czernin Verlag 2004).
Diskusi o oficiální návštěvě delegace Obce spisovatelů v čele s Evou Kantůrkovou v Číně se podařilo vyvolat Ivanu Binarovi, jehož protest formou otevřeného dopisu otiskl bulletin Obce spisovatelů Dokořán č. 36 (prosinec 2005).
Odkaz na „komunistické kašpary“ Karla Sýse a Evu Frantinovou najdeme v recenzi Víta Kremličky na novelu kubánské autorky Zoé Valdésové Každý den nic (Mladá fronta 2001) v literárně-výtvarné příloze Babylonu č. 5/2006.
Rozmanité aktivity „konceptuálního umělce“ Miroslava Klivara, jež zasahovaly i do poezie, popsala s citacemi postřehů Anny Fárové, Stanislava Hanzíka, Věry Jirousové, Milana Knížáka, Stanislava Kolíbala a Zbyňka Vokrouhlického Krystyna Wanatowiczová v Týdnu č. 5/2006.
František Knopp
Spojené státy americké
Když se zrovna přední americké deníky a renomované kulturní týdeníky nezabývají – jak mají ve zvyku – rozsáhlými analýzami událostí na domácí politické scéně či na Blízkém východě a v Iráku, konec ledna a počátek února jim přináší vítanou možnost, jak stočit pozornost veřejnosti zcela jiným směrem. Kromě všemi (i intelektuály) toužebně očekávaných lednových výprodejů, týdne bez DPH a newyorského módního týdne je toto období již tradičně ve znamení filmů.
Poslední lednový týden se v Park City Utah již tradičně koná Sundance Film Festival, pořádaný Sundance Institutem, nevýdělečnou kulturní organizací, založenou hercem Robertem Redfordem v roce 1981. Za 25 let své existence se Sundance Institut stal mezinárodně uznávaným partnerem nezávislých umělců, zároveň v mnoha případech i producentem a sponzorem. Porota zhlédne každoročně přes 120 celovečerních a 80 krátkometrážních filmů a udělí ceny v devíti různých kategoriích jak dílům hraným, tak dokumentární tvorbě. Letošní porota v čele s Wimem Wendersem ocenila hlavními cenami dva filmy zabývající se imigrací třetího světa do USA – dokumentární snímek Christophera Quinna God Grew Tired of Us o exodu súdánských emigrantů a film Quinceañera režisérů Washe Westmorelanda a Richarda Glatzera v kategorii dramatická tvorba o latinskoamerické komunitě v Los Angeles.
Jen o týden později začalo plnit kulturní a společenské rubriky všech amerických periodik šílenství zvané Oscar Awards. Letošní ročník postrádá kasovní trháky typu Pán prstenů či Piráti z Karibiku z let předešlých, i tak měl však již od počátku nominační večer jasného favorita – snímek Zkrocená hora režiséra Ang Leeho o homosexuálních kovbojích, který si na své konto připsal hned osm nominací, nejen v kategoriích nejlepší film, režie, ale také za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní i vedlejší roli (Heath Ledger a Jake Gyllenhaal). Ukáže se až v březnu, zda ostatní nominovaná díla (např. Capote, Crash nebo Mnichov) mají proti favoritovi šanci.
Za velké pozornosti médií přichází po premiérových uvedeních na festivalech v Karlových Varech a New Yorku do americké distribuce film Larse von Triera Manderley, pokračování kultovního Dogville. Snímek na premiéře uvedl sám režisér, byť prostřednictvím satelitního videomostu (Lars von Trier je znám svou extrémní fobií z letadel). Druhým hitem zimní sezony se může stát nejnovější film Michaela Winterbottoma – adaptace „nezfilmovatelné“ literární předlohy Tristram Shandy. Do hlavních rolí obsadil Steva Coogana, známého již z 24 Hour Party People. V jedné z vedlejších rolí exceluje čím dál výraznější britská herečka Shirley Hendersonová (např. Frozen nebo Intermission).
Markéta Musilová