Strana zelených vyzývá předsedu vlády Mirka Topolánka k poskytnutí záruky, že Jiří Čunek se nebude vyjadřovat k romské problematice a bude respektovat výlučnou kompetenci ministryně Džamily Stehlíkové v této oblasti. Avšak kompetence ministryně Stehlíkové, tedy ministryně bez portfeje, znamená prakticky výlučnou nekompetenci, neboť kromě hlasování ve vládě a umístění na Úřadu vlády ministryně žádné jiné kompetence nemá. Tak tomu bylo ostatně v posledním období vždy: problematiku romskou dostávali do vínku ministři bez resortu a poté vládní zmocněnci pro lidská práva (sloužící vládám jako alibi). Krátce vedl v první Topolánkově vládě romskou agendu ministr práce a sociálních věcí Nečas, který ji, věřím s úlevou, zanechal zelené Stehlíkové.
Když pomineme vulgaritu o „opálených“, pak Čunek jistému občanovi na otázku, kdy stát pomůže i jemu, v podstatě odpověděl, že kdyby občan byl Romem a dělal binec, tak by se o něj politici zajímali. To je bohužel obraz cikánů, jak je vytvářen a znám. Takovýto obraz se však stěží změní kampaněmi proti rasismu a cenzorskou politickou korektností, jestliže se s jeho odrazem můžeme i dnes setkávat v nemilovaném sousedství. Obraz lze změnit jeho předěláním. Nejprve v plenéru. Pak se teprve změní i ve vnímání a v médiích. Nezaměňujme příčinu a následek.
Politici stejně jako kdokoli jiný vidí především barevně (chcete-li etnicky) odlišenou chudobu. Byla bílá chudoba natolik jiná? Osm až dvanáct dětí v nádenické chalupě, doma pálená kořalka a zpíjení se do němoty, nádenická práce. To není tak nezapamatovatelně dávno. Takováto chudoba se stala nepřijatelnou. Její odstranění stálo společenské otřesy, ze kterých vzešly dva -ismy, z jejichž vlády se dodnes otřepáváme. Vynořuje se však nová chudoba, arci zahalená do neprůsvitných hávů. A Romové jsou dnes jediní, kteří výrazně prosvítají. Skutečnost, že mezi chudými je Romů hodně a chudoba se u nich vyskytuje četněji, je vlastně pro politiky alibi. Média mohou právě Romy představit jako typické chudé, tj. s vlastnostmi, o nichž „všichni víme“. Tím celou skupinu chudých dehonestují a pro „normální“, ale chudou rodinou je traumatem žádat o pomoc. Ostatní chudí jsou neviditelní. Proto se pořád mluví o zneužívání dávek, potřebnosti práce apod. Jako by tomu tak odedávna nebylo. Špatně funguje systém. Úřad práce vydá doklad, že pro dotyčnéh o nemá práci, a pak se člověka zmocní sociálka. Ovšem hlavy dvouhlavého ministerstva práce a sociálních věcí spolu nedokážou komunikovat.
Kdo se zastane chudých, zastává se Romů. To povede k etnizaci chudoby, která bude ztotožňována s cikánstvím. Ne že by se tak na úrovni jazyka již po staletí nedálo. Mnozí Romové se tudíž upnuli k požadavku užívání názvu ze svého jazyka. Chtějí být nazýváni Romy, ne Cikány (asi jako by se Němci rozhodli být nazýváni Dojčové). To jistě není samospasitelné, ale právě takováto nově vznikající romská elita by měla vycítit, že nárokovat si oddělenou péči a řízení „integrace“ je odsoudí k procesu „trvale udržitelného vyloučení“ – „integrace“ zamotávající se do začarovaného kruhu nikdy nekončícího procesu, v kterém si „integrovaná“ vrstva Romů vytváří monopol na „integrování“ jiných Romů.
Stehlíková oprášila ideu agentury, již notně zdrchané krasavice, poprvé nabízené vládě ke koupi již v roce 2002. Oprášila ji velmi originálně, prohlásila, že agentura vlastně už existuje a jsou jí pracovníci jejího úřadu. Nebylo kdy tušeno, že by Úřad vlády přináležel ministryni bez portfeje, ale budiž. Jedním z pilířů, na kterých měla spočívat expertiza a intervence dodávaná kdysi zamýšlenou agenturou, je (kromě specifické sociální práce v terénu, pracovního a vzdělanostního poradenství) oblast bydlení, v níž je klíčovým aktérem ministerstvo pro místní rozvoj. Jak však zajistit potřebnou meziresortní spolupráci, když je ministr onoho resortu vyzýván, aby se vůbec k „romské“ koncepci nevyjadřoval? No, asi žádná meziresortnost nebude třeba, agentura bude „předcházet sociálnímu vyloučení v sociálně vyloučených romských lokalitách“ a na ty má „kompetence“ jenom paní ministryně a Strana zelených. Měl bych v tomto případě pro vicepremiéra a ministra jednu radu: ať pustí zelené i Romy/Cikány k vodě a navrhne v rámci své působnosti program skutečného a dostupného bydlení pro chudé a toliko nárazově zaměstnatelné.
Autor působí v Socioklubu, v letech 2000–2003 byl ředitelem kanceláře Rady vlády pro záležitosti romské komunity.