V květnu vyprší mandát třetině členů Rady České televize. O tom, kdo z nejužšího okruhu patnácti kandidátů převezme roli radních, již brzy rozhodnou poslanci. Kritici systému volby opět upozorňují na monopol sněmovny při hlasování.
V zákonu veřejnoprávní televize stojí, že Rada České televize je orgán, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize. Rada disponuje kompetencemi k odvolání či jmenování generálního ředitele televize a tím může sice nepřímo, ale zásadně ovlivňovat její chod. Problém, na který poukazují kritici, je v tom, že o výsledném složení rozhodují sami poslanci. „Výběr je zcela jednoznačně politicky motivovaný, protože politici rozhodují, kdo bude v radě a kdo nikoliv. Automaticky to ale neznamená, že jednotliví radní jednají podle zadání politiků. To můžeme téměř vyloučit u radních se silným profesním, odborným nebo morálním kreditem. U některých radních k tomu ale může docházet,“ říká sociolog médií a jeden z kritiků stávajícího systému Tomáš Trampota. „Fakticky jde o jednoznačné svázání výběru členů Rady s politikou a zájmy parlamentních stran, přičemž tyto zájmy jsou potvrzovány navrhujícími organizacemi,“ souhlasí mediální odborník Jan Jirák a předseda Rady ČT v letech 1997 až 2000. Co však říci na to, že je mnoho žalujících, ale málo žalovaných? „Je to něco, co se těžko dokazuje, ale domnívám se, že je to vysoce pravděpodobné,“ dodává Jirák.
Monopol poslanecké sněmovny při hlasování o složení Rady ČT je důvodem zvýšené citlivosti na jména dřívějších politiků, kteří do funkce radních kandidují. Letos si pozornost svou účastí zajistili bývalí poslanci Jitka Kupčová a Miloslav Kučera (ČSSD), někdejší senátor Josef Jařab (ODA) či dramatik a bývalý šéf Poslanecké sněmovny Milan Uhde (ODS). V patnáctičlenném výběru dále figuruje bývalý šéfredaktor publicistiky ČT Milan Bouška, spisovatel a publicista Lubomír Brožek, bývalý ministr pro místní rozvoj Jaromír Císař, dramatik Erik Černý, evangelický duchovní Daniel Kvasnička, ředitel Konzervatoře v Brně, mluvčí Českého telekomunikačního úřadu Dana Makrlíková, šéf občanského sdružení Hermes Radek Mezulánik, básník, kritik a novinář Josef Mlejnek, herec Michal Pavlata a stávající radní Jiří Presl (uchází se o funkci znovu). Náhradnicí za Erika Černého, který nedodal lustrační osvědčení, je radní Zdena Hůlová.
Patrně nejvíce zarazí kandidatura Miloslava Kučery. Médii přezdívaný cenzor totiž před listopadem 1989 psal posudky, kterými nedoporučoval písňové texty k veřejné produkci. O jeho minulosti informovala Česká televize v roce 2001. Tehdy důrazně odmítl reportéry veřejnoprávní televize, když s ním chtěli natáčet pořad Fakta. V interview BBC později přiznal, že reportérům vyhrožoval stížností na generálního ředitele České televize, což také dodržel. Osobně volal prozatímnímu šéfovi Jiřímu Balvínovi s výhradami k obsahu pořadu. Ohrazoval se také proti tvrzení jednoho z bývalých studentů, který o něm v reportáži řekl, že vyučoval marxistickou estetiku. Kučera z toho vinil Českou televizi, která si prý měla informace ověřit z jiných zdrojů. Letos se díky podpoře poslanců dostal do užšího výběru kandidátek na radní a má reálnou šanci na zvolení.
Politická loajalita radních se těžko dokazuje. Také proto, že je nenavrhují politické strany, ale občanská sdružení. Toto pravidlo platí už od dob televizní krize. Tomáš Trampota to považuje za klad jinak špatného systému. „Otázka ale je, zda se to nestává jen určitou zástěrkou. Situace dospěla do stavu, kdy i jednotliví radní jsou v médiích uváděni ve spojitosti se stranou, kterou zastupují. Takto silné provázání politické moci s médiem veřejné služby rozhodně není přijatelné,“ domnívá se. Kritikem systému nominování společenskými organizacemi je například šéf sněmovní mediální komise Vítězslav Jandák. „Proč tam ze sebe dělat včelaře, když jsem sociální demokrat? Takové farizejství se mi nelíbí,“ uvedl pro Lidové noviny. Jandák by si ovšem navíc přál, aby měla Česká televize správní a kontrolní radu, složenou ze zástupců politických stran. Tato rada by podle něj měla dohlížet na vyváženost zpravodajství. Šlo by de facto o větší politizaci.
Zájem odborné veřejnosti jde spíše opačným směrem. Upravit legislativu tak, aby se na rozhodování podílelo co nejvíce nezávislých a odborně způsobilých osob z různých oblastí. „Měli by to být lidé z oboru, tam jde ale o střet zájmů. Museli by opustit své současné funkce a odměna radních je velmi malá,“ domnívá se Hůlová. „Možnost výběru radních, a to nejen u Rady České televize by měla být rozložena mezi více subjektů, a to nejen z politické sféry. O kandidátech na post radních by například mohla rozhodovat komise, v níž by zasedali zástupci poslanecké sněmovny, senátu, úřadu prezidenta, představitelé akademické obce a důležitých kulturních a společenských institucí veřejného života. Taková změna by ovšem vyžadovala změnu zákona a k té by musela být politická vůle. A ta tu samozřejmě není,“ míní Trampota. Vypadá to, že politická atmosféra legislativním změnám opravdu nepřeje. Odmítl je například člen mediální komise Petr Pleva (ODS).
Mnozí odborníci by nicméně uvítali, kdyby se Česká republika inspirovala některým ze zahraničních modelů. Zdena Hůlová zmiňuje německý systém, v němž se rada skládá z několika desítek radních z různých sfér, odborů, církví, akademické obce i politických stran. Trampota upřednostňuje model britské BBC. V jejím kontrolním orgánu BBC Trust je jen dvanáct členů, jejich výběr ale probíhá ve více kolech a je mnohem složitější než v ČR. Tamní složení rady ve výsledku závisí na rozhodnutí vlády, premiéra a královny. Jde o systémy, které sice úplně nevyloučí rizika loajality k politické straně, zároveň se jim však snaží dát co nejmenší prostor. A to se o podmínkách, které panují na domácí půdě, zatím rozhodně říci nedá.
Autor je spolupracovník redakce.