Když 22. ledna 1950 přednesl Ladislav Štoll svou nechvalně proslulou přednášku Třicet let bojů za československou socialistickou poesii, stalo se v české literatuře cosi, co bylo známé z literární praxe Sovětského svazu. Teoretický referát překročil svůj vlastní diskurs a namísto subjektivní analýzy se stal závazným dogmatem, kategorickým imperativem moci.
Štollův pohled na vývoj české poezie demonstruje totalitní a socrealistickou optiku formování „nového světa“ ve vší detailnosti. Vytváří ideologicky přijatelný a zjednodušený vzorec, v němž na jedné straně stojí síla zla (úpadkové individualistické zpátečnictví), na straně druhé pak síly dobra (pokrokové, ideově agitující básnictví). Z dnešního pohledu připomíná čtení později vydané knižní podoby Štollova referátu bizarní pohádku, v níž se o princeznu poezii (představující klíč ke šťastným zítřkům a mocný kód pro dorozumívání s „prostým lidem“) střetávají na jedné straně černokněžníci existenciální a prohnilé větve, na straně druhé pak uvědomělí, osvícení a vizionářští princové nových zítřků. Řečeno metaforou socialistického realismu – na jedné straně barikády stojí zásadní zjevy socialistické poezie Jiří Wolker a S. K. Neumann, na druhé straně pak rozkladné a destruktivní živly Karel Teige a František Halas.
Ideologický chorus
Kniha Michala Bauera Tíseň tmy je velmi vítaným ponorem pod obvyklou konstatační vrstvu, jíž byl zahájen tento text. Z tisíců stran dokumentů vytváří autor úctyhodnou polyfonii dobových hlasů, jež nechává zaznít snad všem dobovým názorovým proudům a odhaluje skrytější nuance, které holá generalizace protikladu „dogma vs. ‚pravda‘“ poněkud zamlžuje. Jeden ze zásadních zdrojů knihy představují zápisy z nejrůznějších zasedání ideologických orgánů, a tedy i hlasy, jež jsou třeba jen v drobném rozporu s prosazovaným Štollovým pohledem. Před čtenářem tak defiluje hloubka dobového kulturního života ve vší pestrosti, střetává se zde monumentální hlas moci s promluvami jedinců, kteří tento diskurs opatrně narušují, vyvstává barvitá geneze a obrušování původně jednoznačně přijímaného ideologického obrazu. Snaha z Halase učinit renegáta a radikálním řezem vyříznout jeho dílo ze „zdravé“ tkáně socialistické kultury skýtá čtenářsky poměrně zajímavý příběh, který sice nemá přehledné pohádkové rysy Štollova pohledu (postavy se v něm totiž vyvíjejí a modifikují svá stanoviska), ale vydává detailní svědectví o literární teorii a praxi padesátých, respektive šedesátých let, o genezi nové socialistické kultury, cyklickém ideologickém oteplování a přituhování. A v neposlední řadě – nabízí i hlubší pohled do myšlenkového soukromí Ladislava Štolla, na jeho názorový vývoj a glosy, které se z pochopitelných důvodů do oficiálních textů nevešly.
Zahlcení materiálem
Bauerova metoda však v sobě nese značné úskalí z hlediska atraktivity textu. Mnohohlasí a doslova kanonáda faktů ústí do nepřehlednosti a čtenářského zahlcení, přičemž vršeným reáliím mnohdy chybí hierarchizace podle stupně jejich závažnosti. Bauer svému čtenáři předkládá úctyhodné množství zpracovaného materiálu a prokazuje tak velkou službu všem badatelům, kteří se kdy budou vývojem Halasova osudu v komunistické epoše zabývat. A co běžný čtenář? Tomu se dostane dosti suchopárného a navíc nedostatečně členěného textu, v němž se velice těžko orientuje, a který navíc občas sklouzává k eklektickým výletům po socialistickém časoprostoru. Komentující hlas autora knihy zazní mezi citáty poměrně zřídka, což dojem přílišného zavalení materiálem jen posiluje.
Tíseň tmy vlastně není toliko knihou interpretující Františka Halase, je to kniha o interpretacích (od roku 1948 až do osmdesátých let), které často zapomínají rozlišit empirického autora a lyrický subjekt. Celá halasovská vojna se tak paradoxně vede více o Halase jako člověka nežli o jeho dílo, dostávající své znaménko právě podle hodnocení autorovy osobnosti. I to je signifikantní svědectví o ideologické literatuře; svědectví, jež by nemělo skončit v nevědomí literární historie, neboť, jak píše Bauer: „Nejsem si jist, že nevědomost je nejlepším způsobem reflexe minulosti.“
Daní za určitou ztrátu čtenářského komfortu je nepřeberné množství cenných zdrojů a informací, které by jinak ležely kdesi v hloubi archivů. Tíseň tmy Michala Bauera je znovu vnáší do hry a vytváří z nich působivě detailní mapu ideologické (dez)interpretace jedné z klíčových postav české poezie.
Autor je postgraduální student Ústavu české literatury FF UK a správce stránek www.sorela.cz.
Michal Bauer: Tíseň tmy aneb Halasovské interpretace po roce 1948. Akropolis, Praha 2005, 472 stran.