Po nekrvavém vyústění politické krize se Ukrajina opět přibližuje EU.
Zahraniční výbor Evropského parlamentu jako první unijní instituce dne 5. června 2007 veřejně přiznal Ukrajině právo završit své evropské aspirace členstvím v Evropské unii. V doporučeních pro vyjednávání o nové smlouvě mezi EU a Ukrajinou, jež bylo schváleno velkou většinou hlasů, je také zdůrazněn prvořadý význam, jaký pro integraci Ukrajiny do evropských struktur má vyřešení současné vnitropolitické krize. Rozhodnutí zahraničního výboru EP je důležité i vzhledem k nedávné výzvě nového francouzského prezidenta k zahájení debaty o hranicích Evropy, respektive Evropské unie.
Europoslanci se odhodlali ke strategicky důležitému kroku, na nějž se byrokraté Evropské komise báli byť jen letmo pomyslet, natož ho uskutečnit. V červenci o tomto stanovisku budou ještě hlasovat všichni poslanci Evropského parlamentu včetně českých. K hlasování dojde v situaci, kdy se stále naléhavěji potvrzuje, že je integrace Ukrajiny do Unie stejně tak v zájmu Ukrajiny jako sedmadvacítky samotné. Role Ukrajiny je klíčová nejen vzhledem k současné rétorice i politickému a energetickému vydírání Evropy ze strany Kremlu a faktu, že se podle známého tvrzení nemůže bez kontroly Ukrajiny Rusko stát skutečnou velmocí; jde také o to, že případná úspěšná transformace ukrajinské společnosti, dodržování demokratických standardů a vláda práva může být vzorem pro obyvatele jejího východního souseda. Bude-li však Ukrajina ponechána v současném vakuu, stane se v brzké době ruským satelitem a faktická evropsko-ruská hranice bude probíhat Pobaltím, východním Polskem, Maďarskem a Rumunskem.
I proto je slepou uličkou spojovat evropskou politiku vůči Ukrajině se vztahy k Turecku, jak je nyní v Bruselu běžné. Obě země jsou samozřejmě strategicky důležité a procházejí složitými transformačními a modernizačními procesy, zde však jejich podobnost končí. Ukrajinský vnitropolitický život je sice značně bouřlivý a k politické kultuře západoevropských zemí má ještě daleko, politické konflikty zde ale neřeší tak jako v Turecku armáda a situace v oblasti dodržování lidských práv a svobod je také nesrovnatelná. Byť je Turecko na rozdíl od Ukrajiny formálně oficiálním kandidátem na vstup do Unie, má východní soused Unie nepochybně větší předpoklady, potenciál i vůli k integraci a perspektivně i vstupu do EU.
Zásadní pro další vývoj bude, zda Unie nabídne Ukrajině co nejkonkrétnější perspektivu integrace. Jedná se především o citlivou problematiku liberalizace a výhledově zrušení víz. Získat vstupní vízum do zemí Schengenu je dnes totiž pro Ukrajince složitější a zdlouhavější než například do USA. Významné je i určení konkrétního časového rámce pro vznik zóny volného obchodu, jelikož Unie je od rozšíření v roce 2004 největším obchodním partnerem Ukrajiny. Prostor pro mnohem intenzivnější spolupráci je i v oblasti energetiky, kde by EU mohla podpořit výstavbu nové infrastruktury a zavádění úsporných technologií v průmyslu a výrobě elektřiny, jež svou několikanásobnou energetickou náročností ve srovnání se zeměmi EU zvyšuje závislost země na ruských surovinách. Kromě toho by bylo žádoucí Ukrajinu v co nejkratší době plně integrovat do vybraných evropských programů, jako například Sokrates, jenž poskytuje mladým lidem ze zemí EU, Norska, Islandu a Lichtenštejnska unikátní možnost absolvovat část studia v zahraničí.
Česká diplomacie by měla v Bruselu výrazněji usilovat o větší angažovanost Evropské unie v podpoře demokratizačních a transformačních projektů na Ukrajině. Unie často prohlašuje za svoji prioritu podporu lidských práv a občanské společnosti, jak v případě Ukrajiny, tak i dalších zemí se však značně rozcházejí její slova a činy. Nejen že tato podpora není koordinována mezi jednotlivými unijními složkami, ale ve skutečnosti jde naprostá většina prostředků do rozpočtů tamních vlád a občanská společnost získává z Unie jen malou část. EU je sice největším poskytovatelem finanční pomoci Ukrajině, když od roku 1991 věnovala v rámci různých programů téměř 2,5 miliard eur, velká část těchto peněz ale byla vynaložena na projekty spojené s vyrovnáváním se s následky katastrofy černobylské jaderné elektrárny (více než 620 milionů eur). Na programy podporující vytváření a rozvoj demokratických institucí a standardů bylo vynaloženo jen zhruba 15 procent prostředků (USA přitom poskytly 30 procent) a na přímou podporu nevládním organizacím jen 2 procenta (USA 6 procent).
Zapojení Ukrajiny do evropských struktur je v bytostném zájmu naší země a je také výzvou pro českou diplomacii, a to nejen proto, že podpis nové smlouvy o vztazích mezi EU a Ukrajinou by se pravděpodobně mohl uskutečnit v rámci českého předsednictví v Radě EU v první polovině roku 2009.
Autor je analytik Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky.