Farmacie je podnikání jako každé jiné, tvrdí bývalý vysoce postavený pracovník české pobočky mezinárodní farmaceutické firmy. Dotázaný, vzděláním a původní profesí chirurg, si přál zůstat v anonymitě.
Kdy jste přišel do farmaceutické firmy?
Bylo to v roce 1993. Firmy, které do ČR po revoluci přicházely ze zahraničí, nabíraly z 90 procent lékařsky nebo farmaceuticky vzděláné lidi.
Začínal jste na pozici dealera?
Ano, je to základní pozice. Nastupoval jsem jako takzvaný medicínský reprezentant, který měl za úkol objíždět buď obecné lékaře, specialisty nebo nemocnice. Podle toho, na jaké produkty se firma zaměřovala.
Šel jste do toho s vědomím, že se v této branži dějí věci, které mohou odporovat etice?
Tak bych to nedefinoval. Na začátku devadesátých let byl lékař, který předepisoval nebo doporučoval lék, velmi spokojený, když dostal propisovačku, diář, blok. Byl schopen pro věc udělat maximum, zvlášť když byl pak pozván na nějaký tuzemský seminář, který byl doprovázený bohatým rautem. Lidé nebyli tehdy zvyklí na honosnost a nabídku rautů. V roce 1995 už jste lékaři musel zajistit počítač nebo notebook a nestačil mu kongres ve střední Evropě, ale pokud možno v nějaké vzdálenější exotické zemi. V mnoha případech šlo i o přímé vyplácení peněz. Na druhé straně vycházejte z toho, že český národ je vysoce inteligentní a kreativní, v pozitivním i negativním smyslu slova.
Farmaceutická lobby má obrovskou moc. V USA je na druhém místě v tvrobě HDP hned za zbrojním průmyslem. Jakou moc má v ČR?
Zkuste se na tu otázku podívat komplexně, nevytrhávat věci z kontextu. V manželství si dovolíte to, co vám dovolí protistrana. V sektoru farmacie platí to samé. Výsledný prostor je takový, jaká pravidla nastaví naši politici, ať už jsou prolobbovaní nebo uplacení.
Dejme tomu, že jsem pracovníkem farmaceutické firmy a uvádím nový výrobek na trh. Co mám udělat pro to, aby se prodal?
Je rozdíl, jestli uvádíte produkt, který má být volně prodejný, nebo lék na předpis. U volně prodejných léků musíte dát obrovské peníze do reklamy. Léky se dělí na originální a generické. Pro trh se vyvíjejí jen léky, které mají zaručenou návratnost. Desetiletý vývoj léku stojí asi 6 až 7 miliard dolarů, v podstatě na všechny choroby je lék. Pokud ale chorobou ochoří dejme tomu jeden milion obyvatel a není to zrovna milion nejbohatších lidí, nebude taková skupina žádnou farmaceutickou firmu zajímat. U generik se pomalu dostáváme do podobné situace, ale lobbing ani tak nefunguje na koncové úrovni, tj. u lékaře, jako spíše na úrovni ministerstva, Státního ústavu pro kontrolu léčiv a zdravotní pojišťovny. Tento trojúhelník je velmi důležitý.
Může firma vyrábějící původní lék na úrovni tohoto trojúhelníku zabránit vstupu druhového léku jiné firmy na trh?
Každá firma, která vyrábí originální léky, má spočítanou cenu léku a zisky jen na období patentové ochrany. V této době, kdy může svůj lék vyrábět jako originální, nejsou přípustné falzifikáty. Proto byla asi před patnácti lety ohnivá diskuse na celosvětové úrovni a obrovský tlak originálních firem na prodloužení období patentové ochrany právě z důvodu vstupu konkurence na trh.
Jaké možnosti ovlivňování existují?
Dám příklad. Jedna bývalá ministryně měla spřízněného člověka ze Zentivy. Firma vyrábí i generika a ona tehdy pomocí ministerstva a zřejmě i VZP prosadila, že určitá skupina léků Zentivy byla dána přímo do sazebníků jako základní skupina léků. A firma měla vystaráno. Pokud se to nedělá na vysoké úrovni, pak takové to troškaření je úplně k ničemu.
Mají firmy interní pravidla, jak zaujmout lékaře?
Všechny farmaceutické firmy, nebo alespoň ty, které pocházejí z bývalé evropské patnáctky, mají velmi striktní pravidla morálního chování, která nesmějí vůbec hovořit o kategorii jakýchkoli nepřímých úplatkářských a podobných podpor. Ani náhodou. Jde o kreativitu a nápaditost jednotlivých lidí. Na druhé straně ministerstvo zdravotnictví a zdravotní pojišťovny tím, jak podmínky nastaví, vytvářejí prostor pro nekalé jednání. Systém je pak následně těmito firmami využit, ale ne zneužit. Prostor je vytvořen, ať už na základě lobbingu anebo spíš na základě toho, že politik či pracovník ministerstva si zvykl na určitý boční příjem.
Je běžné, když si nechá firma k ovlivňování lékařů vypracovat psychologickou studii?
Pozor, to není nic protizákonného. Tak jako automechanik používá k diagnostice počítač, pracuje samozřejmě farmaceutická firma na této bázi a hledá, jakým způsobem legálně lékaře ovlivnit.
Dostává se v České republice lobbing až na úroveň lékařských fakult?
Já bych to nevyloučil. Nejen lékařské fakulty, ale vůbec české vysoké školství je podfinancováno, je tedy možné, že fakulta obdrží přístroj, který pak automaticky užívá ke své studijní činnosti. Samozřejmě farmaceutické firmy nejsou padlé na hlavu, udělají to přes nějakého prostředníka a pokud možno za sebou zametou stopy. Na druhé straně já bych ani toto neviděl kriticky, pokud to poslouží správné věci, tedy výuce studentů.
Jaké jednání už nepovažujete za etické?
Odpověděl bych takto: Co není zakázáno, je dovoleno.