Větrné elektrárny pomáhají naší energetice dosáhnout osmi procent podílu obnovitelných zdrojů energie do roku 2020. Krajští hejtmani však protestují: Nechceme je tady, kazí nám výhled do krajiny. Stejně vysoké reklamní panely jim nevadí. O co se tedy hraje?
Příklad první. Moravskoslezský hejtman – chlap s gulami – Evžen Tošenovský zařičel na tiskové konferenci na novináře, že nedopustí, aby „jeho“ území zhyzdilo dvacet větrných elektráren. Dovolí jednu, maximálně dvě, ale dvacet nikdy. Když byl dotazován, co mu na větrnících vadí, odpověděl, že do oblasti Beskyd a Jeseníků nepatří.
Příklad druhý. Radní Plzeňského kraje si odhlasovali, že na svém území větrné elektrárny nechtějí vůbec. Ministr životního prostředí Martin Bursík na to reagoval: „Když se plzeňský hejtman Petr Zimmermann ohrazuje proti tomu, abych na místo ředitele šumavského národního parku jmenoval radikálního ekologa, neměl by ani on být radikální v přístupu k větrníkům.“
Příklad třetí. Když ministerstvo obrany zamítlo na území zlínského kraje stavbu dvanácti větrných elektráren poblíž obcí Pravčice a Stará Ves, jásal náměstek hejtmana Zlínského kraje Vojtěch Jurčík: „Rozhodnutí si chválím, nejsem příznivcem větrných elektráren. Hyzdí krajinu a výroba energie z větru je velmi náročná.“
Příklad čtvrtý. Kraj Vysočinu navštívil prezident Václav Klaus, který chová upřímnou nenávist proti všemu, co by mohlo ohrožovat jeho pojetí dravého průmyslu. Se slzami v očích řekl: „Větrná energie není výhodná, dobře si rozmyslete, jestli si chcete zhyzdit tuto nádhernou krajinu.“ Hejtman Vysočiny Miloš Vystrčil okamžitě dodal: „Větrné elektrárny drží nad hlavou pouze dotační politika státu. Kdyby tomu tak nebylo, investoři by se drželi stranou. Elektrárny ohrožují krajinný ráz a nelze opomenout ani ekonomickou neefektivnost. Jsou tady i negativní dopady na zdraví.“
Občanskodemokratičtí hejtmani zkrátka odmítají větrné elektrárny a hájí se ochranou přírody, která je jim jinak lhostejná, když jde o stavbu průmyslových či obchodních komplexů nebo prosazování hustší dálniční sítě.
Jsou tedy pro krajinu větrné elektrárny skutečně takovým nebezpečím? Evropská unie už dlouho cítí, že potřebuje nutně vystoupit z ropy, požaduje proto do roku 2020 povinná procenta obnovitelných zdrojů ve všech členských zemích. Švédsko chce být do tohoto data na ropě nezávislé zcela, Británie, Německo a Holandsko zhruba z třetiny, Česká republika si stanovila deset procent, ale i toto číslo se zdá být vysoké. „Podle analýz, které máme k dispozici, se ukazuje, že ani enormní zvýhodnění eko-energetických zdrojů ve formě investičních i provozních dotací v České republice nám nedává prostor k velkému optimismu. Cíl osmi procent pravděpodobně nebude splněn,“ řekl tiskový mluvčí ministerstva obchodu a průmyslu Tomáš Bartovský.
Trochu skeptický pohled úřadu, který by měl být hnací silou celého projektu. „Oni jsou mírní pesimisté, my mírní optimisté,“ vysvětluje situaci Jakub Kašpar z ministerstva životního prostředí.
Samotný Bursík říká: „Chceme podporu ještě zvýšit a využijeme i prostředků z operačních programů EU, abychom dosáhli šesti procent na primárních zdrojích energie, což se rovná osmi procentům OZE na podílu spotřeby elektřiny.“
Vhodně instalované větrníky dokážou energeticky zajistit i velmi malé odběratele, jako jsou obce či města, a snížit tak přímou závislost na megapodnicích typu ČEZ. Zahraniční zkušenost poukazuje na to, že větrná energetika dokáže vyrobit na jednu terawatthodinu elektřiny asi 450 pracovních míst. To je asi čtyřikrát více než u výroby elektřiny z jádra nebo uhlí, dokonce i pokud započteme těžbu.
Její odpůrci varují před hlukem, který elektrárny vytvářejí. Konkrétní zkušenost však vypovídá o tom, že les vzdálený stejně daleko jako větrník vydává rovnocenný hluk, tedy 35 až 40 decibelů. Další výtkou odpůrců větrníku jsou vysoké počty mrtvých ptáků a k smrti vyplašená zvěř.
„V tomto ohledu bylo přelomové rozhodnutí britské Královské společnosti pro ochranu ptáků, která uvedla, že větrná energetika neznamená vážné ohrožení pro zvířata. Za mnohem větší hrozbu považují klimatické změny, v jejichž důsledku bude velmi pravděpodobně docházet ke ztrátě přirozených biotopů,“ vysvětluje energetický expert Hnutí DUHA Petr Holub. Britská královská společnost došla k závěru, že na každých deset tisíc ptáků, kteří proletí přes větrnou farmu, dojde pouze k jedné smrtelné kolizi. Nicméně je pravda, že by větrné elektrárny neměly stát v migračních cestách ptáků. „Abychom se tomu vyhnuli, je potřeba zajistit vyloučení výstavby v přírodních rezervacích, v místech velkého soustředění ptáků a napříč jejich tahovým cestám, popřípadě u velkých kolonií netopýrů,“ dodává Holub.
Zbývají dvě úskalí, která provázejí negativní hodnocení větrných elektráren: krajinný ráz a neekonomičnost.
Stometrová železná konstrukce s velkou vrtulí skutečně není žádný přírodní skvost, nicméně lze vždycky volit vhodné místo, například podél liniových staveb či průmyslových objektů. Tam krásy české krajiny skutečně hledat nebudeme.
A neekonomičnost?
„Chyba je už na počátku. Do ceny elektřiny z neobnovitelných zdrojů nejsou započítány vícenáklady v podobě externalit: tedy znečištění životního prostředí či poškozování lidského zdraví. Pokud bychom je připočetli, ceny se srovnají,” říká Edvard Sequens ze sdružení Calla.
Takže větrné elektrárny u nás patrně nikdy nebudou mít dramatický podíl na celkové výrobě energie, ale bojkot ze strany hejtmanů je nefér a kopíruje dlouhodobé energetické zájmy velkých stran.
Autor je redaktor Pražského deníku.