O bloudění matek a nesamozřejmosti přirozeného

Sborník V bludném kruhu svým titulem upozorňuje na hlavní charakteristiku spojenou s mateřstvím. Mateřství je obecně vnímáno jako natolik samozřejmé, že jeho obsah téměř nebyl podroben hlubší reflexi. A tak není a nemůže být jasné, co se pod tímto pojmem skrývá, co mateřství zahrnuje a jak se proměňuje. Texty sborníku stavějí před čtenáře otázku po hranicích, stycích a rozdílech mezi tzv. přirozeností, tedy biologickou schopností žen rodit děti, a společenskou institucí mateřství.

Vzepření řádu

Díky tomuto přístupu se stává viditelnější také nutná propojenost osobní zkušenosti a teoretické reflexe tématu. Ne proto, že editorkami knihy jsou ženy (viděno biologicky: potenciální či reálné matky), ale proto, že zkušenost s mateřstvím (a tedy i nějaká představa o obsahu tohoto pojmu) patří do osobní historie každého člověka. Právě při pokusech přiblížit se fenoménu mateřství můžeme jen těžko přistoupit na představu nezaujatého zkoumání objektu. Mateřství patří do té nešťastné (?) skupiny pojmů, které působí zcela samozřejmě, a přitom jsou definované kulturně i nanejvýš osobně - intimně zároveň. Každý pokus o zachycení takového jevu se vědomě či něvědomě vypořádává se společenskou nejednoznačnou realitou (ke které patří také bohatá mytologie pojmu v dané kultuře) i s osobní zkušeností jedince.

Přístupy, které vnímají mateřství jako výsledek řady faktorů (nikoli pouze biologické danosti), umožňují interpretovat zkušenosti zdánlivě těžko pochopitelné. K objevným vhledům do problematiky mateřství bezpochyby patří příspěvek Miluše Zadražilové, která analyzuje mateřský diskurs v ruské próze 20. století. Text sleduje vývoj politických tlaků, které navazovaly a přizpůsobovaly vlastním potřebám mýtus matky–hrdinky, a dilemata skutečných matek v situaci, „v níž je snazší dítě zabít než vychovat“ (Arbatovová, 1984). Zkoumá tabuizované téma gynekologie a porodnictví jako účinného institutu represivní moci, který vedl přes pocity samoty a bezmoci až ke krizi lidství, a také další důsledky totální devalvace hodnot, vedoucí k destrukci osobnosti, krizi otcovství a k odumírání mateřského instinktu. Podobné zaměření mají i příspěvky věnující se literárním textům, jako například články Kataríny Feťkové a Zuzany Augustové, jež si všímají mj. tvorby dvou nositelek Nobelovy ceny: Toni Morrisonové (1993) a Elfriede Jelinekové (2004). Texty se zabývají dekonstrukcí mateřských mýtů, které nacházíme v dílech autorek posledních desetiletí, a problémy alternativních způsobů ženské existence, ať už se jedná o černošské matky Toni Morrisonové, kterým autorka „dovoluje“ zešílet z krajně obětavého mateřství, opustit, zavrhnout nebo týrat vlastní děti, nebo o normativní předávání řádu po mateřské linii a snaze vzepřít se mu v případě Jelinekové a dalších rakouských autorek. Důsledky snah vymanit se z očekávaného modelu jsou pro postavy většinou natolik drastické, že vedou k jejich fyzické či psychické likvidaci, anebo se hrdinky nakonec vzdávají.

Mezi svobodou a instrumentalizací

Poměrně velká část příspěvků se věnuje zobrazení mateřství ve filmu. Značný vliv filmu na společnost ve 20. století ukazuje dva póly tohoto média, jednak svobodu, kterou film jako nové médium poskytoval (příspěvek Petry Hanákové Raný film: mezi výchovou a pokušením), jednak jeho totální instrumentalizaci (text Petra A. Bílka Emblematické redukce mateřství v ideologizovaném prostoru české poúnorové kultury). Další „filmové“ příspěvky sledují dílčí dobové rysy, záměrně i nezáměrně zachycené v dobové produkci (mj. příspěvek slovenské jmenovkyně Petry Hanákové Slovenské mamičky, pekných synov máte...). Přiblížení dobové realitě (nejen) žen a jejím proměnám dokreslují příspěvky všímající si zdánlivě okrajových jevů, jakými jsou například analýza obrazu české ženy, prezentovaného na dvou důležitých výstavách roku 1895 (Irena Štěpánová), nebo studie věnovaná diskursu i realitě porodu a ženského těla v 19. století (Milena Lenderová). Sborník uzavírá příspěvek Zuzany Kiczkové Sociálne materstvo: koncepcia a príbeh, který můžeme po leckdy drastické exkurzi po historii, přítomnosti a mytologii mateřství chápat jako možné ucelení a současně i výzvu pro další promýšlení fenoménu mateřství.

Navzdory objevnosti sborníku na cestě k hlubší­mu porozumění komplexnosti mateřství a jeho vnímání je slabým místem publikace nepřehledné řazení jednotlivých příspěvků. Můžeme ji vnímat jako záměr editorek nesvazovat pestrou škálu textů vlastními interpretačními mřížkami, přesto může takový postup znejistit a odradit případného čtenáře. K jeho škodě.

Autorka je studentka Ústavu české literatury a literární vědy na FF UK.