Když politik vaří, pere, žehlí a stará se o děti, řekneme si, že je s naší společností vše v pořádku – konečně jsme alespoň v privátní sféře dosáhli pomyslné rovnosti mužů a žen. Když ale zjistíte, že oním politikem je žena, která svou profesi uvádí v mužském rodě či o níž takto referují média, jsme zase tam, kde jsme byli.
Práce s jazykem, způsob strukturování a formulování novinových článků je důležitou součástí analýzy mediálních textů. Ustavování a užívání jazyka patří do specifické kategorie, které se věnuje genderová lingvistika. Podle feministických lingvistik je jazyk nástrojem, který pomáhá udržovat a reprodukovat genderové stereotypy. Analýze přítomnosti generického maskulina v novinových titulcích se v roce 2001 věnovala lingvistka Jana Valdrová. Generické maskulinum definuje jako mužský jazykový tvar v názvech osob podle profesí, funkcí a sociálních vztahů, který údajně zahrnuje obě pohlaví. „V angličtině, němčině, francouzštině a jiných jazycích byl tento jazykový úzus odhalen jako mechanismus, který znevýhodňuje ženy – psychologické testy zjistily, že mužský jazykový tvar spontánně navozuje představu muže. V mnoha zemích včetně EU byla proto zakázána inzerce pracovních příležitostí formulovaná v generickém maskulinu a byly připraveny směrnice pro nesexistické označování a titulování osob,“ uvedla lingvistka.
Ten žena
V námi sledovaných médiích jsme zaznamenaly neúměrné rozšíření generického maskulina, přičemž nekorektně o sobě vypovídají také samotné ženy. Naprosto běžně pak o ženách v maskulinu mluví muži: „Při výběru lídra neposuzujeme člověka podle toho, jestli je muž nebo žena. Jde nám o to, aby měl zkušenosti a byl kvalitní politik. A to vše Vlasta Parkanová jednoznačně splňuje,“ poznamenal tajemník středočeské KDU-ČSL Hynek Ringler. (MF Dnes 1. 3. 2006)
Generické maskulinum bylo nejpatrnější právě v případě novinových titulků, které obsahovaly mužské tvary i v případě, že se v článku objevily ženy, například: „Poslanci jdou do ulic, za voliči“ (MF Dnes 10. 5. 2006), „Voliči hlavních stran se proměňují“ (HN 22. 2. 2006), „Volby vymění polovinu poslanců“ (HN 29. 3. 2006), „Jak poslanci vaří ze zákonů guláš“ (MF Dnes 10. 5. 2006), „Blesk testoval politiky“ (Blesk 21. 4. 2006). Pouze výjimečně se titulek objevil v korektní podobě: „Poslankyně a poslanci nechť mají byty zdarma.“ (MF Dnes 24. 4. 2006) Tento příklad však dokládá, kdy novinářky a novináři zahrnují do svého výčtu muže i ženy: článek komentátora MF Dnes Martina Komárka se zabývá skandály kolem financování bytů politiků – jmenuje přitom Mládka, Grosse a Tlustého. Političky-ženy tak zmiňuje pouze v souvislosti s negativním jevem, jakým je zneužívání pravomoci veřejného činitele.
Média tak mohou užíváním generického maskulina vytvářet obraz mužského světa politiky, kde není pro ženy místo. Typickým příkladem může být krátká zpráva MF Dnes, otištěná 5. 6. 2006 v regionální příloze Kraj Pardubický: „Do parlamentu se posadí deset poslanců z kraje / Pardubice: Do Poslanecké sněmovny zasedne deset poslanců z Pardubického kraje. Zastoupení budou mít čtyři velké strany, Strana zelených mít svého poslance nebude, přestože překročila v regionu pětiprocentní hranici. Do sněmovny zasednou politici, kteří už poslanecké zkušenosti mají, jako Miroslav Váňa (ČSSD), Alena Páralová (ODS) nebo Pavel Severa (KDU-ČSL), který bude zároveň také jediným lidoveckým poslancem z Pardubického kraje. Poslanecký mandát ale získala i řada nováčků. Do sněmovny zamíří starostové Jiří Čepelka (ODS) a Ladislav Libý (ODS) i dva podnikatelé – Daniel Petruška (ODS) a Miloslav Soušek (ČSSD). Jediným komunistickým poslancem je Václav Snopek.“
V souvislosti s užíváním generického maskulina je zajímavé sledovat, která označení novináři a novinářky užívají ve femininu a která v maskulinu, pokud jsou vztažená k ženě. Velmi často se stane, že se sejdou v jedné větě. Týdeník Respekt otiskl 5. 6. 2006 v článku o volebních výsledcích tento text: „Po večerních zprávách vyhlašuje tisková mluvčí výsledky novinářské tipovací soutěže a vítěz – mimochodem autorka těchto řádků (tipovala 13 %) – přebírá od Vojtěcha Filipa láhev třešňovice.“ V článku Respektu z 3. 4. 2006 jsme našly tento paradox: „Také olomoucká zastupitelka Yvona Kubjátová se pomalu z odpůrkyně kvót mění na jejich střízlivého stoupence. ,Je to nutné zlo,‘ říká, ,protože jinak se nic nezmění.‘“
Vysvětlením by mohlo být, že některé výrazy jsou v běžném užívání českého jazyka natolik zažité, že je snadné je při rutinní novinářské práci používat. Můžeme si však povšimnout, že uvedená slova jsou opět příznaková, v mužských tvarech zde nacházíme slova „vítěz“ a „stoupenec“. V ženských pak „autorka“ a „odpůrkyně“. Termíny autor/autorka jsou poměrně často užívané stejně jako vítěz/vítězka. V článku však novinářka o sobě píše jako o „vítězi“, podobně jako v následujícím úryvku proti sobě stojí „stoupenec“ v maskulinu a „odpůrkyně“ ve femininu. Termíny „vítěz“ a „stoupenec“ nesou kladný náboj, zatímco „odpůrkyně“ záporný. Všechny pak simplifikují mocenské pozice.
Mužská hra
Při hodnocení výsledků voleb či udávání pozic v předvolební kampani se novináři a novinářky často uchylovali ke sportovnímu žargonu, který tak navozoval atmosféru boje, klání, soupeření typu: „Lídři si předali štafetový kolík“ (MF Dnes 31. 3. 2006). V tomto nahlížení pak zobrazení voleb zesiluje příznak soupeření mezi muži a ženami. Jejich pozice na kandidátních listinách či výsledky bývají podávány stejně emotivně jako sportovní výkony, což navozuje pocit napětí a atmosféru přímého boje.
Mladá fronta Dnes otiskla 30. 5. 2006 článek s titulkem „Volby? Muži převálcovali ženy“. Článek informuje o tom, že pouze dvě kandidátky-ženy mají šanci získat mandát v budoucí poslanecké sněmovně, ostatní jsou na kandidátkách na nevolitelných pozicích. Titulek je však velice expresivní a příznakový – ve smyslu sportovního žargonu, značí jasnou převahu, vítězství. V tomto případě tedy asociuje tematiku volebního boje mužů a žen o pozice na kandidátkách. U článku z regionální mutace Severní Čechy jsme pak objevily titulek „Volby jsou mužská hra“ (MF Dnes 6. 5. 2006). Přestože hlavní téma článku patří pozitivní politice rovných šancí, kdy autoři upozorňují na nízký počet žen, které po volbách zřejmě vstoupí do vysoké politiky, samotný titulek vyznívá dvojznačně – explicitně dává najevo, že „ženy do politiky nepatří“, protože volby jsou „mužská hra“. Slovo hra navíc snižuje samotný akt volby, krom toho opět spadá do žargonu sportovní žurnalistiky.
Novináři a novinářky užívají podobně silně subjektivní stylistiku také v případech postupu žen. „Po víkendu je ovšem Rujbrová Bebarová vítězem. Díky preferenčním hlasům ,předběhla‘ všechny své kolegy a ,doskákala‘ až na druhé místo kandidátky.“ (MF Dnes 5. 6. 2006) Silně negativně pak vyznívá hodnocení poslankyně Aleny Páralové, která se díky preferenčním hlasům dostala do parlamentu, přestože kandidovala z nevolitelné pozice: „Páralová ale dostala deset procent preferenčních hlasů a stranické kolegy spolehlivě několikanásobně převálcovala. Libý i Petruška pak dodávají, že kopali za jeden tým a poslankyně Páralová vedla kampaň sama za sebe.“ (MF Dnes 5. 6. 2006)
Na negativním vyznění tohoto popisu žen-kandidátek se podepisuje i užití generického maskulina. Ženy jsou sice líčeny jako úspěšné, protože se jim podařilo vstoupit do parlamentu, nicméně média vykreslují jejich postup jako výsledek boje či soupeření s muži. Uvádí totiž, že „předběhly své kolegy“, zatímco správně by měla informovat o tom, že kandidátky „předběhly své kolegy a kolegyně“. Tato stylistika tak opět reprodukuje stereotyp, rozdělující společnost na muže a ženy (a vydělující z ní ženy). V některých případech aktérky dokonce na tento styl upozorňují a odmítají ho – a umístění tohoto výroku političky do titulku může naznačovat, že média jsou schopna toto téma reflektovat. Tato reflexe se však omezuje na malé množství textů.
Autorka je doktorandka sociologie FSS MU a vedoucí vydání Genderové informační a tiskové agentury gitA.