Kateřina Konečná (KSČM) slíbila, že bude mluvit pomalu, aby jí rozuměl i Karel Schwarzenberg. Dočetla se prý v týdeníku Economist, že ministr zahraničí mluví předválečnou lahodnou češtinou. „Neumím jinak než plebejským jazykem z podzámčí.“ Schwarzenberg se usmívá.
(on-line reportáž na iHned)
Salonní proletářka Kateřina Konečná proslula v politice zatím jako pouhá boží prostota. Když poprvé před pěti lety kandidovala do parlamentu, tázali se jí, proč kandiduje v mladém věku za komunisty, kteří přes čtyřicet let vraždili, loupili a utiskovali tuto zemi a dodnes nenašli odvahu k výrazné a jasně vyřčené omluvě za teror na vlastním národě. Slečna Konečná opáčila, že lidovci se také dosud neomluvili za upálení Mistra Jana Husa. Doslova takto! Strana oficiálně založená ve dvacátém století (roku 1919) se neomluvila za upálení českého kněze za hradbami města Kostnice ve století patnáctém (6. července 1415). Nezná–li slečna Konečná látku základní školy, nemůžeme od ní očekávat znalost Husova odkazu. Komunisti se rádi Husem zaklínají, znají však jeho pravidla, jak žít ve světě a prospět své duši? Třeba toto: „Ten, kdo pro své hříchy poctivě prolije jedinou slzu, ten více Pánaboha uctí a své duši prospěje, než kdyby po smrti tak naříkal, že by mu z očí dvě řeky tekly.“
Nuže, bratři a sestry ze strany lidové, je to na vás. Představa, jak u řečnického pultu v parlamentu po tvářích předsedy komunistů Vojtěcha Filipa a jeho soudruhů stéká jediná slza za zavražděnými, mučenými, poníženými, vyhnanými, je tolik lákavá!
Další pokus o historický exkurs slečny Konečné do jazykovědy a jazykové vybavenosti ministra zahraničí Karla Schwarzenberga už v sobě obsahuje jiné nízkosti, které nejsou zcela doménou této mladé dámy. Pomiňme její pokrytectví, když se vydává za plebejku z podzámčí a za peníze daňových poplatníků lítá do práce letadlem. Nechtějme ani zcela prostinkou a školní znalost díla komunisty Vladislava Vančury, proslulého obcováním s archaismy. Nepiďme se, prosím, ani po jejích vědomostech z díla „chabého tvůrce postav, artisty rozměrů kromobyčejných a opravdu úctyhodných, soustavně těžícího z archaismů“ (Pavel Eisner: Chrám i tvrz), komunisty oblibovaného Aloise Jiráska. Mluvme rovnou o drzosti a nevychovanosti, které vůči Karlu Schwarzenbergovi projevil člověk o mnoho let mladší. Ovšem, při absenci jakéhokoliv názoru na svět a vědomí sebemenších souvislostí slečnu Konečnou omluvme.
Zarážející je totiž něco jiného. Ani prokázané zveřejnění estébácké minulosti předsedy komunistů, agenta Falmera, nevyvolalo v českém politickém rybníce takovou vlnu rozhořčení a otřásání se hnusem jako pouhé vyslovení jména Karla Schwarzenberga. Když agent Falmer navrhoval mezi vánočními svátky sesbírat čtyřicet podpisů poslanců a odvolat premiéra Topolánka, uváděl opět jako jeden z důvodů nominaci Karla Schwarzenberga na post ministra zahraničí. Zcela v souladu s předsudky a vrozeným sprosťáctvím jiných politiků zleva doprava.
„Nemám dostatek informací o minulosti pana Vojtěcha Filipa,“ tak zní nejčastější odpověď zpozdilých komunistobijců a demokratů v našem parlamentu, když se jich novináři dotazují, jak je možné, že místopředsedou parlamentu je nejnižší druh udavače. Stačí se podívat na internet, zvedne se vám žaludek. Místopředseda parlamentu, symbolizujícího jeden z pilířů demokracie, byl naverbován za turistický salám v hodnotě 50 korun, nechával se ubožácky kupovat za pohoštění v hodnotě 8 korun v mléčné jídelně a ještě v prosinci 1989 přebral pět set korun od řídících důstojníků. Ale kdo by se hrabal v minulosti. Vojtěch Filip je jedním z nás, je součástí obchodů a intrik proti občanům, v což se dnes zcela bez skrupulí proměnila politika. Politici k nám nemluví jen mizernou, agresivní češtinou, ale ubohostí svých činů. Vybíjejí se raději na nízkostech vůči Schwarzenbergovi, neboť svému Falmerovi rozumějí. Většina z nich má máslo na hlavě z dob komunismu a ví, že udavačem se mohl stát každý, komu to nabídli. Šlechticem ducha a demokratem jako Karel Schwarzenberg však být nemohou. Vážení poslanci, měli byste si najít chvilku na prostudování spisu Vojtěcha Filipa! Čekal bych pak, že při každém jeho vystoupení se demokraté mezi vámi zvednou a opustí sál.
Chesterton říká: „Není svobody bez autority. Ztratíme-li právo na svobodu, ztratíme i svobodu. Máme–li však práva, musí existovat i autorita, na kterou se můžeme obrátit.“
Autor je filmový dokumentarista.