Literatura? Dotace!

Matematický věstník policejní akademie začal v poslední době připomínat obtýdeník Tvar. V „literárních polemikách“ se tu míhají různá procenta a finanční částky určené státem pro literární peridodika, to vše správně okořeněno tezemi v lehce udavačském tónu, který že pak literární časopis vlastně není tolik literární (rozuměj: zaslouží si méně procent, a tedy i méně finančních částek). Literáti se zkrátka pro jednou opět proměnili v hlídače státního penězovodu, kteří by si rádi nechali na služebně zaprotokolovat „vhodné argumenty“ o svém významu a nepostradatelnosti tak, aby se pisálci z konkurenčního periodika mohli jít klouzat, případně byli vsazeni za katr za nekalou soutěž.

Polemika ve Tvaru mezi Boženou Správcovou a Robertem Krumphanzlem (iniciačním byl jeho článek v Revolver Revue o státních dotacích směřujících do nakladatelství krásné literatury) nepřekvapuje ničím novým.

Boj o státní dotace mezi literárními časopisy čas od času probublá ven ve formě poznámek, že ten a ten si peníze tak nezaslouží, neboť jeho hlavní náplní jsou články o psích kadeřnictvích a tak podobně. Nová je – ale tuhle figuru už od Krumphanzla známe – snaha tvářit se jako objektivní badatel: já na tom všem vlastně nemám žádný zájem, jenom přece poukazuji na zřejmá fakta, že lidé z toho a toho periodika ovládli dotační řízení, ačkoliv jejich list je – jak všichni dobře víme – chucpe. A z druhé strany stejné rány pod pás: obstála by pod bdělým zrakem spravedlivého rozdělovatele peněz literárnost tamtoho naleštěného plátku v konfrontaci s literárností jiného, méně naleštěného plátku?

Literární časopisy se mezi sebou rvou o státní peníze, které jim umožňují předkládat čtenářům z valné většiny nafouknutou slovní vatu, protože autorů schopných nejen skládat slova do vět, ale říci jimi i cosi podnětného je v našich končinách poskrovnu. Budeme-li optimističtí, možná by zaplnili jeden týdeník a jeden měsíčník, nikolivěk však onu přehršel časopisů, které si do záhlaví vtiskují slovo literární. Takže co? Takže nic. Budeme se dál bít v prsa, kdo je významnější a kulturnější. Mimo účastníky literárního provozu tohle předvádění svalstva nikoho nezajímá, ale na státu se tak možná urve nějaké to procentíčko navíc na úkor druhého.