„Dokonale spolehlivej a dokonale čestnej.“ Těmito slovy se charakterizuje Anton Chigurh, psychopatický zabiják ze zatím předposledního románu Cormaca McCarthyho Tahle země není pro starý. Uvedení filmové adaptace bratří Coenů nabízí vhodnou příležitost seznámit se ještě před návštěvou kina s literární předlohou, kterou loni vydalo nakladatelství Argo.
Postvietnamský western
Když Llewelyn Moss nachází v texaské poušti skupinu aut, několik mrtvol, hromadu heroinu a dva miliony dolarů, uvědomuje si, že se tím okamžikem něco mění, něco, co už nepůjde vzít zpět. Ženu posílá k matce do jiného města a s diplomatkou plnou peněz se vydává na zmatenou cestu bez cíle, o které ví jen to, že na ní pravděpodobně bude muset někoho zabít. Protože jinak by nemusel přežít on. V Mossových stopách se snaží číst i šerif Ed Tom Bell, stárnoucí vypravěč celého příběhu, který se pokouší zachránit, co se ještě dá. Už je ale pozdě – v tašce s penězi ukrytý transpondér přivádí k Mossovi i Antona Chigurha, chladnokrevného a nepředvídatelného zabijáka.
Žánrový příběh moderního, postvietnamského westernu nešetří mrtvolami, krví ani obskurními rekvizitami typu na jednoruční zbraň přepilované brokovnice či jateční pistole. Osudy McCarthyho postav téměř pokaždé končí tragicky, zázračné dějové zvraty, které by hrdiny zachránily z bezvýchodných situací, se důsledně nekonají. Tato pravidla hry jsou pevně stanovená a neprolomitelná, jakkoli se v textu na krátký čas mohou zdánlivě otevírat možné „únikové cesty“. Málomluvné a emocemi šetřící charaktery téhle země o pomoc nežádají (nebo alespoň včas nežádají), ke svému nevyhnutelně špatnému konci se vydávají samy. Podél jejich cest zůstávají ležet těla náhodných kolemjdoucích, nešťastných motelových recepčních a stopařek.
Jestliže první části románu dominuje dějová linka dobrodružné honičky, která místy jako by vypadla ze zažloutlých a kyselostí promořených stránek šestákových sešitů, s blížícím se koncem knihy nastupuje zpomalení a povolování žánrového sepětí. Osudy protagonistů se uzavírají, zbývá vyplnit jen poslední sliby dané mrtvým.
Konec starých časů
Samozřejmě se nabízí číst McCarthyho román z roku 2005 jako příběh o blížícím se konci jedné epochy, svého druhu podobenství. Vypravěčský hlas stárnoucího šerifa Bella ostatně pochybnosti o nadcházejícím budoucím ve svých promluvách a úvahách často přímo vyslovuje. Znamení přicházející apokalypsy můžeme vidět v mnoha projevech, zelenými vlasy na hlavách mladistvých v ulicích počínaje a (zdánlivě?) nevysvětlitelným počínáním novodobých zabijáků konče. Je to ale vývoj společnosti, země a jejích obyvatel, nebo jen vyprchávají síly stárnoucího šerifa? Porozumění novému „typu“ zločinců a vrahů, vyznačujících se až naprostou absencí jakéhokoli svědomí či morálky, musí přenechat mladším. A doufat, že se někdo takový najde.
Zatímco původní Anton Chigurh románové podoby nakonec přece jen naznačí (jakkoli možná sekundární) motivaci svého zdánlivě nepochopitelného počínání, Javierem Bardemem výtečně zahraný zabiják z adaptace Joela a Ethana Coenových důvody svého chování nijak neosvětlí. Filmová podoba díla tak akcentuje čtení Chigurhovy postavy coby symbolu, „ducha“, jak v textu i filmu přímo zaznívá, nezřetelného a nezničitelného ztělesnění nových pořádků, ve kterých je zlo pácháno zcela bezdůvodně a země i se všemi jejími obyvateli je odsouzena k pádu.
V McCarthyho románu se naopak více prostoru dostává šerifovým introspekcím a uvažování o dějinné provázanosti zločinu s prostorem, „osudem“ stíhanou zemí. Každá z nastíněných generací má svou podobu zločinu, svou „válku“, se kterou je třeba se vyrovnat. Bell coby veterán z evropských bojišť druhé světové jen těžko nachází pochopení pro novou dobu a nastupující generaci (nejen) navrátilců z Vietnamu. Jediným pevným bodem proměněného světa zůstává Bellovi láska k milované manželce Lorettě. Rodina se zdá být v novějších McCarthyho textech tím jediným, co ani v novém řádu ještě neztratilo smysl. Ke stejnému vyznění ostatně směřuje i dvojice otec-syn z autorova nejnovějšího, Pulitzerovou cenou oceněného románu Cesta (Argo 2008; viz A2 č. 24/2007).
„Tadle země je schopná tě zabít, ani vokem nemrkneš, a lidi ji stejně budou milovat,“ pronáší v závěru knihy Bellův strýc. Podařený jižanský román z mexické hranice, podobenství o blížícím se zániku (jen těžko rozhodnout, zda převažuje obžaloba nebo konfese) i drsná thrillerově-westernová povídačka o tom, co se semlelo, když se v texaské poušti postřílelo pár drogových překupníků. Tím vším je Tahle země není pro starý Cormaca McCarthyho. I jen jedno z toho by bylo dostatečným důvodem, proč knihu číst.
Autor je bohemista.
Cormac McCarthy: Tahle země není pro starý. Přeložil David Petrů. Argo, Praha 2007, 200 stran.