Recenze pro sebe, pro knihy, nebo pro čtenáře?

Počet knih každoročně roste, počet čtenářů podle nejrůznějších výzkumů klesá. Pro média je jednoduché si z obou křivek vybrat. V USA tak v poslední době začínají mizet knižní recenze z deníků. Těch pár čtenářů, kteří nepřešli k televizi a internetu, asi nestojí za to. Kritici a někteří spisovatelé se bouří, na tom však není nic zarážejícího, jde jim o chleba. U nás můžeme tento trend sledovat jen částečně. V Orientaci, příloze LN, začátkem roku jedna strana knižních recenzí zmizela, předminulý týden se zase jedna objevila v pátečních Hospodářských novinách. Počet recenzí mimo přílohy pak zůstává na stejné nebo jen minimálně odlišné úrovni. Je otázka, do jaké míry mají vlastně recenze v tištěných médiích vliv na čtenáře. Podobné výzkumy u nás nikdo nedělá. Z recenzí můžeme vysledovat, že o některé tituly je mezi recenzenty zájem větší, ze statistik o prodaných knihách zase, že čtenáři čtou spíše něco jiného. Vždyť taková Šifra mistra Leonarda nebo Harry Potter se obešli i bez recenzí. Stačilo jim, že se o nich začalo mluvit mezi lidmi. Zdá se tak, že na čtenáře daleko účinněji působí právě doporučení. Možná je to i tím, že recenze jsou občas až příliš akademické, často zas jen popíšou, o čem kniha je, za recenzí se může skrývat i určitý zájem recenzenta, popřípadě nutnost naplnit zaměstnavatelem danou kvótu. Na principu doporučení fungují literární blogy (u nás se jich však literaturou mnoho nezabývá), knižní fóra na komunitních internetových sítích, ale i televizní pořady. Když většině Američanů dobře „známá“ Oprah Winfreyová o nějaké knize řekne, že se jí líbila, může její náklad několikanásobně stoupnout (tedy jít z tisíců na statisíce a z nich do milionů), podobný efekt má knižní klub Richarda a Judy ve velké Británii. U nás recenze mimo tištěná média najdeme jen stěží. Na Radiožurnálu byla zrušena Knihovnička Jany Klusákové, na ČT 2 skomírá Třistatřicettrojka, v Knižním světě nám zas mdlý hlas odříká nakladatelem sepsanou anotaci. Na informačním kanálu UPC se dokonce objevil pořad, v němž má autor pět minut na to, aby divákům svou knihu prodal (zatím jsem viděl autora herecké biografie a autorku kuchařky). Podtrženo, sečteno: některé knihy recenze nepotřebují, některým mohou recenze pomoci a o některých by bylo lépe vůbec nepsat. České deníky však ještě knihy přes palubu nehodily, audiovizuální média by pak měla zauvažovat, jak se jim věnovat lépe. Všichni by se pak měli zamyslet, zda dělají recenze pro čtenáře, pro knihy, anebo jen tak, sami pro sebe…