Na pomoc otloukánkům

Výtržnosti na nedávném derby Slavie se Spartou opět ukázaly farizejství takzvané fotbalové veřejnosti. Ono utkání jsem sice zhlédl jen v televizi – tedy jen část, v níž se bylo na co dívat –, ale navštívil jsem jiná a vím také, jak se chovají militantní fanoušci v ulicích. Fotbaloví funkcionáři ovšem právě ona „tvrdá jádra“ tiše podporují, hráči jim po utkání děkují a občas jim pro radost nějaký i zahajluje. Než aby kluby bránily rowdies ve vstupu na stadion, raději se smíří s absencí rodičů s dětmi či jiných neotrlých diváků. Nyní si umyl ruce i ministr vnitra Langer, když řekl, že „jestliže něco organizuji za účelem zisku – a fotbalový zápas je primárně o penězích – potom mám zodpovědnost za to, jakým způsobem to proběhne“. Chce se dodat, že možná bude brzy muset návštěvník fotbalového zápasu případnou fyzickou újmu na stadionu, nepřesáhne-li sto tisíc korun, řešit buď dohodou s viníkem nebo občanskoprávně.

MF Dnes však dala 5. 4. slovo sparťanským fanouškům, kteří to viděli úplně jinak. Podle nich násilnosti na Strahově vyvolala policie, která byla „přemotivovaná“ a zaútočila na poklidné vlajkonoše v podstatě bez příčiny: „Všude čteme, jak byl zásah policie správný, že nám měli dát ještě víc. Ale oni nás sekali hlava nehlava… Jenže to nikdo nechce vidět, protože se to nehodí. My jsme přece ten dobytek,” cituje autor článku jednoho z fanoušků a za sebe dodává: „Můžeme si o fotbalových ultras nebo chuligánech myslet cokoliv, ale z fotek dostupných na internetu je jasně patrné, že ne všechny sedačky, kterých bylo zničeno kolem pěti set a škoda se přehoupne přes půl milionu korun, zdemolovali oni.“ (Radim Trusina: Fandové Sparty: Derby? Pro policii zábava)

Zdánlivě na jiné téma, ale nápadně podobného vyznění byl komentář či názor vedoucího brněnské redakce MF Dnes Karla Škrabala v témž deníku 9. 4. Pod titulkem Jak si svět vyrábí morální otloukánky si autor všímá dopisu sdružení Brno 2006 vyzývajícího brněnské zastupitele, aby podpisem odmítli hru Zlatý drak v tamním Národním divadle. Na představení se totiž autorsky podílel Daniel Landa, přičemž při vyslovení jeho jména prý „patří k dobrému bontonu (nejen v Brně)“ ošívat se. Kromě snobismu vidí Karel Škrabal v pozadí „tendenci radničních politiků zasahovat do umělecké produkce městem zřizovaných institucí“ a provincialismus: „I v Brně byly okamžiky, kdy různé kliky místních umělců neskously šéfa kulturní instituce, který pro svoji snahu dělat kumšt evropského formátu zapomněl na místní bahňák.“ Autor komentáře přiznává, že v mládí navštívil Landův skinheadský koncert a shledal ho odpudivým, dnes však pro něj má pochopení: „Daniel Landa je takový náš morální otloukánek. Všichni jsme přece dělali v mládí nějaké hlouposti, ale z těch našich se nezformovalo žádné společensky patologické hnutí. Je to štěstí, ale i nedostatek talentu.“

Tak si říkám, že bychom už měli konečně přestat fotbalovým rowdies, příznivcům Dana Landy a jiným otloukánkům ubližovat. Budou si na nás konečně moci svobodně počíhat a my pak nad nimi definitivně morálně zvítězíme.