Smrt mi v zubech drkotá

* * *

Jak hranostaj jsem loukou pobíhala

jak kolibřík z květu na květ přelétala

jak hebce hladila mě tráva

do kolen

jak sladce líbala mě luna zlatohlavá

jak lehce

probouzel mě den

Teď už zbělela mi hlava

ale duše pořád divoká

jak housle pod hvězdami sténá

A jitrem probuzená

všemi svými písněmi

zas znovu vítá den

Však skuhravý hlas

už vydá jenom sten

a svaly marně k prasknutí se napínají

Cévy už mi nezpívají

a krev kalná

už jen líně žilami se valí

Hora jež se vzpíná v dáli

už mě nepovznese do oblak

Jen má duše vznese se jak pták

až rozklove tělo

a ponechá ho mrakům napospas

na úpatí nebetyčné hory

* * *

Noc je stará olysalá kurva

která mě láká do chřtánu

Všechno štěstí už mám za sebou

před sebou suchopár

Žádné síly už se o mě neservou

na konci života je dobré být stár

* * *

Duše kletá odkud slétlas

na špinavou pustou zem

tisíce hvězd vztekle létá

ohvězděným prostorem

Ten kdo bohu vlasy splétá

je v nich navždy uvězněn

Marně celá dlouhá léta

sníš svůj nekonečný sen

Přijde smrt

a v žáru léta

nabodne tě na rožeň

A pak křídla nezakletá

vzlétnem za tím jenž nás deptá

za vesmírným pavoukem

jenž ti neodpoví

a jenž se neptá

a nesmíří tě s osudem

* * *

Bůh na mně sedí jako žába na prameni

Žádné mléko ve vemeni

nemá kráva života

a na mě vždycky po setmění

jak vlk vyje samota

Ve vonný květ se neproměním

smrt mi v zubech drkotá

* * *

Jak špinavý je svět

jak v něm ryzí lidé hynou

obtěžkáni cizí vinou

Jak masožravý květ

pohnojený dávnověkou špínou

je život

Jak člověk vzešlý z opice

jde vesmírem sám

svými výkaly zúrodňuje zem

ve svých výkalech

sám sebou pojídán

planety ničí

bohem opuštěn

a křičí

vraťte mi můj sen

* * *

Někde v dáli pod nebesy

lítá můj pes zběsilec

neví vůbec že mě děsí

že může být umrlec

Tam vysoko na nebesích

visí měsíc křivý meč

proklál mě a ležím v křeči

tiše vyju jak můj pes

Nebesa jsou černá díra

do prostoru bez hranic

Mé srdce se strachy svírá

a má víra je jen síra

ohořelých létavic

Můj rozum je temná díra

kam nezasvítí světlo svic

jsem jen boží konečník

mé myšlenky výkaly

Proč byste je chápali

zapáchali byste z nich

* * *

Velebným letem pluje káně

do mraků

Tak mě nese čas

na vlnách let

Kam?

Do smrti

Bude to pád?

Nebo se hladina nebes rozevře doširoka

a já si konečně nezkrvavím zobák

o obzor

* * *

Chtěla bych do kuřáckého nebe

ale v nebi se asi kouřit nesmí

Nikdy jsem neviděla anděla

s doutníkem nebo fajfkou

Zato peklo je plné kouře

Tam se asi kouřit smí

Jenže peklo je pro mě uzavřeno

Nikdy jsem nespáchala vědomě nic zlého

ale já asi přijdu do nějakého nebeského blázince

protože i v nebi budu mít důchod na hlavu

a tam bude určitě nějaká špinavá kuřárna

s plechovkami od konzerv plnými

nedopalků

Protože kuřárna je v každém blázinci

tak doufám že bude i v tom nebeském