Vystřihovánky 21. století

Autorka Kasia Kmita (1972, Nowa Ruda) vystudovala Akademii výtvarných umění ve Vratislavi a doposud získala několik cen, například cenu rektora vratislavské Akademie výtvarných umění v soutěži Eugeniusze Gepperta nebo cenu společenského časopisu Elle. Vedle velkého množství kolektivních výstav již uspořádala také okolo deseti výstav samostatných. Posledních pět let se věnuje tvorbě vystřihovánek, které prezentovala mj. v Berlíně, Vratislavi, Bielsku-Białé a nyní i v Praze.

Vystřihovánky: tradice versus současnost

Vystřihovánky z papíru jsou součástí polského lidového umění a jejich podoba se liší podle oblastí, ve kterých vznikly. Kasia Kmita ve svých dílech jasně vychází z lovičských vystřihovánek (Łowicz wycinanki). Ty jsou charakteristické především svou barevností. Vytvářejí se kladením jednotlivých barevných vrstev na sebe a celkově zakomponovaných do černého rámce. Jednotlivé části se z barevných papírů vystřihují speciálními nůžkami, které se používaly ke stříhání ovčí vlny. Jedna z verzí o původu této tradice vypráví, že v době, kdy si jen málokdo mohl dovolit zasklená okna, věšeli lidé do oken ovčí kůže. Aby do místností pronikalo nějaké světlo a vzduch, začali do kůží vystřihovat otvory, které byly časem stále ozdobnější. Postupně z toho vznikly papírové dekorativní obrazy, které ztratily svou původní funkci. Staly se ozdobou obytných stavení a součástí polského folkloru.

Náměty pro své vystřihovánky lidé volili podle běžných věcí, které je obklopovaly každý den, setkáváme se tedy s motivy květin, stromů, ptáků, sedláků a lidových slavností. Z toho vychází i Kasia Kmita při své tvorbě, když do klasického rámce vkládá ikony moderní doby, které jsou součástí našeho života – mobilní telefony, čárové kódy, hip hop, Lego, Mickey Mouse nebo medvídky Haribo. Vytváří tak fenomén nové lidovosti, která by se dala nazvat městským folklorem. Autorka říká: „Pamatuji si na časy komunismu, kdy u nás tyto symboly masové kultury chyběly a my jako mladí lidé jsme po nich toužili. Sbírali jsme artefakty ze Západu, jako byly nálepky nebo plechovky. Nyní se polská i česká realita změnila a máme to, co jsme chtěli – určitou globální vesnici, propojení všech společností do jednoho organismu. Nehodnotím to pejorativně, já jsem naopak ráda, protože to jsme si vlastně přáli.“

Kritika, produkce a postprodukce

Využívání komerčních symbolů v umění není nic neobvyklého. Někteří umělci se tímto způsobem snaží vyjádřit svou kritiku konzumní společnosti, jiní je chápou pouze jako pojmy definující současnou dobu. Na těchto principech vznikl například umělecký směr pop-art. Nejznámějším představitelem pop-artu Andy Warhol se ve svých dílech zaměřil na známé americké symboly (plechovky Campbellovy polévky, Coca-Colu, Elvise Presleyho nebo Marilyn Monroe). Warhol k prezentaci produktů masové kultury využíval techniku sítotisku, která mu umožňovala masovou výrobu uměleckých děl. Kasia Kmita využívá opačného paradoxu, neboli kombinace masové kultury s technikou, která je velmi precizní a pracná. Spojuje tak dohromady dvě velmi odlišné věci a dává jim nové významy. Kurátorka výstavy Agnieszka Kurganová k tomu řekla, že právě ona pracná forma výroby dává motivům současné popkultury určitý nový, subtilní nádech.

Kódované přesmyčky

Vystřihovánky, které vytváří Kasia Kmita, se od těch lovičských liší především svým námětem. Ačkoliv některá její díla mohou na první pohled působit velmi tradičně, vždy je v nich zakomponovaný nějaký odkaz na dnešní dobu. Takže například ve vystřihovánkách, kde je ústředním motivem kohout (typický motiv lidové tvorby), objevíte zakomponovaný nápis Coca-Cola nebo Pizza. Další významný rozdíl je v barevnosti. Umělkyně dodržuje tradiční techniku kladení jednotlivých vrstev na sebe, ale v některých místech zapojuje reflexní barvy, které se v polské lidové tvorbě rozhodně neobjevují. Zářivě oranžová nebo růžová, která vyplňuje plochu mezi černými konturami, tak silně upoutává pozornost a zdůrazňuje aktuálnost zobrazeného motivu. Tvorba této polské umělkyně je plná kontrastů. Do koncepce výstavy proto Kasia Kmita začlenila také barevné ústřižky, které jí zůstávaly při vytváření jednotlivých vystřihovánek. Popsala to následovně: „Na vystřihovánkách se musí pracovat velmi pečlivé a vše musí být naprosto přesné. Oproti tomu kousky papíru, které zbyly, představují chaos. Na jedné straně tak máme práci, která je uspořádaná, zatímco na druhé straně vzniká chaos, který potom znovu musíme uklízet a dělat v něm pořádek.“

Kombinace národního folkloru s komerčními motivy je velmi smělá, někoho by to mohlo pohoršovat nebo urážet. Kasia Kmita se ale nesnaží svou tvorbou šokovat ani kritizovat konzumní společnost. Její vystřihovánky představují dialog mezi polskou tradicí a současnou polskou kulturou. Snaží se vyjádřit dnešní dobu a popsat společnost v době globalizace. Na výstavě v Polském institutu je k vidění 20 děl, většinou o rozměrech 1 x 1 m, která si určitě zaslouží pozornost.

Autorka studuje dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně.