ženské kolektivy
#11/2017

glosa Alexandra Budky

Pražský magistrát se zřejmě poučil z předchozích nezdarů a okázale předvádí, jak naslouchá hlasu veřejnosti. Nedávno svolal workshop k návrhu Akčního plánu řešení bezdomovecké problematiky, o němž jsme informovali před časem. Radní Janeček všechny ujistil, jak je pro něj mínění odborné veřejnosti důležité, a šesti vyvoleným rozdal krásné jmenovací dekrety potvrzující, že mohou do věci mluvit a jejich mínění bude vyslechnuto. Bohužel zcela nezávazně. Nakonec jsme i my, necertifikovaní diskutéři, byli rozděleni do pracovních skupin a měli možnost se k jednotlivým bodům akčního plánu vyjádřit. Přítomni byli i zástupci radnice, městského centra sociálních služeb a městské policie, kteří se mnohá tvrzení dokumentu snažili uvést na pravou míru. Akční plán, jehož vypracování údajně přišlo na dva miliony korun, se začal hroutit jak domeček z karet. To i ono nemá oporu v zákoně, na tamto zase nejsou finanční prostředky, u mnoha záměrů není řešena proveditelnost, dopady ani návaznost na už existující služby. Překvapivě jedním z největších kritiků byl metodik Městské policie Praha. Škoda, že si od něj radní nenechají vysvětlit, že není možné některé občany vyvážet v antonech za město jen proto, že ho podle názoru radnice hyzdí.