Z okruhu odborné veřejnosti bývají často slyšet nářky na nedostatečné pokrytí knižního trhu filmovou literaturou, nádech pesimismu se rozprostírá i na poli časopisů. Jak si v případě reflexe kinematografie stojí televizní média?
S porevoluční érou vstoupilo na obrazovky hned několik pořadů, které se věnovaly filmu. Zatímco na českých komerčních stanicích dlouho nepobyly (Videománie, Vsaďte se!), Česká televize zažila Videobox, Prology a stále ještě vysílá Kinobox, který se dlouho potýkal se stavem klinické smrti, dokud mu nevdechl svěží (byť kvalitativně rozporuplnou) podobu Petr Čtvrtníček.
Reflexe kinematografie ale pochopitelně není pouhým informováním o titulech, jež právě vstupují do české distribuce, ani o všemožných festivalových ozvěnách/minutách/vteřinách, ale měla by mít i edukační a odborně kritický potenciál. Jde o poslání, které sice nepřitáhne velký počet recipientů, Česká televize, zvláště pak její druhý kanál, ale už přišla s minoritnějšími záležitostmi a nejednou dokázala vyprodukovat i vysoce intelektuálně zaměřené diskusní pořady (např. Sněží, Katovna). Svým způsobem by to dokonce měla být její povinnost. Dosavadní pořady však mnoho nadšení neskýtají.
Nerozumím, ale bavím se
Vedle Kinoboxu patří k pravidelným pořadům o filmu týdeník Film 2008 (letopočet se liší s daným rokem vysílání). Každý pátek jej odvysílá ČT24, od jeho prvního dílu (březen 2006) jej moderuje a dramaturgicky připravuje Jolka Krásná. Film 2008 se chlubí na internetových stránkách ČT anotací s nemalými cíly – od pokrytí filmové distribuce, prezentace českých filmů v zahraniční přes problematiku financování, grantové politiky až po reflexi všech druhů a žánrů. Pořad stojí na chvályhodné myšlence a počáteční směřování dokonce vyvolávalo nemalé naděje. Mezi témata se dostala filmová literatura, duchovno ve filmové tvorbě a seznamování s filmovými profesemi (střih, hudba). Rozpaky mohla vyvolávat „jen“ opakovaně pasivní moderace Jolky Krásné, ale divák zkrátka věřil v moderátorčino postupné zlepšování.
Nyní má týdeník za sebou dva a půl roku existence a koncepčně připomíná spíše propagační tiskovku filmařů, kterým vstupuje do kin jejich nový snímek. Z veřejných peněz tak vzniká čtyřiadvacetiminutový pořad, jenž ustrnul ve stavu nulové konfrontace a co hůř – předpokládá, že jej sleduje divák navyklý maximálně tak na Prásk a „novácké“ Televizní noviny.
Tematicky se Krásná věnuje takřka výhradně českým filmovým novinkám, těch vzniká v poslední době dost (včetně seriálů a televizních snímků České televize, které se dávají v pořadu na odiv). Zůstává tristně malý prostor pro „zbytek“ (v anotaci avizované otázky distribuce, financování…). Výpovědní hodnota se rovná jalovým filmům o filmu (také na ČT). Za necelou půlhodinu se dozvíme, jak se lidem na place spolupracovalo, jak to vlastně šlo a nešlo a jak budou všichni rádi (včetně moderátorky), když se film bude všem líbit. Vzájemné bratříčkování jen podtrhává smutný fakt, že opravdu kvalitní (kritickou) reflexi naší kinematografie musíme hledat někde jinde, ne v programu České televize.
Zmíněné podceňování televizního diváka se odráží v neustálém opakování základních informací (co dělá výtvarník, co střihač…) a i v tom, že samotná moderátorka vykazuje silnější vazby s pozvanými nežli filmové znalosti. V díle z 9. 8. označila komiks za žánr, nikoliv samostatné umělecké odvětví (následněji ji na to jeden z hostů taktně opravil), dokumentární film pro ni symbolizuje „ikona dokumentu Michael Moore“. U sdělování (lehce ověřitelných) faktů používá váhavá spojení „nejsem si jistá, mám pocit, pokud se nemýlím“ apod. Až tragikomická byla „diskuse“ s Karlem Vachkem, kterého přivítala slovy: „Mám vaše filmy ráda. I když jim občas nerozumím, tak mě baví.“ De facto tak dala signál, že následující půlhodina by se bez její přítomnosti obešla.
Naštěstí Česká televize vysílá od roku 1994 i Filmopolis, měsíčník, který pro ni připravuje dvojice Hana Cielová a Štefan Uhrík. Na úrovni pořadu se projevuje jejich filmové vzdělání, důležitá je serióznost obsahu a jeho podání. Filmopolis se ale věnuje zahraničním kinematografiím a v žádném případě tak nemůže záplatovat díru, která dokazuje, že i přes finanční dotování některých filmových projektů nemá Česká televize tendenci vyrobená díla a kontext, v němž se „pohybují“, jakkoliv kriticky reflektovat.
Autor je šéfredaktor filmového internetového měsíčníku 25fps.