Příjemnou letní prázdninovou výstavu připravila italská umělecká skupina Cracking Art Group. Její tvorba se vyznačuje hravou ironií a nadsázkou, se kterou se umělci vyjadřují k aktuálním problémům současné společnosti, především k otázce vztahu člověka a přírody.
Pokud pojedete podél Vltavy po Smetanově nábřeží, určitě upoutá vaši pozornost řada žlutých tučňáků v nadživotní velikosti, kteří mají namířeno směrem k Museu Kampa. Po budově muzea leze fialový krokodýl a v jejím okolí postávají barevní pudlové, zajíci, medvědi a další. Tato poutavá instalace je charakteristickým projevem skupiny Cracking Art Group, která své obří mazlíčky představila již v mnoha dalších městech Evropy (Řím, Milán, Paříž, Brusel ad.). Umělci skupiny velice rádi pracují především s historickými centry měst, kde mohou velké plastové objekty dobře vyniknout, ale umisťují je také do interiérů galerií nebo obchodních domů. Například nad náměstím v Miláně zavěsili do prostoru desítky zlatých delfínů, v Benátkách nechali z vody vylézat zástupy obrovitých želv a povrch jednoho obchodního domu celý pokryli červenými krokodýly.
Recyklovaný plast
Umělci formálně vycházejí především z použitého materiálu, kterým jsou recyklované plasty. Specifickým způsobem se tak kriticky stavějí k naší společnosti. Snaží se poukázat na neoprávněný zásah člověka do přírody a obecně na ničení životního prostředí. Odpovídají tomu také některé názvy výstav, instalace s želvami pro Benátské bienále v roce 2001 se jmenovala S.O.S. World. Souvisí s tím také název celé skupiny, který je odvozen od slova „krakování“. Jedná se o tepelné štěpení organických látek na jednodušší, neboli o proces přeměny přírodních materiálů v umělé. Aby k tomuto procesu vůbec mohlo dojít, je zapotřebí právě zásahu člověka.
Krakování klonů. Barva technologie
Cracking Art Group vznikla v italské Bielle v roce 1993. V současné době ji tvoří šest umělců: Alex Angi, Kicco, Marco Veronese, William Sweetlove, Renzo Nucara a Carlo Rizzetti. Sedmý člen Omar Ronda letos skupinu opustil. Vedle instalací, o kterých byla řeč výše, vytvářejí jednotliví umělci svá vlastní díla, která představují na společných výstavách. Jejich realizace spojuje především odlehčení a smysl pro ironii. Využívají zjednodušených tvarů a zkratek. Velice často také volně citují jiné umělecké směry, mezi jinými například pop-art, surrealismus, lyrickou abstrakci, dadaismus ad. Každý umělec si z nich vybírá to podstatné pro sebe, což pak přenáší do své tvorby.
Expozice, kterou připravila Cracking Art Group v Museu Kampa, se jmenuje Re-evolution. Účelem venkovní instalace je mimo jiné nalákat a pozvat lidi do vnitřních výstavních prostor. Hned u kasy vám budou dělat doprovod již známí barevní tučňáci, kteří svým rozmístěním připomínají skutečné návštěvníky – prohlížejí si vystavená umělecká díla a v hloučku o nich diskutují. Narušují svou přítomností klasický výstavní program a jsou tak velice příjemným oživením. Zvířecí tematice se někteří členové skupiny věnují také ve své vlastní tvorbě. William Sweetlove představuje klonované koně, psy, žirafy, antilopy, slony atd. Kombinuje přírodní materiály s umělohmotnými figurkami „klonů“ a pomocí kontrastu se tak vyjadřuje k problematice genetického ovlivňování přirozeného vývoje přírody. Podobné tematice, konkrétně globálnímu oteplování, se věnuje další umělec – Kicco. Jeho plastické obrazy tučňáků se však liší způsobem provedení a působí spíše jako designový doplněk moderního interiéru.
Dalšími zdánlivě dekoračními objekty jsou plastové viry od Alexe Angiho. Jsou složeny z výrazně barevných trubiček zapletených do složitých organických změtí. Chaotické spleti hmoty, do kterých se Angi snaží vkládat řád, aby se mohly stát příhodnou paralelou k uspěchanosti a informační zahlcenosti současné doby. Velmi výrazná barevnost je charakteristická také pro tvorbu Carla Rozzettiho. Tento autor se výrazně inspiruje výtvarným směrem dada, hlavně jeho zálibou v náhodném a překvapivém spojování různých nesourodých částí do společného celku (slučování neslučitelného). Můžete se o tom přesvědčit u jeho Migrén, které jsou kombinací portrétních byst, ovoce a hlavic antických sloupů.
Poslední dva umělci zastoupení na výstavě, Marco Veronese a Renzo Nucara, vytvářejí klasičtější díla. Oba využívají citací jiných umělců, jsou zde patrné starší vzory známé z dějin umění. Nejvýrazněji z celé skupiny tak propojují minulé, současné a budoucí. Veronese (nomen omen) do svých obrazů přímo zakomponoval reprodukce děl starých mistrů. Oproti tomu Nucara na tyto vztahy poukazuje jen náznakem. Ve svých reliéfních obrazech kombinuje výtvarné materiály s konkrétními předměty, čímž dochází k prolínání dvou světů.
Mimo umělecký establishment?
Umělci ze skupiny Cracking Art Group se svým uměním uživit nedokážou a musí si finanční prostředky shánět jinde. Jejich tvorba je pro ně koníčkem, kterému se společně věnují od roku 1993. Nemusí se tedy patrně podbízet ani šokovat, aby mohli uspět na současné výtvarné scéně. Realizují si svůj sen a dělí se o něj s ostatními. Výsledkem jsou proto velmi hravé a pozitivně naladěné expozice. To, že se Museum Kampa rozhodlo letos v létě vystavovat právě díla těchto umělců, byla pro Prahu určitě správná volba.
Autorka studuje dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně.
Re-evolution – Cracking Art Group. Museum Kampa, Sovovy mlýny, Praha, 26. 6. – 12. 10. 2008.