Černá muzika v barevném balení

Žánrově opulentní album Rootse Manuvy

Pokud bychom hodnotili hip hop podle nového alba Brita Rodneyho Smithe alias Rootse Manuvy, byl by tento žánr na začátku konce. Producent totiž čerpal inspiraci odevšad, jen ne z tradic rapu.

Těžko říct, zda v hip hopu existuje persona, na jejíž album by hudební svět čekal s tak napjatými nervy jako na každou novou desku Rootse Manuvy. Jeho možní soupeři v této pomyslné kategorii, seskupení The Herbaliser, se prozatím z kolbiště nečekaných stylových kotrmelců dobrovolně vyloučili deskou Same As It Never Was (recenze v A2 č. 27/2008), Kanye West a Jay-Z jsou přes své deklamační kvality především představiteli povrchní fastfoodové generace.

Singl Buff Nuff, předzvěst nové Manuvovy desky Slime and Reason, byl recenzenty přijat mírně řečeno se štítivým pošklebkem. Raper jako by se písničkou posunul právě tam, kam jsme v úvodu odsunuli Kanyeho a jeho soka „Džej-Zího“: do infantilně praštěné stylizace, kde beaty připomínají lízátko a melodie sladkou žvýkačku uvnitř, jejíž chuť po třech stiscích čelistí zkysne a vyprchá. Kdyby v Česku existoval hudební bulvár, určitě by singl doprovázely titulky typu Impotentní raper zkouší sbalit důchodkyně.

Britští publicisté, kteří mohli v polovině srpna Slime and Reason slyšet jako první, přinesli překvapivě vyznívající recenze. Deska je prý nadmíru povedená, jde o špičkovou práci. Přesto mají z alba zvláštní pocit. Ten by se dal jednoduše vysvětlit následky vzpomínky na první singl, ale při poslechu celé desky posluchači dojde, že ostrovní novináři jsou možná příliš přecitlivělí a v některých ohledech konzervativní.

 

Nezapomenutelná práce ústy

Roots Manuva dva roky sledoval dění na britské hudební scéně a vybíral si to potřebné. I tak lze vysvětlit vrstevnatost a mnohonáladovost jeho aktuálního počinu. Při živých vystoupeních se sice inspiroval manýrami amerických raperů, ve studiu je však pořád ještě sofistikovaným tvůrcem, kterému nestačí jeden styl, jedna poloha. Díky chmurně houpavému dubstepovému fenoménu, který v současné době vládne Londýnu, a tudíž značné části hudebního světa, posluchač nejdříve podlehne skladbám s hutným basovým podkresem. Ovšem Manuvovi se jako silnému deklamátorovi podařilo zastínit i masivní melodie, a tak po většině písniček neuvíznou v paměti tóny, ale cvičený orální výkon, Manuvova nejsilnější zbraň, jíž mnohdy dokáže zakrýt přílišnou vyumělkovanost a prvoplánovou vykonstruovanost těch skladeb, které směřují přímo do konfrontace s mainstreamovými kousky.

 

Z ulic do vsí

Na Slime and Reason najdeme i momenty, díky nimž můžeme desku považovat za dílo mistra. Hned úvodní skladba Again & Again přináší beatovou uvolněnost a pohrávání si se zvukovými efekty dětských kolotočů, kdy tu dochází k očištění hip hopu od povrchního městského života a k přesunu do jamajských vesnic k životem poučeným a marihuanou povzneseným patronům. Anebo špinavá I´m A New Man s dubstepovým rytmem, jehož drtivé účinky zlehčuje chytlavým refrénem a smířlivým vyzněním. Dancehallová Do Nah Bodda Mi jako by optimistickou energií připravovala posluchače na temnější část desky.

Slime and Reason a její tvůrce Roots Manuva už pár dnů po vydání patří očividně k událostem letošního roku. Ovšem nabízí se otázka, zda za to může hudba nebo přehnaná očekávání, která jí předcházela. Hudební materiál je to každopádně výživný a na Manuvovy poměry dokonce lehce stravitelný. Máme-li to brát jako známku kvality či jako snížení nároků, si musíme každý určit sám.

Autor studuje sociologii a mediální komunikaci na FSV UK.

Roots Manuva: Slime and Reason. Ninja Tune / Big Dada; 2008.