Normalizace kultury

Jak si politické elity představují politické elity?

Rada Českého rozhlasu na svém zasedání v Ostravě prokázala, že slovník, jakým byla odsuzována alternativní kultura v osmdesátých letech, je stále živý. Volbou mediálního analytika, který nerozezná fašistickou a antifašistickou skupinu, pak doložila, že sama pro svou funkci není kompetentní.

Po boji o peníze pro pražská divadla, která nelákají na umělecky laciné muzikály, musíme po půl roce bojovat také o veřejnoprávní rozhlas. Rada Českého rozhlasu, dosazená podle politického klíče, totiž nerozumí tomu, proč by v kultuře měla podporovat alternativy. Pojem veřejnoprávní si vysvětluje jako „určený pro širokou veřejnost“, tedy většinu. Pokud by ale veřejnoprávní rozhlas a televize vysílaly pro většinu národa, suplovaly by jen roli komerčních médií. Ztratily by jakýkoliv smysl a klidně by se mohly zprivatizovat, jak již několikrát navrhoval současný ministr vnitra Ivan Langer. Radní si však stále neuvědomují, že právě vysílání pro menšiny, a to nejen etnické, ale i kulturní, je základním pilířem jejich existence.

Programový ředitel ČRo Richard Medek na schůzi Rady přizvukoval hlasům těch, kteří nejsou schopni pochopit, proč existuje hudba, kterou oni neznají (metal = metál) a proč se v rozhlase mluví jazykem, kterému radní nerozumějí. Po nešťastné větě o tom, že vyznavači alternativních žánrů „nejsou budoucností národa“, Medek naznačil, jak by si stanici pro mladé představoval: na hudební mainstream by nalákal mladé posluchače a pak by je náležitě vzdělal. Snad by z nich pak vyrostli „normální“ lidé, kteří by neohrožovali společnost svou odlišností.

Schůzka kádrováků

Dnešní slovník ekonomické normalizace se podobá minulé normalizaci politické. Když Dana Jaklová („po ukončení studia na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v roce 1980 nastoupila do Československého rozhlasu“) prohlásila na jednání Rady, že „Rádio Wave jako stanice pro mladé působí na lidi nehotové, na lidi, kteří si teprve utvářejí své názory, svůj přístup k životu“, jako bychom zaslechli ozvěnu článku „Nová“ vlna se starým obsahem z roku 1983, kde se píše: „Ti, kteří chtějí veřejně vystupovat, i ti, kteří jim to umožňují (pořadatelé a zřizovatelé), si musejí uvědomit, že každému, kdo může promlouvat ke stovkám a tisícům (byť jen hudbou a texty) mladých lidí, se dostává velké důvěry, a každý, kdo vystupuje, musí být po všech stránkách – politicky, mravně, eticky, svou inteligencí i chováním – této důvěry také hoden.“ Předseda rady Jiří Florian („po vystudování Vysokého učení technického v Brně v roce 1968 nastoupil do brněnského studia Československé televize a od roku 1985 pracoval jako vedoucí inženýr zvukové techniky“) souhlasně přikyvuje a tvrdí, že dosavadní „mimořádná tolerantnost nás už vede k fašismu“. Komentuje tak skladbu vysílanou Rádiem Wave, která má v názvu slovo svastika. Sboru pak přizvukuje Antonín Zelenka („vystudoval Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích a v roce 1985 absolvoval rekvalifikační studium na UJEP v Brně“), když vyčítá řediteli ČRo Václavu Kasíkovi, že nechal redakci moc velkou volnost. Zodpovědnost vedoucích pracovníků viděl článek z roku 1983 dost podobně: „Jak zřizovatelé pracují se svými hudebními skupinami, jak je vedou, vychovávají, jak ovlivňují jejich repertoár a jak kontrolují jejich činnost? A když vystoupení neodpovídá zásadám naší kulturní politiky, vyvozují okamžitě příslušné sankce? Výsledkem tohoto neodpovědného počínání řady ,odpovědných’ činitelů je kažení vkusu mladých lidí a šíření nejen ideově, ale i morálně velmi pochybných názorů.“ A už se hlásí do diskuse Bohuš Zoubek (hudebník: „dvakrát – v letech 1974 a 1977 – zvítězil v interpretační soutěži Ministerstva kultury v oboru komorní hra – dechové kvinteto“): „…nerad bych, aby zmizel z éteru segment rádia – jestli to nazveme Wave, nebo rádia pro mladé – který by alternativním způsobem naplňoval dejme tomu ten mainstream toho vkusu mladší generace... byl bych docela nerad, kdyby ta mladá dáma [redaktorka Judita Hrubešová – pozn. aut.], která je velmi sympatická, nás neustále ohlupovala těmi postpubertálními zdůvodněními.“ Nechce tím zřejmě říct, že by se mělo Rádio Wave úplně zrušit, jen by se mělo změnit v jiné rádio. V roce 1983 tomu řekli dohližitelé na kulturu toto: „Aby nám bylo dobře rozuměno. Vůbec nejsme proti zábavě, ani proti pop-music či proti rocku. Hudba a zpěv, i hudba zábavná, je nedílnou součástí života mladé generace i nedílnou součástí naší kultury. I zábavná hudba a její texty však musejí být především dobré. Měla by se vyznačovat zpěvností, přitažlivými hudebními nápady, textově by měla vycházet z melodie řeči českého a slovenského jazyka.“

Co je dobré pro mladé

A co na to programový ředitel Medek, který má zkušenosti z televize Nova nebo Rádia Nová Alfa? „Já si todlecto ověřim [to, zda se opravdu vysílala fašistická skladba – pozn. aut.]. A pokud to tak je – předpokládám, že to tak je – tak můžu navrhnout jenom jediný. A to je zrušení toho pořadu s okamžitou platností. A já dokonce nevim, jestli bychom se neměli začít zamýšlet nad tím, jestli Rádio Wave, respektive v uvozovkách stanice pro mladý, má vůbec právo – v takovýhle formě a v takovýmhle jaksi obsahu a takovýmhle záměru – právo na život.“ Zkrátka, měli bychom těm mladým říct, co je pro ně opravdu dobré, tak jako dříve: „Naše mladá generace žije v podmínkách životních a sociálních jistot a ve své většině se také na vytváření těchto podmínek, na výstavbě naší společnosti, aktivně podílí. Proto má také právo, aby její vědomí nebylo otravováno tím, co se za kulturu či umění pouze vydává, ale skutečným kulturním hodnotám je na hony vzdálené.“