glosa Filipa Pospíšila

Žijeme v parlamentní demokracii? Ano, přiznávám, že je to čistě řečnická otázka. Někdy se možná můžeme domnívat, že ano. Jindy bychom takový názor mohli těžko obhajovat. Třeba v tomto případě. Už jsme v A2 psali (č. 41/2006), že na základě dohody mezi Evropskou komisí a vládou Spojených států jsou předávány do USA osobní údaje leteckých cestujících. Bez ohledu na to, že se proti této dohodě staví Evropský parlament (právě minulý týden k tomu vydal usnesení) a český parlament takové předávání nikdy neschválil (má o něm ale jednat na konci listopadu). O tom, že dohoda porušuje pravidla ochrany osobních údajů, jsou přesvědčeny příslušné evropské úřady, většina evropských i mnoho českých poslanců a senátorů. Údaje jsou ale předávány dál. A bude jich předáváno ještě více. I kvůli tajným smlouvám, doprovázejícím zavedení elektronických víz do USA, které s takovým nadšením přivítali ministři české vlády 17. listopadu. Poslancům jejich obsah ministr vnitra samozřejmě neukázal. Proč také. Patří to snad k parlamentní demokracii?