literatura
Rukopis Bohumily Grögerové
V A2 č. 37/2007 vyšel pod názvem Mlha se choulí úryvek z nové básnické skladby Bohumily Grögerové. Autorka pak našim literárním reportérům k textu řekla: „Ty časopisecké ukázky byly otištěné normálními písmeny, kdežto můj nakladatel to chce vydat jako faksimile, tedy tak, jak to skutečně vypadá. Takže se to teď rozmnožuje a potom já do toho budu asi také trošku rýt, protože už to má svůj tvar, jak je to psáno.“
Novou sbírku nazvanou Rukopis ilustrovala Adriena Šimotová. Z téhož rozhovoru s překladatelkou a básnířkou Bohumilou Grögerovou si proto dovolím ocitovat pasáž, na niž od té doby (A2 č. 23/2008) často vzpomínám: „Nedávno jsme byli v Roudnici na výstavě Adrieny Šimotové... Byly tam její obrazy ze sedmdesátých let – to je ještě předtím, než trhala ty postavy, takové ty tlusté – tohle byla vesměs ležící, schoulená ženská těla, anebo vůbec lidé v tom jejím typickém položení. Je to všechno bílé a všechno je to proťukávané, ne prořezávané, ale proťukávané. Působí to nesmírně jemně, ale ryje vám to do srdce – ten smutek, to je strašné.“ Stejně silnou knihu Rukopis uvede nakladatel Marek Stašek v jedné pražské kavárně, číst budou autorka a Hana Kofránková.
Literární kavárna Řetězová (Řetězová 10, Praha 1), v soboru 29. 11. v 16.00.
–lb–
Simone de Beauvoir
„Víte, pro mě bytí nikdy nebylo samozřejmé, i když jsem vždy byla velmi šťastná, možná proto, že tolik chci být šťastná.” Simone de Beauvoir. V rámci cyklu Významní myslitelé se Danièle Sallenavová opět vrátí k autorce (oslavíme sté výročí jejího narození), jež ve své době představila zcela nový pohled na postavení ženy a do dneška zůstává jednou z hlavních osobností intelektuálního západního světa 20. století. Danièle Sallenavová je autorkou významné, do češtiny dosud nepřeložené biografie Simone de Beauvoir nazvané Castor de Guerre.
Po přednášce bude promítnut dokumentární film Madeleine Gobeil-Noëlové z roku 1967, ve kterém se S. de Beauvoir zabývá ženskou otázkou na počátku květnových událostí roku 1968 a vyjadřuje se ke svému projektu Paměti.
Kino 35 Francouzského institutu (Štěpánská 35, Praha 1), v pondělí 1. 12. od 18.00.
Poslední rok v životě Karla Čapka
Z článků, jimiž Karel Čapek komentoval vypjaté události roku 1938, je zřejmé, jak bolestně je prožíval. Pomlouvačné články v novinách, štvavé anonymní dopisy a podlomené zdraví měly podíl na jeho smrti (25. 12. 1938). V komponovaném literárním pořadu budou účinkovat Gabriela Vránová a Rudolf Pellar.
Městská knihovna (Malý sál, Mariánské nám. 1, Praha 1), v pondělí 1. 12. od 17.00.
Uvedení knihy Mlynáři od Babic
Případ Babice se odehrál na začátku padesátých let, když komunistická moc odsoudila víc než sto lidí (jedenáct k trestu smrti) na základě útoku na budovu školy ve stejnojmenné obci na Třebíčsku, zatýkání však začalo ještě dříve. Autoři Miroslav Kasáček a Luděk Navara na pozadí těchto událostí vykreslili otřesné příběhy lidí, mezi nimiž je i rodina mlynářů z Lukova, kteří najednou zjišťují, že jsou určeni k likvidaci. Součástí besedy je výstava představující materiály ke kauze Babice.
Literární kavárna Řetězová (Řetězová 10, Praha 1), ve čtvrtek 4. 12. od 19.00.
Knihkupectví Academia (Zámecká 2, Ostrava), v neděli 9. 12. od 17.00.
–pa–
divadlo
Jelen, kuře, husa, panter
V rámci festivalu Kult můžete v Ústí nad Labem navštívit hned dvě divadelní adaptace. V 18.00 odehraje divadelní spolek Tichý jelen svou verzi komiksu Kuře na švestkách Marjane Satrapiové (malá recenze v A2 č. 25/2008), ve 20.00 naváže divadlo Husa na Provázku s představením Růžový panter. A co naváže ve 21.00, si přečtete v tipech hudebních.
Činoherní studio v Ústí nad Labem (Varšavská 767), ve čtvrtek 27. 11. v 18.00.
–jgr–
S dětmi do Alfreda
Divadelní skupina Stage Code, založená v roce 1999 Danielou Voráčkovou a Philippem Schenkerem ze Švýcarska, se soustředí na nonverbální scénické projevy, pracuje s prvky pohybového a pouličního divadla; vystupují též ve zvláštních, původně nedivadelních objektech.
Skupina je mezinárodní, cestováním protřelá – a nyní nabízí inscenaci pro děti nazvanou Mumráj na scéně Divadla Alfred ve dvoře. Jednotlivé příběhy a postavy jsou spojeny metaforou společného domu a sousedství. Kromě zakladatelů souboru hraje Dora Kršková, dramaturgická spolupráce Miroslav Bambušek, ilustrace Michal Pěchouček, hudba Jeník Burian a Mikoláš Růžička.
Alfréd ve dvoře (Fr. Křižíka 36, Praha 7), ve čtvrtek 4. 12. v 10.00; anglická verze v pátek 5. 12. 2008 v 10. 00.
–lb–
film
Česká RAPublika
Debutující režisér Pavel Abrahám (který byl součástí pražské graffiti-komunity) přichází se snímkem o současné české hiphopové scéně. Dvojsmyslný název filmu ale poněkud klame, snímek není komplexním svědectvím o domácí rapové hudbě (chybí výraznější stopa osobností, jakými jsou třeba Wladimir518 či Wich), daleko spíš je to portrét tří protagonistů:
Oriona (PSH), Jamese Colea (Supercrooo) a Huga Toxxxe (Supercrooo). Snímek se skládá z několika sekvencí postavených na totožném principu: představitelé české rapové špičky jsou stavěni do uměle vytvářených konfrontací s lidmi z opačného společenského i názorového spektra (bohemistka, pracovnice matriky, karvinští Romové). Tyto konfrontace vytvářejí dokument atrakcí mooreovského střihu, podobný v jistém ohledu třeba Českému snu. Je to dílo atraktivní, postrádá však hlubší vhled do celé problematiky. Česká RAPublika si své diváky bezpochyby najde i proto, že u nás tato tematika nebyla zatím prakticky vůbec reflektována.
Premiéra v ČR 27. 11.
–jj–
Kvalita bez kompromisů v Brně, Olomouci a Praze
Název Cinepur se dlouho pojil hlavně se stejnojmenným filmovým časopisem, což se změnilo minulý rok debutovým ročníkem festivalu Cinepur Choice. Ten se úspěšně představil snímky z progresivních proudů světové kinematografie. Letošní ročník, který se bude konat v Brně, v Olomouci a v Praze, představí opět deset filmů, které v poslední době zazářily na světových festivalech či jiným způsobem zaujaly kritiku.
Festival otevře předpremiérou Paranoid Park (2007) Guse van Santa, k vidění bude nový snímek Alexandra Sokurova Alexandra (2007) s příběhem z čečenské fronty či film Kulkou do hlavy (2007) španělského režiséra Jaimea Rosalese o dvojici mužů, jejichž životy naplňuje „normální“ násilí. Cinepur Choice se rozrostl o další sekce – už retrospektivní zaměřenou na francouzskou režisérku Claire Denisovou či videoartovou s názvem Multikino, jejíž koncepci připravil Tomáš Pospiszyl.
Více informací na cinepurchoice.cz.
Kina v Brně: Scala, Art a Pražákův palác, 1.–6. 12.
Kina v Olomouci: Metropol a Konvikt, 8.–10. 12.
Kina v Praze: Světozor a Tranzit Display, 11.–14. 12.
Manželské etudy
Časosběrná metoda je jedním z hlavních tvůrčích postupů režisérky Heleny Třeštíkové, jež sleduje po dlouhé časové údobí několik jedinců, z čehož nakonec postupně vzniká materiál pro celovečerní film či sérii televizních dokumentů. Metoda je náročná, sama režisérka tvrdí, že primární je výběr protagonistů, které se rozhodne sledovat. V posledních letech tak byly dokončeny snímky René (2008) a Marcela (2006). Ten druhý rozvíjí příběh, který se původně objevil v sérii Manželské etudy po dvaceti letech (2005). V šestici hodinových dokumentů Třeštíková sleduje manželské páry, které sama natáčela ještě v 80. letech, a díky velmi dlouhé odmlce může ukázat změnu doby i lidských vztahů. Třeštíková se nebojí jít ani do konfrontačních situací, v nichž by leckdo kameru vypnul, a s pomocí montáže si pohrává s komickými i ironickými momenty. V průběhu listopadu a prosince si můžete na webových stránkách Respektu všechny díly bezplatně přehrát. Více informací na respekt.cz.
–ph–
hudba
Když jsou na to...
Cirkus, kabaret, beatbox, tango, akustické elektro a elektrické akusto v dvouvrstevném obalu. Akustické nástroje a lidský hlas v kombinaci s elektronikou. Texty v univerzálním jazyce, kde 2 znamená dva. Partnerská a hudební dvojice DVA právě vydala nové album a při francouzském turné si najde čas na odskok na domácí půdu. V ideálních podmínkách doprovází zvuk živá meotarová projekce dvou M.
Circus (Velká Hradební 33, Ústí nad Labem), ve čtvrtek 27. 11. ve 21.00.
Decentní pohyb
Nejunylejší kapela světa, Tindersticks, nikdy nezapadla do doby a místa svého vzniku. Velká Británie na přelomu osmé a deváté dekády milovala nekonečné rytmy rave a medově hlučící kytary. Parta chlapíků kolem zpěváka Stuarta Staplese teskně broukala v kombinaci koktejlové latiny, tak trochu caveovské folkové baladičnosti a skoro až laciných smyčců, dusítek a zvonkoher a snažila se být pomalou, pomalejší, nejpomalejší na celém světě. Takže se na čas zastavila zcela.
Nyní je zpět s novou deskou The Hungry Saw a, pochopitelně, v Praze zdaleka ne poprvé.
Divadlo Archa (Na Poříčí 26, Praha 1), ve středu 3. 12. ve 20.00.
–pf–
výtvarné umění
Bohumil Šťastný
Bádání o české fotografii při pohledech zpět nachází autory, kteří se svým dílem pohybovali mimo oblast tzv. vysokého umění. To je také případ Bohumila Šťastného (1905–1991), zakladatelské osobnosti fotografického žurnalismu u nás. Po první světové válce a po vzniku Československé republiky působil ve 20. letech jako redakční fotograf týdeníku Pestrý týden, kde spolupracoval například s Milenou Jesenskou, Adolfem Hoffmeisterem či Bohumilem Markalousem. Ve 30. letech jako jeden z prvních fotografů experimentoval s barvou. Avantgardní postupy včetně fotomontáže, vícenásobné expozice či optické deformace snímaného obrazu aplikoval také v reklamní tvorbě.
Galerie Josefa Sudka (Úvoz 24, Praha 1), do 4. 1. 2009.
Iluze prostoru / pokus o nové čtení
Ojedinělý mezinárodní výstavní projekt vznikl v regionální Nitranské galerii na Slovensku. Mladá kurátorka Barbora Geržová připravila v rámci výstavního projektu Ilúzia vo výtvarnom umení 2. polovice 20. storočia druhé pokračování nazvané Ilúzia prostoru / pokus o nové čítanie. Zaostřeno je tu na fenomén prostorové iluze a zobrazení prostoru v dílech současných slovenských i zahraničních umělců. „Snahou bylo soustředit se především na ty formy zobrazení, které překračují hranice primární iluze a pojednávají další aspekty problému prostoru,“ vysvětluje kurátorka.
Projekt je koncipovaný do pěti tematických bloků – Imaginárne iluzívne priestory, Technické obrazy – mapy a pôdorysy, Priestor v priestore, Priestor – znaky času a Paradoxy priestoru. Vedle malby je tu k vidění i film, objekty a instalace. Významné je zastoupení mladých českých umělců. Na výstavě můžete vidět díla těchto tvůrců: Petr Malina, Jaromír Novotný a Milan Salák z ČR, Marko Blažo, Tomáš Džadoň, Bohdan Hostiňák, Otis Laubert, Milan Mikula, Monika Mytášová, Monogramista T. D., Rastislav Sedlačík a Rastislav Podoba ze Slovenska, Roland Geissel z Německa, Szacsva y Pál a Attila Szücs z Maďarska, Monika Sosnowska z Polska a Catherine Yassová z Velké Británie.
Nitranská galérie (Župné namestie 3, Nitra), do 15. 2. 2009.
–pev–
Archifest
Malý festival architektury je určen nejen žižkovské veřejnosti. Jeho součástí je urbanistická procházka srdcem Žižkova, při níž budou zájemci informováni česky i anglicky o významných místech i domech, které budou míjet. Před výletem proběhne v Atriu přednáška architektů Jana Sedláka a Zdeňka Lukeše. Slavnost na Žižkově uzavře čtení dopisů Josipa Plečnika, umělce a autora Kostela Nejsvětějšího srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad, adresovaných jeho spolupracovníkům na místní farnost. Čtení se uskuteční téhož dne v kostele Nejsvětějšího srdce Páně od 19.30. Procházka začíná v Atriu
(Čajkovského 12, Praha 3), v sobotu 6. 12. v 11.30, přednáška tamtéž od 9.30.
–lb–
televize
Než ďábel zjistí, že seš mrtvej
„V tomto případě nejsem vůbec optimista. Myslím si, že žijeme v hodně špatné době, a doufám, že to ještě můžeme zvrátit,“ odpovídá třiaosmdesátiletý režisér Sidney Lumet na otázku, co si myslí o dnešní americké společnosti. Jeho (zatím) poslední snímek Než ďábel zjistí, že seš mrtvej (2007) odráží jeho pohled na dnešní Ameriku – na svět čistě utilitárních vztahů, jež se pomalu ale jistě utápějí v bezradnosti samoty. Dvojice bratrů Andy (Phillip Seymour Hoffman) a Hank (Ethan Hawke) mají finanční i životní problémy.
První z nich je navenek úspěšný manažer, ovšem s drahým koníčkem čím dál tím kratších lajn kokainu. Druhý dluží své bývalé ženě za alimenty a rád by vypadal před dcerou jako Někdo. Jejich plán je jednoduchý – vykrást klenotnictví rodičů je přeci snadné, oni budou mít peníze a škodu zaplatí pojišťovna. Tragédie ale na sebe nenechá dlouho čekat. Lumet v nechronologickém vyprávění skvěle rozehrává rodinné drama, z něhož nakonec nevyjde nikdo jako vítěz.
HBO, ve středu 26. 11. ve 20.00.
Americké graffiti
George Lucas a nezávazná teenagerovská komedie? Ačkoli je toto spojení skoro neuvěřitelné, Lucas natočil před Star Wars příběh skupiny středoškoláků, již si hodlají dosyta užít poslední noc před odchodem na vysokou školu. V roce 1962 představoval automobil symbol osobní a sociální prestiže, a tak mládež popojíždí městem v různých typech „přibližovadel“, účastní se pouličních závodů, vytahuje se před kamarády, balí holky a celou dobu poslouchá v rádiu rock and roll. Závěr Amerického graffiti (1973) sice posune zhlédnutý děj do trochu jiné polohy, ale snímek je hlavně zábavným pohledem na postupně dospívající teenagery, mezi nimiž dokonce nalezneme budoucí slavné tváře (Richard Dreyfuss, Harrison Ford). Neustálá zvuková přítomnost rádiového vysílání navíc Lucasovi umožňuje vytvořit nepřetržitou koláž hudby šedesátých let.
Cinemax, v pátek 28. 11. v 16.25.
300: Bitva u Thermopyl
Adaptace komiksu do filmu je na první pohled velice snadná – obě média mají společný silný důraz na vizualitu a obě si z toho druhého rádi půjčují určité prvky. Pokud se ale adaptace vydá směrem „pouhého“ přepisu předlohy na filmové plátno, je to často nepochopení adaptačního procesu. Příkladem může být Sin City a v nejnovější podobě zejména 300: Bitva u Thermopyl (2007).
Ta je úžasným příkladem formálního spektáklu, otiskem původního komiksu na filmové plátno. 300 heterosexuálních spartských vojáků se hrdinně brání přesile (často homosexuální) perské armády, přičemž režisér Zack Snyder zhusta využívá formální postupy připomínající takzvanou kinematografii atrakcí – obrovská nadvláda formy nad obsahem. 300 je z tohoto pohledu nadmíru pozoruhodná, v úchvatných sekvencích vybuchují exploze násilí, krvavý machistický balet pro oči často přechází až v abstraktní struktury. Na nepříliš zdařilé adaptaci se plně ukazují současné atributy mainstreamové kinematografie. Doporučujeme jako varovný studijní materiál.
HBO, v neděli 30. 11. ve 20.00.
Tři zločinci ve skryté pevnosti
Tvorba japonského klasika Akiry Kurosawy je u nás známá, zejména díky vynikajícím snímkům jako Sedm samurajů (1954), Rašomon (1950) či Ran (1985).
Režisér ve své obsáhlé filmografii celkem šestnáctkrát (a to v letech 1948–65) spolupracoval s hercem Toshiro Mifunem, kterému vydatně pomohl k mezinárodnímu věhlasu. Společně vytvořili často dost odlišné snímky, od středověkého dramatu až po komedii typu Tři zločinci ve skryté pevnosti (1958). Zde se dvojice sedláků Tahei a Mataši zapletou do neobyčejné šlamastyky na nepřátelském území a navíc se stanou doprovodem princezny Juki chráněné generálem Rokurótou Makabem.
ČT 2, v neděli 30. 11. ve 22.25.
–ph–
rozhlas
Kain a Ábel naší doby
Španělský spisovatel Miguel de Unamuno (1864–1936), vůdčí představitel takzvané generace 1898, byl jedním z předchůdců literárního i filosofického existencialismu. Zásadní význam náleží jeho spisu Tragický pocit života v lidech a národech (1912), jehož beletristickým protějškem je mj. román Ábel Sanchéz (1917), do češtiny poprvé přeložený už v roce 1928. Hlavní hrdina, lékař Joaquín (Kain), je od nejranějšího dětství nucen bolestně se vyrovnávat se svou bytostnou nesympatičností, vynikající především v konfrontaci s nesmírnou oblíbeností jeho blízkého přítele – malíře Ábela. Ábelova žena je Joaquínova životní láska a její odpor k dávnému ctiteli neutuchne do nejtrpčího konce knihy. Pětidílnou četbu z této zásadní prózy 20. století připravila Athéna Alchazidu. V režii Radima Nejedlého čte Vladimír Hauser. Lze si představit stylovější mikulášskou nadílku?
ČRo 3 – Vltava, od pátku 5. 12, vždy v 18.30.
Ze života hmyzu
„Jeden americký kritik napsal, že divák této hry se táže, nemá-li si podřezat krk, je-li svět tak špatný, jak se mu zde líčí. Tedy autoři zapřísahají diváky i čtenáře, aby to nečinili; nebyloť jejich úmyslem podřezávat lidi.“ Potud bratří Čapkové v předmluvě ke třetímu vydání alegorické komedie, která se po své premiéře (1922) stala nejoblíbenějším titulem z Josefovy a Karlovy společné dramatické tvorby. Ze všech dosavadních inscenací připomeňme tu, s níž v 60. letech soubor Národního divadla vycestoval na své první turné po západní Evropě. Když autor rozhlasové adaptace Jan Lorman chystal její první nastudování (1984), ponechal si některé z tehdejších herců, přidělil jim ovšem jiné role – například Filipovský povýšil z „parazita“ na „diktátora“, Kemr „zcizil“ Marvanovi smradlavou kuličku… ale nedělejme zlou krev. Buďme stejně opilí jako Rudolf Hrušínský (v roli tuláka).
ČRo 3 – Vltava, v sobotu 6. 12. ve 14.00.
Káťa Kabanová
Leoš Janáček se ruskou literaturou nechal inspirovat opakovaně. Tříaktovou operu podle tragédie Bouře od A. N. Ostrovského lze považovat za jedno z nejvýznamnějších hudebně-dramatických děl meziválečného období (složeno 1921) v celosvětovém měřítku. Titulní hrdinka – připomínající tak jinou slavnou Katěrinu (Lady Macbeth Mcenského újezdu) – trpí v manželství s citově omezeným slabochem Tichonem a po počátečních zábranách podléhá náhle probuzené touze po mužnějším i citlivějším Borisovi. Její manžel však za předčasný návrat nezaplatí životem a její sebevražda proběhne za méně vypjatých okolností, než za jakých končí opera Šostakovičova. Po psychologické a hudební stránce však Káťa Kabanová je dramatem v nejsilnějším slova smyslu. Nahrávka brněnského rozhlasového orchestru a sboru s Libuší Domanínskou v titulní úloze a pod taktovkou Břetislava Bakaly vznikla roku 1953.
ČRo 3 – Vltava, v sobotu 6. 12. ve 20.00.
–mc–
jgr – Jiří G. Růžička / jj – Jan Jílek / lb – Libuše Bělunková / mc – Miloslav Caňko / pa – Petr Andreas / pev – Petr Vaňous / pf – Petr Ferenc / ph – Petr Hamšík