Název nové povídkové knihy Magdalény Platzové napovídá, že zde půjde hlavně o muže. Ti zde hrají nejen roli vypravěčů, ale také citově závislých a nerozhodných bytostí, jejichž svět se začne hroutit kvůli zdánlivě bezvýznamným detailům.
Povídkový soubor Magdalény Platzové Recyklovaný muž není náhodným výběrem různě zaměřených textů, ale souborem, který lze označit za koncepční. Jednotlivé povídky mohou sice stát samostatně, ale zároveň jsou součástí vyššího textového celku, stávají se vlastně stavebními díly rozsáhlejší konstrukce. Roli vazníků hraje množství společných prvků – téma, vypravěč, výstavba založená na rozvíjení detailu a neuzavřenost jednotlivých příběhů.
Autorka důkladně zkoumá vztah dvou lidí, nezajímají ji ovšem všechny zákruty a odbočky jeho dlouhodobého vývoje, spíše jednotlivé okamžiky, drobnosti, události, jež porušují jeho křehkou rovnováhu – ať už vzhledem k jeho vzniku či zániku. Každý ze vztahů je ve své možnosti či nemožnosti čímsi osudový. Hrdinové povídek jsou k sobě přitahováni jako můry k plameni lampy.
Svět mužů je křehký
Všech jedenáct příběhů vyprávějí muži, reprezentující odlišné životní osudy a typy (student filosofie, duševně nemocný autor, úspěšný vědec či poněkud machistický primitiv, osvětlovač v televizi). Tomu je též přizpůsoben jazyk jednotlivých textů – jednou neutrální, jindy nespisovný. Muži ovšem nevystupují v povídkách v tradiční roli jako ztělesnění síly a odhodlání, ale jsou křehcí, nepevní, nerozhodní, mnohdy citově závislí. Jejich svět se začíná hroutit v kontaktu, byť letmém, se svými protějšky (ať už v podobě žen či mužů), popřípadě se mění vlivem dříve nepovšimnutého detailu. Prostředím pro děj jsou různá místa po celé Evropě; ta přitom neplní pouze funkci efektní kulisy, ale jsou s příběhem přirozeně srostlá.
I když ve většině povídek nedojde k zásadní proměně vnější, vnitřní svět hlavních aktérů zůstává otřesen. Spouštěcím mechanismem takové proměny může být stříhání babiččiných nehtů (Nehty), setkání po letech (Alfonzína), náhodný či spíše nechtěný sex (Café du Sport), popřípadě sex chtěný, leč neuskutečněný (Vincentův kamarád). Platzové se daří velmi přesně vystihnout onen bod zlomu, okamžik, zdánlivě bezvýznamný, který však ve svém důsledku nabývá pro jednotlivé vypravěče osudových rozměrů. Nečiní tak ovšem s předstíraným pochopením či velkými sympatiemi pro své postavy, spíše věcně a až strojově přesně zachycuje to podstatné z proměny jejich vnitřního světa.
Promyšlený katalog možností
Platzová svůj povídkový soubor komponuje jako hudební skladbu. Hlavní motivy se ve variacích opakují (a v narážce na název knihy recyklují) v každém z textů a ústí v konec čistě literární. Všechny v podstatě neuzavřené příběhy završuje poslední povídka, jež text zakončuje nejen proto, že po ní žádný další text nenásleduje, ale činí ze zakončení literárního textu i předmět svého uvažování, tematizuje jej. „Zatímco příběhy, které vymýšlím já, dovedu pokaždé k rozuzlení. Ne vždy ke šťastnému, ale alespoň ke konci. Jaký by jinak měly smysl? Chci, aby čtenář věděl, na čem je, pak se mu uleví,“ říká vypravěč.
Autorka tak představuje literaturu jako konstrukci. Ústřední téma, tj. vztah muže k někomu dalšímu, nazírá ze všech možných úhlů a vytváří tak jakýsi katalog možností. Ve většině povídek je plně využívá, snad pouze v příběhu Dobrý život zůstává příliš na povrchu, její vypravěč je plochý nikoli charakterově, ale literárně.
Jinak je ovšem Recyklovaný muž ukázkou důsledně promyšlené povídkové tvorby, jež výrazně převyšuje soudobou literární produkci. Už proto, že každý text je přesně vybroušen – nic nepřebývá, nic nechybí.
Autor je bohemista.
Magdaléna Platzová: Recyklovaný muž.
Torst, Praha 2008, 128 stran.