Američtí ekonomové předpovídali, že každý ekonomický krach má tři vlny. Donedávna se nevědělo, jak po krachu hypotéčních a jiných bank bude vypadat druhá vlna a jaký mechanismus ji způsobí. Nyní se zdá, že mechanismus již známe.
Ještě dřív, než se rozeběhla druhá vlna současné hospodářské krize, přelila se krize do médií, a tím začala v Evropě třetí mediální krize od 2. světové války. První krize proběhla v druhé půlce sedmdesátých let, kdy se reklama vehementně přestěhovala z printu do televize a poškodila tištěná média. Druhou krizi prožila média v letech 2001 až 2003, kdy se část inzerce přestěhovala z tištěných médií a elektronických médií na internet. Třetí krize se k nám blíží v těchto dnech a je způsobena hospodářskou krizí: podniky začínají šetřit na reklamě. Tentokrát budou poprvé poškozená všechna média, výjimku představují jen specializované finanční noviny v angličtině Financial Times i Wall Street Journal a na ekonomiku specializované servery. Návštěvnost těchto portálů a prodejnost důležitých ekonomických novin stoupla až o třetinu.
Snížení příjmů i zaměstnanců
Důsledky předchozích dvou krizí znamenaly vždy snížení příjmů, což mělo za následek větší koncentraci majitelů, snižování počtu zaměstnanců a zmenšování obsahu. Například jen v sousedním Německu na podzim roku 2003 bylo bez práce 10 000 novinářů, z nichž většina se do médií již nikdy nevrátila a jen část z nich našla uplatnění v PR agenturách. Řada regionálních novin se zbavila všech redaktorů a zaměstnává od té doby jen editora a volontéry, kteří pracují prakticky zdarma, aby měli potřebný počet let praxe v CV, a tiskne příspěvky čtenářů.
Třetí krize, která se do Evropy blíží, bude mít ještě v letošním roce 2008 dle odhadu za následek finanční propad zisku v médiích v rozsahu asi 5 až 10 procent, v roce 2009 se propad odhaduje až na 25 procent a je možné, že tato krize se protáhne až do roku 2010 či dále. Jedno z největších vydavatelství v Německu (kam se vedle Velké Británie každá krize z USA vždy přelije nejrychleji) Gruner + Jahr již v říjnu ohlásilo „velký úklid“. Předseda představenstva Kundrun této akciové společnosti poslal svým šéfredaktorům neobyčejně otevřený dopis, v němž všem oznámil velké snížení počtu zaměstnanců, zmenšení počtu vydavatelských míst a zastavení titulů, které nemají šanci blížící se krizi přežít. Ve zmíněném dopise se doslova píše o „bolestivých opatřeních“. Uvažuje se i o zastavení prestižního titulu Financial Times Deutschland, který je po celou dobu ztrátový.
České republiky a Slovenska se sice minulá krize skoro nedotkla, ale protože majitelé jsou převážně Němci a Švýcaři, reagovali na domácí krizi zavedením identických opatření i u nás, aby doma zisk zachovali a tady se zvýšily zisky.
Bez odborů i zastání
Rozhodně se nám nevyhne ani tato krize, což už signalizuje i postoj společnosti MAFRA, která dle uniklých informací hodlá v nejbližší době propustit až 80 redaktorů, zmenšit rozsah novin a některé přílohy zrušit. Po více než tříleté existenci končí i gratis noviny 24 hodin vydavatelství Ringier, a to přesto, že letošní zisk se jim zdvojnásobil. Pořád ale nestačí na to, aby takovýto titul byl výdělečný. Poslední číslo 24 hodin vyjde před Vánocemi. Změnu periodicity A2 a zrušení Přešlapu lze zařadit do tohoto kontextu úsporných opatření.
Obecně ale lze říci, že ve střední Evropě dopad této krize může být ještě horší, protože většinou v médiích nefungují odbory, Syndikát novinářů a podobné organizace jsou slabé a vlády média nezajímají, ač další zhoršení úrovně zpravodajství bude ještě více ohrožovat naši křehkou demokracii.
Skoro do konce minulého století byly informace považovány za strategickou surovinu, stejně jako třeba uran. Od té doby, co se z nich stalo pouhé zboží a neoliberálové vnutili občanům přesvědčení, že regulace je zbytečná, je ohrožena sama podstata naší civilizace. Vzhledem k tomu, že se z politiky vytrácejí dlouhodobé vize a pracuje se jen v rytmu volebních období, problém fungování médií se dostal na periferii zájmu politiků. Krátkodobě jim marketingová média dokonce vyhovují – přestávají totiž z důvodů úsporných opatření plnit kontrolní funkci.
Jako dnes mám před očima scénu ze začátku sedmdesátých let: den po úmrtí Jana Thona, bývalého ředitele Městské knihovny v Praze, který měl doma obrovskou knihovnu a byl naším sousedem, mně jeho vnuci nabídli, jestli si z jeho knihovny nechci něco vzít, než ji odvezou: darovali ji městu Praze. Byly tam velice vzácné exempláře. Měl jsem k nim úctu a bál jsem se poškodit pracně budovanou knihovnu jako celek. Po rozpačitém váhání jsem si vzal jen pár solitérů a Tomkovy Dějiny Prahy. Druhý den, když jsem šel domů z nakladatelství, viděl jsem, jak dělníci v montérkách tuto ojedinělou knihovnu v nůších házejí na otevřené nákladní auto. Mylně jsem si tenkrát myslel, že za tento vztah ke slovům, myšlenkám a kultuře může vládnoucí nenormalita totalitního režimu.
Autor je novinář a spisovatel.