První úplný český překlad básnického díla Paula Verlaina (Vyšehrad 2007, 773 s.) recenzoval v Lidových novinách 9. 2. t. r. Jan Suk. Překladatel Verlaina (ale též dalších francouzských básníků, Jeana Racina, Victora Huga, La Fontaina, Julese Vernea) Gustav Francl, žák Václava Černého, dlouholetý kulturní redaktor Lidové demokracie, se 28. 1. t. r. dožil osmdesáti osmi let.
Nad románem Vasilije Ažajeva Daleko od Moskvy, který v letech 1950–56 vyšel v překladu Sergeje Machonina několikrát (mj. také ve Vyšehradu), se v Listech č. 1/2008 zamýšlel Jan Novotný.
Za zásahy původních editorů do textu Reportáže, psané na oprátce Julia Fučíka se postavil Jan Hrobař v Haló novinách 11. 2. 2008 v recenzi posledního vydání Reportáže (Ottovo nakladatelství 2008), obsahujícího faksimile 167 rukopisných motáků vynesených z vězení. Za pozornost stojí, že „editory“ = cenzory (Gustu Fučíkovou a Ladislava Štolla) recenzent nejmenoval a že předmluvu k jubilejnímu (40). vydání napsal Zdeněk Mahler.
V zdrcujícím portrétu Zdeňka Nejedlého (1878–1962) použil historik Jan P. Kučera (v „cause“ Reflexu č. 6/2008) i vzpomínky básníka Jiřího Rulfa, jenž „jako děcko díky strategické poloze bytu, v němž bydlel, ohromeně sledoval staříka v podvlékačkách, jak v pozdních večerech neúnavně šplhá po své rozsáhlé knihovně“.
Rozhovor s editorkou korespondence Boženy Němcové Jaroslavou Janáčkovou připravili do 1. čísla letošního Hosta Miroslav Balaštík a Jiří Trávníček pod titulkem Literatura devatenáctého století je nám antropologicky blízká.
Deníky Jaroslava Putíka Zlatý pták (Torst 2007) recenzoval v Mladé frontě Dnes 25. 1. 2008 Josef Chuchma.
„Čtivá próza o poválečném pohraničí“ Siromacha (Mladá fronta 2008) Alexe Koenigsmarka zaujala Radmilu Hrdinovou v Právu 29. 1. 2008.
O filmovém dokumentu Občan Havel rozmlouval s Václavem Havlem Jan Lukeš v únorové Xantypě. – V příloze Literárních novin č. 5/2008 Dok. Revue č. 14 analyzoval film režiséra Pavla Kouteckého, dokončený režisérem Miroslavem Jankem, Vladimír Just (Umění portrétu aneb empatické bourání ikony).
V recenzi „monografie“ Josefa Rauvolfa Hledání Jaromíra Nohavici (Daranus 2007) Pavel Klusák poznamenal, že „na Západě se takovému žánru říká ‚reader‘ a kniha pak mívá nezakrytou strukturu sborníku a editora“. „Je to tak – právně i lidsky – víc košer stran autorského práva,“ dodal v Respektu č. 5/2008 Klusák.
Autobiografická „podzimní blues“ Michala Novotného To byla doba (Nakladatelství Zdeňka Cibulky – Týnská literární kavárna 2007) recenzoval v Analogonu č. 52/53 (2007) Josef Janda.
František Knopp
Polsko
Ne všichni polští čechofilové, kteří se obvykle radují z úspěchu naší kultury, jsou nadšeni pozdním úspěchem Jožina z bažin v Polsku (referovalo se o něm také u nás). Tak například podle novináře Tomasze Maćkowiaka – na jeho blogu, umístěném na stránkách vlivného týdeníku Polityka – se Mládkův úspěch vepisuje ne sice do nepřátelského, ale určitě pokleslého stereotypu Čecha – věčného žertéře. Roli podle něj hraje to, že čeština zní mnoha Polákům komicky (ostatně, dodejme, podobně je to i opačným směrem). Hlavní je však podle Maćkowiaka něco jiného: „Jde tu o stereotyp, do kterého jaksi mimoděk u nás cpeme skoro všechno, co je české. První příklad, který se sám nabízí: česká filmová škola šedesátých let. Kdykoliv budeme – slovem či písmem – hodnotit jakýkoliv český film, vždycky se vyplatí tu a tam vsunout zmínku o „tradici českého malého realismu“, „české nové vlně“, no a samozřejmě o české komedii. Naprosto bezmyšlenkovitě házíme do jednoho pytle nejslavnější Ostře sledované vlaky s pozdějšími velice nepodařenými díly Jiřího Menzla na způsob Vesničky mé střediskové, považované v Česku za smutný příklad pádu velkého režiséra v podmínkách pozdního socialismu.“ To, že Češi nepovažují komedii za druhořadý žánr, je pro polského novináře klad, upozorňuje ovšem, že ne všechno lze pochopit na základě polských reálií – jako příklad uvádí některé vrstvy cimrmanovského humoru. Informuje také čtenáře o fenoménu českého „baviče“ a televizní estrády (či show) od poloh vyšších až po pokleslé, k čemuž přidává malý slovníček českých komiků. Podle Maćkowiaka konečně patří Ivan Mládek mezi ty, kteří po pádu minulého režimu „tak jako mnoho jiných zjistil, že byl vždycky antikomunista. (…) Mládek už roky vřele podporuje nynějšího prezidenta Václava Klause, se kterým ho spojuje nechuť k Evropské unii, levici, kryptokomunistům, sociálním demokratům a antikomunismus – silně opožděný, ale upřímný.“
Václav Burian