Svalnatý „Sly” znovu oprášil své alter ego ve filmu Rambo: do pekla a zpět. Tohle Stalloneho peklo by se však spíš mělo jmenovat „do 80’s a zpět“, protože je jen krutým projevem senilní umanutosti a neochoty přijmout měnící se dobu.
Jednou z klíčových charakteristik osmdesátých let je neotřesitelnost hranice dobra a zla. Tyto přímočaré jistoty během devadesátých let vymizely a byly nahrazeny šedivým spektrem nejednoznačnosti, které přišlo s diskreditací společenskopolitických hodnot předchozího desetiletí. Do dneška, kdy přehodnocování válečného snažení dosahuje v předvolebních USA vrcholu, přichází Rambo s jasně nalinkovanou opozicí „my = dobří a hodni života“, „oni = zlí a zasluhující smrt“. Na rozdíl od stejně vystavěných současných videobraků obstarožních akčních gerojů Chucka Norrise či Stevena Seagala však Stallone nepředkládá neviňoučké retro, nýbrž zarputilý, ideologicky pochybný protipohled vůči současnému nazírání světa.
Oproti třetímu dílu série, kde Rambo hledá klid v buddhistickém klášteře, je zde hrdina uvozen jako o ideály připravený válečný stroj, vyznávající motto, že na agresi je nejlepší odpovědí zase agrese, a nikoli humanistické postupy. Film ho v tomto ohledu staví proti skupině pacifistických misionářů, kteří chtějí pomoci trpícím lidem v Barmě, terorizované vojenskou zvůlí. Ti záhy na vlastní kůži poznávají utrpení z rukou sadistických vojáků a ve finále se sami chápou zbraní a bestiálně zabíjejí členy státní armády. Jenže postoj filmu je stejně naivní jako ideály misionářů, které utápí v krvi. Dokládá to ustanovení hlavního vojenského záporáka, s jehož likvidací se nepřímo pojí příslib zavládnutí klidu a míru v celé Barmě.
Akční film bez pohybu?
Lze namítnout, že přímočarost k akčnímu filmu patří a že Rambo má v prvé řadě být akční podívanou. Jenže i zde Stalloneho dílko nemile překvapí, neboť akční vůbec není. Hlavní atrakcí akčního žánru byly od nepaměti pohyb a tempo, a přesně tyto prvky nový Rambo postrádá. Statičnost snímku plně vyjde najevo v závěrečné, mnohaminutové sekvenci, kterou celý film kulminuje. Během ní se hrdina vůbec nehne z místa a pouze ze stojícího auta devastuje zástupy vojáků za pomoci velkorážního kulometu. (Pro srovnání, závěry předchozích dvou dílů série pohybem oplývají, neboť zahrnují dopravní prostředky v chodu.)
Peklo Stalloneho války
Pohyb, kterého se nedostává kvůli stáří hlavního představitele, film ve všech „akčních“ sekvencích nahrazuje jinou vizuální atrakcí, totiž odzbrojujícím násilím. Stallone prohlásil, že filmem chce ukázat opravdové peklo války. Stylizace masakrů je díky rychlému střihu a působivým efektům silně expresivní. Přitom však sekvence destrukcí těl nepůsobí odstrašujícím, nýbrž pouze omračujícím dojmem. Jsou tedy ve své podstatě doslova atrakcí, která diváka svou vizuální silou položí na záda. Tím opět Stallone jde proti současným trendům. Zatímco dnešní akční filmy se snaží diváka co nejvíce dostat do akce, Rambo ho svým vizuálním atakem naopak distancuje. Násilí zde navíc plní expresivní funkci coby vyjádření hrdinovy síly a nezastavitelnosti. Přitom scény, v nichž starý, růstovými hormony nadopovaný Stallone doslova cupuje na kousky těla mladých vojáků, výmluvně dokládají, kam až může dojít senilní umanutost po úspěchu vydobytém starými způsoby.
Při rekapitulaci loňského roku většina filmových žebříčků, ať už sestavovaných kritiky, fanoušky nebo na základě návštěvnosti, jako jednoho z favoritů stanovuje dynamický akční thriller Bourneovo ultimátum, který je ve všech ohledech naprostým opakem posledního Ramba. Stalloneho rozlučka se světem akčního filmu skončila jako obskurní egocentrická obludnost, dokládající zatvrzelost a především stáří svého autora.
Autor vede internetový portál rejze.cz, věnovaný asijskému filmu.
Rambo: do pekla a zpět. USA 2008, 91 minut.
Režie Sylvester Stallone, scénář Art Monterastelli, Sylvester Stallone. Hrají Sylvester Stallone, Julie Benzová, Matthew Marsden ad. Premiéra v ČR 21. 2. 2008.