Velkolepé encyklopedické dílo Pavla Žídka (Paulerina) Liber viginti arcium (Kniha dvacatera umění) vzniklo v šedesátých letech 15. století a dnes je uloženo v Krakově. Majestátní latinský manuskript nebyl dosud kompletně editován ani přeložen do češtiny; i nejnovější publikace o něm pojednávající obsahuje pouze jeho přírodovědnou část.
Kniha dvacatera umění mistra Pavla Žídka: část přírodovědná prý tvoří pouhá „tři procenta z celého díla“. Ta postupně představuje ptáky a další létající tvory (od netopýrů po hmyz), mořské i říční ryby, čtyřnožce, plazy, hady a červy. Jedinou dochovanou botanickou kapitolu tvoří závěrečný oddíl věnovaný stromům.
Tato rozsáhlá encyklopedie měla obsáhnout všechny dosavadní vědecké poznatky autorovy doby. Žídek při jejím psaní vycházel z početných pramenů, z nichž ty, které využil pro přírodovědnou část, představuje společně s dalšími tehdy vlivnými přírodovědeckými díly latinistka Alena Hadravová, editorka a překladatelka této části spisu, v obsáhlém úvodním pojednání. Z antických pramenů to byl například Aristotelův spis De animalibus a Ovidiovy Proměny. U středověkých zdrojů čerpal Žídek vedle Vulgaty také z tehdejších bestiářů, encyklopedií (například Etymologiae Isidora ze Sevilly, Subtilitatum diversarum naturarum creaturarum libri novem Hildegardy von Bingen a především Liber de natura rerum Tomáše z Cantimpré), slovníků a odborných spisů.
Pták noh a další
Obraz přírody podávaný Žídkem dokládá středověké vědecké myšlení a věrně ilustruje tehdejší výklad světa, v němž koexistovaly bytosti mytické i pozemské. Mezi představovanými běžnými (domestikovanými i volně žijícími) a exotickými zvířaty se objevují různé fantastické a mytologické bytosti příslušející k různým národním kulturám (kupříkladu kentaur, pták noh, dracopontes, satyr, jednorožec). Žídek nadto popisované tvory seřazuje nikoliv podle geografické příslušnosti, ale (převážně) podle velikosti, čímž vzniká dojem komplexnosti a propojenosti světa (druhotně jednoty světa pozemského, empiricky poznatelného a bájného).
Žídkovy popisy nejsou většinou příliš podrobné a struktura jeho hesel není pravidelná. Detailní deskripce nahrazuje řadou individuálních charakteristických rysů, týkajících se podoby, zvyků i chování zvířete (třeba ve vztahu k dalším živočichům), které někdy ještě doplňují poznámky etnografické či hospodářské (užitek, jejž skýtá člověku). Postupně se tak utváří celý „zoologický“ systém, který původně doplňovaly také – dnes v úplnosti nedochované – oddíly věnované mimo jiné rostlinám, kovům a minerálům.
Krásná a poctivá
Svazek je vzorně edičně připraven a výborně přeložen. Hadravová je přední znalkyní Žídkova spisu a již dříve podobně zpracovala jeho pasáž pojednávající o řemeslnících (vydalo ji nakladatelství Koniasch Latin Press v roce 1997). Kniha zahrnuje originální latinské znění textu (včetně případných staročeských glos, obsahujících lexikální ekvivalenty), český překlad, objemnou ediční poznámku (v níž nechybí ani rozbor Žídkova jazyka) a rejstříky. Editorka každé heslo pečlivě rozebrala v poznámkovém aparátu: doplnila je odkazy lokalizujícími zmínky v další tehdejší literatuře (především v Žídkových pramenech a vybraných přírodopisných a encyklopedických dílech) a jednotlivé výklady mezi sebou nejednou konfrontovala za pomoci citací (zejména tehdy, když se různily nebo když shodně dokládaly nějaký významný charakteristický rys popisovaného tvora). Diferenciaci představ o podobách různých živých bytostí dokumentuje i přebohatá ilustrační složka knihy. Protože Žídkův manuskript nebyl ilustrován, rozhodla se editorka – pro větší názornost a důkladnější uvedení do celé problematiky – doplnit v komentáři vybraná hesla reprodukcemi iluminací z více než dvaceti soudobých rukopisů a český překlad vhodně proložit miniaturami z vlámského manuskriptu Der naturen bloeme (Květ přírody) Jacoba van Maerlanta, který veršovaně přeložil zmíněné dílo Tomáše z Cantimpré.
Autor je bohemista.
Alena Hadravová: Kniha dvacatera umění mistra Pavla Žídka: část přírodovědná. Academia, Praha 2008, 542 stran.