Téma pátečníků, mezi něž kromě hostitelů Karla a Josefa Čapků patřili Ferdinand Peroutka, František Langer, Josef Kodíček, Karel Poláček, Fráňa Šrámek, František Kubka, Josef Kopta, Vladislav Vančura a Adolf Hoffmeister, jenž je všechny (i s T. G. Masarykem) nakreslil, podrobně zpracovala – včetně tzv. silvestrovské aféry z roku 1926 – Zora Dvořáková v letošním 2. čísle čtvrtletníku Nezávislého diskusního klubu Milady Horákové Masarykův lid.
Vztah „stále čilého, intelektuálně napjatého i plodně se mýlícího“ Romana Jakobsona (charakteristika Arneho Nováka z roku 1929) k Masarykově univerzitě v Brně přiblížil Jiří Pulec v časopisu Universitas č. 2/2009.
Sto desáté výročí narození Karla Schulze připomněl v Katolickém týdeníku č. 25/2009 Tomáš Vučka statí s podtitulem Cesta od předválečné avantgardy k literatuře katolické.
Na herce, dramatika a textaře Josefa Grusse (1908–1971), jehož budeme mít trvale spojeného s písněmi Chlupatý kaktus a Slunečnice, vzpomínala v červnové Xantypě jeho neteř Alena Kožíková, dlouholetá dramaturgyně Městských divadel pražských, dcera Františka Kožíka.
Hrou Josefa Topola Konec masopustu (1963) se zabývala v Revolver Revue č. 74 (březen 2009) Terezie Pokorná v souvislosti s posledním nastudováním hry v divadle Disk.
O inscenaci Ptákoviny Milana Kundery v Činoherním klubu referoval v témže periodiku Vladimír Mikulka.
Jak se fenomén „Radok“ promítl do dramatického díla Václava Havla, zkoumá Lukáš Jiřička v studii otištěné v divadelním programu k pražské (světové) premiéře Havlovy hry Odcházení (2008). – Na srovnání poslední Havlovy hry s hrami slovenského realisty Ivana Stodoly (Čaj u pana senátora, Jožko Púčik a jeho kariéra) postavil svoji kritiku bratislavské inscenace Odcházení („Havel pobaví pár intelektuálů, Stodola rozesmál celý sál“) nestor slovenské divadelní kritiky Ladislav Čavojský. Článek přetiskl z Literárného týždenníku č. 41–42/2008 (v českém překladu) Obrys-Kmen č. 26/2009.
Monografie Pavla Janouška Ivan Vyskočil a jeho neliteratura (Host, Brno 2009) utvrdila Jana Koláře, že Ivan Vyskočil je – „přes všechnu tu nasbíranou faktografii a literárně--kritickou analýzu“ – „postava nejasná a obtížně zařaditelná kamkoliv“ (Divadelní noviny č. 12/2009).