Ruská média ani koncem léta rozhodně netrpěla okurkovou sezonou. Výročí loňské rusko-gruzínské války okomentovaly všechny deníky, státní televize vyrobila dva dokumentární filmy a události připomínala i televizní svědectví pamětníků. V oslavném chorálu na ruský zásah se ale ozvaly i špatné zprávy. Například informace, že ani po roce se tisíce obyvatel Cchinvali nedočkaly opravy svých rozbombardovaných domů. Peníze na to sice jsou, ale záhadně se ztrácejí a úřady separatistické republiky se zuby nehty brání pokusům o přísnější kontrolu finančních toků.
Mnoho prostoru také věnovala ruská média „válce o dějiny“, jak se v Rusku označuje spor o roli Stalina v druhé světové válce. Před cestou Vladimira Putina do Gdaňska na připomínku jejího vypuknutí diskuse o Stalinově roli obzvláště zesílila, tím spíše, že vedení moskevského metra při rekonstrukci stanice Kurskaja vrátila na fresku i verše z první verze sovětské hymny „a vychoval nás velký Stalin“. Prý v rámci historické objektivity. Vrátit na původní místo i šestimetrovou sochu generalissima se už vedení metra neodvážilo, objektivita-neobjektivita.
Možná zajímavější než tato často emocionální témata byla havárie na Sajano-Šušenské hydroelektrárně. Tragédie si vyžádala životy více než sedmdesáti pracovníků elektrárny. Příčina nebyla jasná. Zčistajasna se jedna z turbín začala otáčet velkou rychlostí, až se vytrhla z ložisek a 1500 tun vážící agregát zdemoloval strojovou halu a zničil i další turbíny. Voda následně zatopila strojovnu a odtud také pochází nejvíce obětí. Časopis Ogoňok (č. 16 z 31. 8. 2009) otiskl velký rozhovor s předsedou vyšetřovací komise Nikolajem Kutinem, podle něhož tato havárie převyšuje i Černobyl. „Během nynější havárie se uvolnila energie o síle 4,4 gigawattu, při katastrofě v Černobylu to byl jen jeden gigawatt.“ Podle Kutina za havárii může chybný projekt elektrárny. „Zařízení bylo řádně udržováno, takže ničím jiným než chybou v projektu se nedá vysvětlit havárie, která se stala za běžného provozu a při běžném zatížení”, cituje Kutina týdeník Ogoňok. Vyšetřování se neobešlo ani bez bizarních příhod. „Jedna brigáda pracovala v okamžik havárie na střeše strojovny, ale lidé to přežili a okamžitě začali hrozně pít. Tři dny jsme se je snažili vystřízlivět, aby nám řekli, co vlastně viděli.“
Šířeji se na havárii na altajské vodní elektrárně dívá časopis Russkij reportěr. Podle autorů článku se podobné havárie mohou stát kdykoli a kdekoli. Důvodem je opotřebení zařízení ze sovětských dob, které noví majitelé nepříliš ochotně opravují. Zařízení je už v takovém stavu, že bouchnout tak jako na Sajano-Šušenské elektrárně to může kdykoli, cituje časopis bývalého náměstka ministra energetiky Viktora Kudrjavého, který je ostrým kritikem reformy energetiky. Plán privatizovat elektrárny a získat peníze investorů na stavbu nových elektráren a rekonstrukci těch stávajících podle něj ztroskotal. Hlavně v době ekonomické krize noví majitelé nechtějí investovat a naopak šetří na údržbě. Dalším problémem je i nedostatek kvalifikovaných pracovníků. „Problém je na úrovni technologů, operátorů. Platy jsou malé a lidé odcházejí do služeb – je to pohodlnější a výnosnější,“ prohlásil ředitel Svazu chemiků Igor Kukuškin o situaci v celém ruském průmyslu. Dokonce i ty nevelké částky, které vlastníci dávají na opravy, často nedojdou k adresátovi. „Za rozkrádání byl letos zatčen ředitel energetické společnosti a kandidát na vicegubernátora Anatolij Bušin. Podle vyšetřovatelů při opravách tepelné elektrárny ukradl 350 milionů rublů. Podle dokumentů práce stály 400 milionů, ve skutečnosti bylo zaplaceno jen padesát milionů,” upozorňuje Russkij reportěr a varuje, že pokud státní orgány výrazně nezesílí kontroly, můžeme čekat havárie, podobné té poslední, každý druhý měsíc.
Časopis Russkij Newsweek se v posledním čísle věnuje otázce obnovení trestu smrti v Rusku. Moratorium na trest smrti podepsal již v roce 1996 Boris Jelcin, parlament ho ale nikdy neratifikoval. Není divu, přes osmdesát procent Rusů je pro jeho obnovení. Zatím mu bránil článek v ústavě, podle něhož má odsouzený k trestu smrti právo na soud před porotou. Porotní soudy zatím nejsou zavedeny ve všech ruských republikách, to se ale od ledna příštího roku změní. Zavedení poprav by mohl vyhlásit prezident Medveděv v tradičním poselství parlamentu v říjnu. „Hledáme silné teze pro projev. Myšlenka obnovení trestu smrti pro teroristy a pedofily by určitě zapůsobila,“ cituje Russkij Newsweek zdroj z Kremlu. Kromě potěšení veřejnosti by takový tah mohl vyřešit i problém jménem Michail Chodorkovskij. Kvůli obnovení trestu smrti by bylo Rusko nejspíše vyloučeno z Rady Evropy a tím by se dostalo i mimo jurisdikci Evropského soudu ve Štrasburku. Tam leží několik žalob proti Rusku kvůli uvěznění Chodorkovského a řízenému bankrotu ropné společnosti Jukos. Existuje velká pravděpodobnost, že Rusko tyto spory nevyhraje, a to by mohlo znamenat jak vysoké kompenzace pro Chodorkovského, tak možná i zpochybnění vlastnických vztahů ohledně bývalého majetku Jukosu. Obnovení trestu smrti by tak zabilo dvě mouchy jednou ranou.