Menšinové fuckování

Gender Fuck Fest

Akce, jejíž název lze přeložit jako „do prdele s gendrem“, chtěla vyvolat diskusi nad legitimitou heteronormativního rozlišování lidských bytosti na dvě jasně vymezená pohlaví. Pokus o bourání heterosexuálních mantinelů ale těžko překračuje hranice subkultury.

Prolog festivalu Gender Fuck Fest (třídenního sledu přednášek, workshopů, diskusí, promítání a koncertů) v pražském experimentálním prostoru NoD 2. října 2009 působil poněkud nesměle. Necelých dvacet lidí přihlíželo performanci, během níž na hřbet konferenciérky nasedl účinkující ztělesňující představitele mužského pohlaví. Ztvárnění patriarchální společnosti vzápětí vystřídala symbolika jiného, mamonem ovládaného rozdělení pohlavních rolí: konferenciérka usedla na hřbet muže a rozhazovala peníze, které muž sbíral. Představitel „mužské“ role se na závěr vysvlékl do dámského spodního prádla a v rukou třímal ceduli s nápisem „Na ženách je nejvíc sexy to, že neexistují“. Jeho „ženský“ protějšek s namalovaným knírem nápis kvitoval cedulí s opozičním heslem „Na mužích je nejvíce sexy to, že neexistují“. Výstup měl shrnout motto festivalu „Nejsme ženy a muži, jsme lidé“.

 

O pohlaví a styl nejde

Hlavní program začal v NoD Boxu vernisáží výstavy Tužky, nůžky, papír. Expozici tvořila na zdi vylepená koláž stránek a článků z feministických, lesbických a queer zinů (časopisů). Do NoD Boxu se vtěsnala také zinová čítárna, dětský koutek a posléze i dílna Recirkus, přetvářející odpadky v originální hračky a doplňky.

Zbytek pátečního večera patřil koncertům. Sestava účinkujících měla cíleně demonstrovat a propagovat genderovou rozmanitost hudebního světa. Ženy, od nichž společnosti očekává spíše role fanynek či „femininních“ zpěvaček, se o pátečním i sobotním večeru představily jako bubenice, kytaristky, punkových zpěvačky, DJky či hudební experimentátorky. Nevystupovaly však jen ony. Na rozdíl třeba od Ladyfestu (pouze ženám určené kulturní události organizované ženami po celém světě), jímž se Gender Fuck Fest inspiroval, zde převládla snaha nediskriminovat lidi, pro jejichž pohlavní identitu v naší dvojpohlavní společnosti neexistuje škatulka. Z genderového hlediska rozmanitý hudební program nebyl jednolitý ani co do žánru. O víkendu zazněl hardcore, punk, akustický rok, elektro, breakbeat, disko, ska a některé další, obtížně definovatelné „prasopaly“ a experimenty. Ze zahraničních hostů mne zaujala berlínská „punk-popová“ čtveřice Rebis, převlečená za zajíce a nabroušená, převážně dívčí kapela Pogotowie seksualne z Polska.

 

Rebelující queer

Sobotní program začal v deset hodin ráno poklidným workshopem Čůrokapy. Zájemkyně si mohly vyrobit kalíšek umožňující močit vstoje nebo si ušít menstruační vložky. Před polednem se programy začaly prolínat. V předsálí NoD se po celý den promítaly filmy s feministickou a queer tematikou. Po filmu o berlínské queer komunitě The Fridge under the Kitchenwagosn – Der Schwarzer Kanal (Lednice pod jídelním vozem – Schwarzer Kanal) se diskutovalo s Jamesem, jedním z protagonistů filmu. Ten na závěr vyzval sympatizanty k účasti na akci Queer & Rebel, připravované na 21. až 25. října v Berlíně za účelem obrany komunity Schwarzer Kanal před plánovaným vyklizením. V boční galerii NoD se konaly přednášky na témata dotýkající se queer komunit, sexuálního násilí či rozmělňování kategorií sexuality a genderu. Téma „výchova dětí respektující jejich individuální genderovou identitu“ odstartovalo živou diskusi, během níž po místnosti pobíhalo několik dětských návštěvníků. Přímo rodičům a dětem byla určena přednáška „večerníčky“, odhalující genderové role v pohádkách.

 

Kdo zůstal venku

Přednášek, ale i celého festivalu se zúčastnilo jen velmi málo tradičních rodin a celková účast „lidí zvenčí“ byla zanedbatelná. Na první pohled se zdálo, že většina účastníků pochází převážně z řad širšího okruhu přátel a známých tří radikálně feministických organizátorek, které se dlouhodobě věnují vydávání vlastních feministických zinů. Zajímavá a často naléhavá témata tak byla probírána bez účasti těch, jejichž stereotypů, názorů, postojů a chování se týkala. Nelze přitom říci, že by organizátorky o účast širší veřejnosti nestály. Pokoušely se jí dosáhnout například propagací akce v mainstreamových médií, včetně deníku Metro.

V neděli festival uzavřelo hojně navštívené divadelní představení Toys For Boys: Umělohmotná židle, které skrze vtipný příběh o ženách s naočkovanými mužskými vlastnostmi poukazuje na problémy klasického heterosexuálního soužití. Přehlídce s nabitým programem se podařilo vnést do stojatých vod českého, poněkud mainstreamového queer hnutí ducha radikality. Ovšem její poselství, že problematiku queer lze propojit i s dalšími tématy a kriticky tak poukázat na moc černobílých norem naší společnosti, zachytily jen uši jí už dopředu nakloněné.

Autorka je sociální geografka.