Památkáři se obávají, že konflikt o podobu rekonstrukce Karlova mostu oslabí jejich už tak pošramocenou autoritu. Situace je přitom poměrně přehledná. Most patří městu a investující radnice a její instituce stojí proti dlouhé řadě kritiků, včetně těch z ministerstva kultury. Ti všichni městu vyčítají, že likviduje historickou památku.
V pětisetleté vodě se přes šest set padesát let starý Karlův most neutopil. Zesílilo po ní ale tvrzení, že dospěl do havarijního stavu, je zasolený, má nedostatečný odvod vody, je špatně izolovaný a některé pilíře jsou bez ochrany. Odpověď na otázku, co s tím, rozdělila českou veřejnost, zejména tu odbornou. Spory mezi stavbaři, památkáři a vědci trvají pomalu celé desetiletí a ještě vzrostly poté, co na mostě začaly stavební práce. Ty mají vyjít asi na 222 milionů korun a trvat budou do června příštího roku.
Přidáme betonu
Společnost Mott MacDonald Praha, kterou si nakonec vybralo město pro realizaci rekonstrukce, v přípravné dokumentaci opravy v březnu 2004 tvrdila, že „koncepce minimálního zásahu do historických konstrukcí již sama o sobě přináší stamilionové úspory oproti předchozímu návrhu“. Předchozí projekt pocházel z roku 1996 převážně z dílny Českého vysokého učení technického (o opravě se však uvažovalo od počátku devadesátých let) a jeho zastáncem byl bývalý rektor ČVUT Jiří Witzany. Celkové náklady tehdy odhadoval na 400 až 500 milionů korun. Rekonstrukce se měla vypořádat především se železobetonovou deskou, umístěnou do mostu při opravě na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Witzany prohlašoval, že deska do starobylé konstrukce nepatří, jeho oponenti zase namítali, že možná právě díky ní most odolal před sedmi lety povodni. Witzanyho projekt nakonec město odmítlo a rozhodlo se pro konkurenční návrh. Ten se betonem uvnitř mostu nezabývá; dělníci firmy SMP CZ, která opravu provádí, ho naopak do stavby přidávali. V mostu jsou tak nyní podle památkářů dvě betonové desky. První pochází z opravy před čtyřiceti lety, druhá je čerstvá, tzv. spádová, a doplňuje hydroizolaci.
Nejprve stavět, pak zkoumat
Hlavní problém ovšem nespočívá v přidaném betonu, ale ve skutečnosti, že akci chybí předběžný stavebně historický průzkum. To kritizuje Dana Novotná, která vede Sdružení profesionálních pracovníků památkové péče. Dokonce přitom mluví o selhání Národního památkového ústavu (NPÚ). Tedy odborníků, kteří by měli korigovat příliš bizarní radniční nápady v památkové rezervaci. „Proč se o realizovaném projektu nevedla veřejná vnitrooborová diskuse?“ ptala se Novotná. Vymohla tak od ředitelky NPÚ Naděždy Goryczkové alespoň příslib, že se průzkum provede dodatečně. Letos v březnu – most se opravuje od srpna 2007 – ředitelka napsala: „V současné době probíhají jednání o vzájemné spolupráci na dokončení stavebně-technického průzkumu pláště mostu včetně věží mezi NPÚ a Magistrátem hl. m. Prahy. Z mého rozhodnutí bude jmenována odborná interdisciplinární komise garantující obnovu mostu a paralelní komise průzkumně-dokumentační.“ Dalo by se říci: konečně!, jenže mezitím už mohlo dojít k mnoha nevratným změnám. Na to již delší dobu upozorňuje Sdružení pro stavebně historický průzkum. „Při obnově Karlova mostu došlo k řadě různých pochybení. Jedním z nich je, že při procesu obnovy zjevně nebyly využity možnosti stavebně historického průzkumu v potřebném rozsahu. Domníváme se, že právě to je jedna z významných příčin neuspokojivého výsledku. Kauza Karlův most je pouze špičkou ledovce. Vyhraněně ilustruje souborné problémy památkové praxe,“ napsala před časem ředitelce NPÚ starostka sdružení Milena Hauserová.
Tento názor ovšem nesdílí městem zřízené Museum Karlova mostu, u jehož zrodu stál památkář NPÚ, který dostal most na starost, Ondřej Šefců. Představitelé muzea považují výtky o nedostatečně připraveném stavebně-historickém průzkumu „z hlediska probíhajících oprav“ za nerelevantní. „Stavebně-
-historický průzkum, který je v současnosti k dispozici, je naprosto dostatečným východiskem pro posouzení dnešní fáze oprav – opravy vozovky a mostních parapetů. Toto stanovisko ještě podtrhuje fakt, že v odkryvech, prováděných v mostovce, se nenalézají žádné historické konstrukce, které by mohly být cílem vědeckého zkoumání. Jde totiž o vrstvy z nepříliš povedených oprav z let 1966–1975,“ argumentují. Lidé z radnice označili absenci průzkumu jen za administrativní pochybení.
S takovými závěry ovšem nesouhlasili ani inspektoři ministerstva kultury, kteří se věnovali mostním parapetům. Zjistili, že chybějí některé kameny a že je dělníci usazují špatně zpět.
„V kamenném zábradlí se nacházejí tzv. petřínské pískovce, ze kterých se stavěl Juditin most; je hypotéza, že na Karlově mostě byly tyto kameny použity druhotně. O středověkém původu svědčí důlky pro kamenické kleště, které se na těchto a jiných kamenech nacházejí. Památková inspekce je viděla ve skladu vyřazených kamenů, které byly nahrazeny novými bloky z nevhodného bílého kocbeřského kamene, který se na Karlově mostě nikdy nevyskytoval,“ popsala v internetové diskusi Lenka Svobodová, která vedla skupinu inspektorů pro Karlův most. Městu za tyto chyby sice teoreticky hrozí pokuta, jenže udělit by si ji muselo samo prostřednictvím svého odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu. A to se zřejmě nedá očekávat.
Kameny zmizely
Odborníci také upozorňují na podivnou manipulaci s historickými kameny mostu. Staří kameníci je nespojovali maltou, ale věnovali velkou pozornost jejich přitesání. Maltu téměř nevyužívali, nanejvýš jí trochu vložili do ložní spáry. Nejednalo se ale rozhodně o žádné současné třícentimetrové vrstvy dilatačních plastových tmelů. „Kameny mají prostě sedět na sobě,“ prohlašuje památkář David Otáhal. Podle něho člověk nemusí být zrovna odborník, aby dnes na mostě viděl rozdíly. Zvlášť nyní, kdy úpravy prodělal celý severní parapet mostu a jižního se ještě dělníci nedotkli. Navíc ve skladu kamenů na Šutce v Praze 8 patrně nejsou všechny kameny odvezené z mostu. Firma se jich nemůže dopočítat a je pravděpodobné, že některé cenné skončily v neznámých soukromých rukou. Většina památkářů v závěrech svých diskusí zdůrazňuje, že oprava snižuje estetickou kvalitu mostu, mění jeho autentičnost, je „technologicky velmi sporná, řemeslně nezvládnutá“ a neprodiskutovaná. I když jsou ale památkáři hodně kritičtí, zdráhají se zatím definitivně prohlásit, že se z mostu stává atrapa, pouhá vějička pro turisty. „Autentické prvky tam rozhodně ještě jsou. Nedá se ale říci, že by na všechny nebylo od vzniknu mostu sáhnuto,“ tvrdí Otáhal.
Autorka je spolupracovnice redakce.