Jaký je vztah licencí Creative Commons a myšlenkových proudů open society a open source?
Publikace Svobodná kultura (Free Culture) od Lawrence Lessiga a z ní vzešlé licence Creative Commons (CC) se jako bumerang po roční pauze od svého spuštění v českém jazyce vrátily s výstavním konceptem do Centra současného umění DOX. Kurátor výstavy Jiří Hůla postavil do popředí vlastní zpřístupnění informačního systému AbART a dále prezentuje jména jako Jiří Kolář, Andy Warhol a Tomáš Vaněk. Co ale mají autoři s Free Culture společného?
CC vs. otevřená společnost
Komplikované autorskoprávní problematice dodávají kombinovatelné licence CC srozumitelnější způsob komunikace mezi uživateli a autory, kteří sami rozhodují o tom, jak publikovat autorská díla a za jakých podmínek může být dílo využíváno. Autorskoprávní závazky jsou uzavírány v nepísemné formě, například je webová stránka označena textem licence nebo její ikonkou. Dílo z internetu je možné stáhnout a dle typu licence použít, aniž by byl sám autor kontaktován.
Dovolím si ale malou odbočku do myšlenkových proudů open society (otevřená společnost) a open source (otevřené zdroje), kde je situace v něčem podobná, ale o mnoho inspirativnější. V polovině osmdesátých let 20. století zformoval programátor Richard Stallman teorii free software (svobodný software), a posléze uvedl v život projekt GNU (GNU’s Not Unix), jehož cílem bylo vyvinout operační systém se svobodnou licencí (později na něj navázal Linux). Svou „všeobecnou veřejnou licenci pro svobodný software“ nazval GPL (General Public Licence). Všechny tyto aktivity byly posléze zastřešeny pod hlavičkou Free Software Foundation (FSF), nadace podporující vývoj svobodného softwaru – takového, k němuž je k dispozici zdrojový kód s právem software používat, ale i dále modifikovat a distribuovat. Víceméně ze sémiotických důvodů vystoupila v roce 1998 část komunity se svou vlastní verzí licence Open source software, kterou pak dále spravuje organizace Open Source Initiative (OSI). Tito aktivisté k sobě během krátké doby přetáhli většinu významných projektů, v nichž se vyskytují různé distribuce linuxových operačních systémů; webový server Apache; nejpoužívanější redakční systémy; grafické editory apod.
Otevřenost proti historismu
Jak je vidno, Open society/source a Free Culture jsou citlivě zvolené definice, asociující nezávislost. Jsem přesvědčen, že Open society/source má více propracovaných paralel, na kterých lze dále stavět a které v konečném důsledku mají efektivnější dopad v mnoha oblastech, jako jsou politika, filosofie, sociologie, technologie a umění. Klíčovou postavou pro otevřené systémy je Karl Raimund Popper a jedna z jeho hlavních myšlenek obsahuje zavržení zkušenostního zdůvodňování historie při definování současnosti či předvídání budoucnosti. Tato definice je vztahována na veškeré odborné práce.
Publikace Svobodná kultura je prošpikována historizujícími prvky. Proč je ale zrádné citovat zkušenosti? Popper v knize The Open Society and Its Enemies (Otevřená společnost a její nepřátelé, 1945) kritizuje historismus a obhajuje individuum, otevřenost, nepřetržitý proces pokusů a omylů, zatímco historizující tendence se vyvíjejí v souladu s poznatelnými obecnými zákony a směřují neúprosně k určitému jasnému závěru. Tvrdí také, že historismus je hlavním teoretickým předpokladem pro zrod většiny forem autoritářství a totalitarismu. Popper se vymezuje vlastními modely otevřených společností, které jsou postaveny na vazbách lidí a jejich schopnostech přirozené regulace, reflexe a otevřeného proměňování norem.
Free Culture samozřejmě není diktát nebo předloha k totalitním systémům. Ale v poslední době například licence CC „nevinně“ obsadily Wikipedii. Aby to bylo možné uskutečnit, došlo k přechodu na verzi licence GNU Free Documentation Licence (GFDL) 1.2, která byla účelově doplněna o migrační klauzuli „or any later version“, což otevřelo dveře verzi 1.3, která už přímo obsahovala podmínky k přechodu na licenci Creative Commons (druh CC-BY-SA). Licence je možné takto proměňovat. Tento akt je však s aktuálními dispozicemi Open society/source neslučitelný, zejména kvůli expanzivním tendencím, které naznačuje.
Tvůrčí svět, anebo marketing?
Licence CC jsou víceméně orientovány na tvůrčí svět. Jejich uživatelé jsou většinou z neziskového prostoru, ale čas od času se objeví nějaký marketingový trik, jako ten od skupiny Radiohead, která svůj videoklip House of Cards, publikovaný společností Google, opatřila licencí CC. Licence dávají lidem určitou pravomoc rozhodovat o výsledcích své činnosti. Faktem ale je, že Creative Commons mají malý potenciál ovlivnit profesionální umělce. Soužití těchto dvou světů se vylučuje, jelikož sdílení snižuje zisky umělců. Proto jsou licence (až na pár výjimek tvůrců, kteří jsou již etablováni a existenčně zajištěni) vždy propojené se vzdělávacím procesem a určitým druhem uměleckého amatérství.
Open society/source myšlenky nejsou prezentovány s takovou pompéznosti, ale lze tvrdit, že se týkají celé společnosti, od uměleckého světa až po politiku. Mnoho významných projektů, jako GovTrack.us (2004), TheyWorkForYou (2005), Journalisted (2007), OpenAustralia (2007), OpenCongress (2007), The Straight Choice (2008), Freerisk (2009) či OpenParlamento (2009), je postaveno na participaci tisíce uživatelů v dané lokalitě; například cílem stránek Roba McKinnona TheyWorkForYou.co.nz je změnit postoj občanů k jim odcizené lokální demokracii, a to tak, že svou účastí přispějí k transparentnosti parlamentu a svými příspěvky podpoří inovaci legislativy. Na druhé straně výstup z projektu Friedricha Lindenberga Parlabla, wer sagt was im Bundestag? (Parlabla, kdo co říká v Bundestagu?) vizualizuje slovník politických stran v německém Bundestagu.
Spolupráce je postavena na jedinci, který třeba i jen miniaturně ovlivňuje vývoj, ať již v národní rovině, ale také v globálním měřítku: což je příklad takových široce rozšířených nástrojů, jako jsou Linux, MySQL, Firefox, GIMP, Blender, PHP, OpenOffice apod.
CC jako kampaň
Licence mají v právní rovině urputnou snahu normalizovat národní specifika a globálně šířit svobodu. Naproti tomu filosofie Open source/society není tak silně sešněrována pravidly, není limitující, nemá teritoriální ambice, sami uživatelé vytvářejí reflexi a vyjadřují se k daným normám. Činnost v této oblasti je progresivnější, přirozenější a transparentní pro celou společnost.
Zpět k DOXu. Výstavka mi v něčem připomíná volební kampaň politických stran, které prostřednictvím populárních zpěváků oslovují publikum. A tak si říkám, že organizátoři vlastně neporušili pravidla marketingu a propagace hnutí skrze kulturní ikony, a že se milovníci tradičního umění mohou pohodlně identifikovat se svobodnou kulturou a zároveň tak nějak spolykat a strávit Free Culture a Creative Commons.
Autor pracuje v DigiLabu AVU.