Způsob života včelstva láká odnepaměti k nejrůznějším přirovnáním k lidskému společenství. Jak ukazuje následující exkurs, mnozí autoři si do úlu projektovali vlastní politické či společenské ideály. Včelí stát je jednou z nejsugestivnějších revolučně utopických metafor.
Termíny včelí stát (Binenstaat), včelí kolonie (Bienenkolonie), včelí národ (Bienenvolk), včelí monarchie (Bienenmonarchie), včelí společnost (Bienengeselschaft) nebo včelstvo (Bien) znamenají v německém jazyce totéž. V souvislosti s vývojem poznání včelího organismu v 19. století se pro popis včelstva postupně vystřídalo mnoho termínů. Výrazy a jejich používání vycházely ze společenských okolností – například termín „Bienenvolk“ je projekcí nálady období německého národního obrození, kdy byly včely prohlášeny za živočišný národ. Zahalen tajemstvím ale zůstává „Bienenstaat“, který nám napovídá, že hejno včel je státem, kde každý má svoji funkci: královna, trubci a dělnice. Jednoduchý opis nalezneme v encyklopedii Brockhaus (1819), kde je uvedeno, že včely tvoří stát (sie bilden den Staat). V žádné další encyklopedii se definice neobjevuje. Přímé přirovnání ke včelím koloniím je dále vysvětleno pouze v publikaci Die Bienenzucht, nach Grundsätzen der Theorie und Erfahrung (Chov včel dle zásad teorie a praxe) od Josepha Michaela Ehrenfelse, vydané v Praze roku 1829, další definice se již nikde nevyskytují. Při podrobném ohledání pojmu zjistíme, že je jeho výskyt vždy pevně spojen s revolucemi, ale jeho interpretace je velice rozdílná. A právě na ni se tu zaměříme.
Společenství zvířat
Silný politický podtext včelímu státu přisoudil přírodovědec a demokratický politik Carl Vogt (1817–1895), který v revolučních letech 1848 a 1849 hájil velkoněmeckou koncepci sjednocení. V červnu 1849 byl ministrem zahraničí v neúplném německém sněmu, který byl posléze pruským králem Fridrichem Vilémem IV. rozehnán. Po neúspěšné transformaci německých státečků do jedné konstituční monarchie se autor nedobrovolně uchyluje do emigrace ve Švýcarsku, a tam sepisuje první kapitoly pro publikaci Untersuchungen über Thierstaaten (Výzkum o společenství zvířat), jež vyšla roku 1851. V ní prostřednictvím živočišného společenství polemizuje o různých formách vlád.
V kapitole nadepsané Bienenstaat Vogt literárně přepisuje a přenáší do lidského životního prostoru poznatky o včelách. Včelám vnucuje strukturu dobového ekonomicko-sociálního systému. Je přitom silně inspirován Komunistickým manifestem Karla Marxe, od něhož přebírá škatulkování společnosti od proletářů až po nižší vrstvy středních stavů, jako jsou řemeslníci, rentiéři, drobní obchodníci, rolníci. V úlu nalézá paralelu k dělníkům, kterým se daří relativně dobře, protože se dostanou ven z úlu – mohou vylétnout za pylem, medem nebo stavebním materiálem. Úl autor nazývá konstituční monarchií, již ztotožňuje s temnotou, a možnost být na čerstvém vzduchu je proto privilegiem!
Celkově vzato se v práci vyrovnává s prohranou revolucí. Svým souputníkům předkládá ironickou teorii volby včelí královny. Periodickou obměnu monarchy považuje za nutný proces už proto, že díky němu nástupce trůnu není přímo dědičný, ale je vybrán z líhnoucích se mladých včeliček. Každoroční zabíjení trubců pak vnímá jako ozdravný proces zabraňující degeneraci společnosti včel, což opět převádí na lidský svět: „Územím říše projíždějí pomstychtiví sedláci, kteří ničí zámky, zapalují statky, pečou panny pomalu na ohni. – Přinášejí více zlepšení než periodické boje trubců ve společenství včel?“
Socialismus ve včelím státě
Jinou pozici zastával o sedmdesát let později teolog a včelař Ferdinand Gerstung (1860––1925): předchozí koncept významně pozměnil. Vypozoroval, že včely dokážou regulovat příjem potravy, a povýšil tedy včelí kolonii (Bienenvolk) na včelstvo (Bien), které se chová jako organismus: „Der Bien ist ein Organismus.“ V poválečném období, v roce 1919, v Německu probíhá komplikovaný přechod od císařství k parlamentnímu zřízení. Ve stejném roce předkládá Gerstung svůj příspěvek k sestavování první demokratické ústavy v eseji Der Socialismus im Bienenstaat (Socialismus ve včelím státě). Prohlašuje, že včely jsou ve svém společenském uspořádání neuvěřitelně dokonalé a že společnost by se, zvlášť v dnešních dnech, měla o toto dokonale demokratické zřízení včel zajímat. Vyvrací také Vogtovy materialisticky vyložené souvislosti mezi včelami a lidskou společností. Apeluje, že není možné vkládat lidský svět do života včel, a podotýká, že samotným včelám je jedno, jestli jsou královnou nebo dělnicí, potřebují se však navzájem: „Nejsou to žádní pracovníci v lidském slova smyslu, i když všechno, co vykonávají, je nutné k udržení královny a nezbytné k uchováni celého včelstva.“
Pamflet je prošpikován zdůrazňováním včelích vlastností jako altruismus, nesobeckost, pilnost, čistota a pořádek. Gerstung až fanaticky prosazuje včelstvo jako ten nejlepší model pro zdravou národní pospolitost mladé republiky. Když vehementně nabádá, abychom se poučili z nezištnosti včel, jako by předvídal těžkou krizi s hyperinflací: „Nejhlubší tajemstvím socialismu ve včelstvu je, že včely pro sebe berou jen životní minimum.“
Podstatná je jednota
Zmíněné výzkumy společenství zvířat zcela nezapadly. Vycházely z odborných poznatků, byly však literárně zpracované, a proto je různí autoři přebírali do svých teorií. Například v souborném díle J. G. Besslera Geschichte der Bienenzucht (Historie včelaření) z roku 1891 jsou v kapitole Der Bienen Staat im Lichte der Neuzeit (Včelí stát ve světle moderní doby) přetištěné celé Vogtovy pasáže, avšak důsledně jsou v nich promazány odstavce svérázných sociálních projekcí do společenství včel. Už nebyla citována idealistická interpretace včelího proletariátu ve včelí monarchii, ovšem celkový koncept Bienenstaatu, s odstupňovanou třídní hierarchií uvnitř úlu, byl často přebírán jako rámec k podobným studiím.
Gerstung hlavní Vogtův koncept hierarchického rozložení společnosti nivelizoval do jednoho celku. Nicméně i on nám podsouvá otázku, zda lze socialismus včel srovnávat s lidským společenským zřízením. Tvrdí, že existence včelstva závisí na službě mladých, kteří jsou budoucností národa, a na posledních řádcích otevřeně vyzývá německý národ, ať se učí od včel. Toto poselství po jeho smrti vyslyšela národně-socialistická ideologie. Včely byly využity jako příklad v propagandě společenství, v němž není důležitý jedinec, podstatná je naopak jednota, jak ji představuje právě včelí organismus.
Autor pracuje v DigiLabu AVU.