Zabijáky mezi světy

Pětadvacátá kniha Iaina Bankse nazvaná Transition (Přechod) přináší svým čtenářům obvyklý komplikovaný příběh. Autor, který ve své tvorbě pravidelně přeskakuje mezi nežánrovou mainstreamovou beletrií (podepisovanou Iain Banks) a science fiction (představovanou pod jménem Iain M. Banks) ve své zatím poslední knize „bez M.“ onu iluzorní hranici mezi žánrem a středním proudem silně problematizuje.

O tom, že takové žánrově charakterizační označení může být jen marketingovou strategií, jistě není pochyb: nedávná aféra s románem A Million Little Pieces (Milion malých kousků, 2006) amerického prozaika Jamese Freye, který byl na knihkupeckých pultech inzerován coby non-fiction memoáry s cílem dosažení větších zisků, to předvedla více než zřetelně. V případě Banksova románu Transition se ale jedná o strategii a marketingovou hru veřejně přiznanou: zatímco na domovském britském trhu byla kniha publikována bez žánrového přívlastku, v Americe, kde tradičně Banksovy sci-fi texty dosahují vyšších výdělků než jeho mainstreamová beletrie, doprovodilo knihu autorovo jméno vybavené onou žánr signalizující iniciálou.

Skoky mezi světy

V centru proplétajících se narativních linií knihy Transition stojí nájemný zabiják Temudjin Oh, pracující ve službách Koncernu, celosvětové (a mnohasvětové) tajné organizace, která po celém vesmíru paralelních světů udržuje prostřednictvím cílených likvidačních akcí status quo. Po setkání s představiteli protistrany se hrdinovo přesvědčení o morálnosti takových zákroků začne otřásat a on počne koketovat s rebélií. „Přechod“ z titulu románu pak odkazuje k okolnostem tohoto Banksova posledního příběhu: ke skutečnosti, že Koncernem speciálně vycvičení agenti – mezi něž se řadí i Temudjin Oh – dokážou za využití speciální drogy Septus mezi jednotlivými paralelními světy přeskakovat.

Půdorys postupně se skládajícího thrilleru, který nám kromě vlastních příběhových segmentů po krůčcích vyjevuje i samotné principy nastavení předkládaného fikčního světa, je pro Bankse typický. Autorova záliba ve světatvorbě, která se tak úspěšně uplatňuje v celém cyklu románů o Kultuře, zde dala vzniknout dalšímu složitému, ale stále ohromujícímu vesmíru plnému originálních charakterů a fantastických propriet.

Slepými uličkami

Škoda jen, že elegantně vystavěný fikční svět Transition není v tomto případě doplněn i podobně zdařilou vyprávěcí linií příběhovou. Banks jako by se pokoušel jednou knihou postihnout příliš mnoho, což jej nakonec vede až k redukcím, které občas román na dohled přiblíží triviálním akčně-dobrodružným vyprávěnkám úrovně zápletky průměrné počítačové hry. Některá potemnělá příběhová zákoutí jsou jen letmo naznačena, očekávaný návrat s baterkou se ale nekoná. Až příliš mnoho takových vyprávěcích odboček nakonec ústí v slepé uličky a čtenář se tak těžko ubrání úvahám, nebyly-li do textu včleněny jen a pouze proto, aby zamaskovaly až učebnicově jednoduchou základní linku o střetu těch dobrých s těmi špatnými, o revoluci a o zradě.

Ne snad že by Transition byl naprostý neúspěch: na to je Banks stále příliš poučený a zručný fabulátor, na to jsou klíčová témata jeho dosud posledního románu – otázky morální odpovědnosti moci, rozvahy o teoretické ospravedlnitelnosti mučení či o konsekvencích „prvního kontaktu“ s technologicky nepokročilou civilizací – pojednána příliš zajímavě. Stejně jako v mnoha předchozích románech, i tentokráte autor oživuje svou zděšenou fascinaci mocenskými strukturami: ať už se jedná o jejich soukromé rodinné varianty jako v The Steep Approach to Garbadale (Příkrý výstup na Garbadale, 2007) nebo o globálnější uskupení disponující větší mocí Businessu (The Business, 1999). Pouze se mu tentokráte nedaří zručně vystavěné základy strhujícího světa s jeho aktuálními otázkami podepřít přesvědčivě fungujícím příběhem.

Autor je bohemista.