Divadelní hru Zrození básníka, z jejíhož třetího dějství zde přetiskujeme úryvek, uvedla Kathy Ackerová (plagiátorka, a jak je třeba říct ve stylu plagiátorství rozmělňujícího modlu kýče, „nejvyšší bohyně plagiátorství“) v roce 1985. „Otevřelo se tu hračkářství a tomu se říkalo kultura,“ podotýká autorka. Hra spočívala už v kradení samotném. A hned potom v rozbíjení hraček: Araba, sex a jazyk nevyjímaje. Historicky vzato šlo o nutné gesto literárního punku, z pohledu dutiny v rozbitých maketách jde o zhodnocení prázdna, na jehož místě se baudelairovské dítě skrze svoji hračku dobývalo k nepřítomné duši. Toto dítě mělo fantazii (něco pro básníky!). Ackerová měla rychlé prsty a přilnavost lepidla. Probodnutou arabskou ženu si zahrála Brooke Myersová.
Dozdane baxil or haris o darazdast az tavallod va heqarate tamame mardome birun va xelafe hokumat.
Lakomí, nenasytní, kořistníci, rození lupiči, nenávidí cizince, nesnášenliví ke kázni.
Během dní následujících po sarajevském atentátu na arcivévodu Ferdinanda lidé vyvinuli nové (protože všechno se ruší každou vteřinu) použitelné jazyky, včetně hluku, zkomolení, lží, ničení, žádného jazyka. A dnes je lidský druh ve stadiu ustrnutí a vynalézání nových jazyků.
Stejně jako lidé po první světové válce měli Lenina a Freuda, my máme lidi, kteří utvářejí nejzákladnější pochody lidské mentality, a nepotřebujeme nic starého.
Už nejsme hierarchičtí. Už nepotřebujeme muže. Dáváme přednost odchylce, anomii, anomálii, posunu, fikci před pravidly a jmény. Opakující se směšné zvukotvorné jazykové funkce jsou mnohem příjemnější, když se smísí s těmi výrazovými.
A) V čase války jsme po celý čas válečníky.
Harj o marj qesmate jang ast. – Anarchie je součástí války.
In balaxane’e bolandi st. – To je vysoce pronikavé.
Inja doxtare Arabi istad. – Stojí zde arabská žena.
Pa’in dame mardi neqah kard. – Dívá se na muže.
Shouhare Arabiash ura kosht. – Její arabský manžel ji bodl.
Houze bozorgye xuni hast. – Byla tam velká kaluž krve.