eskA2látor 1

Experimentální uplatnění právního názoru „třikrát a dost“ se rozhodly ozkoušet české soudy. V daném případě ale nepůjde o trojí pravomocné rozsudky za větší či menší trestné činy, nýbrž o hnedle trojí amnestii, která se vztahuje na jedinou dosud trestanou zástupkyni soudní moci let padesátých – někdejší soudkyni Ludmilu Brožovou Polednovou. Nechme stranou nebohou stařenku i to, zda je jedinou po právu dohnanou či nedohnanou čarodějnicí. Zarážející je spíše opakované procesuální selhání české justice, která není s to se s činy minulého režimu vyrovnat či si aspoň zjistit, s kterými a jak se vyrovnávat vůbec může. Obávám se, že kdyby nedej bože při kácení brazilských deštných pralesů zrovna právě Češi objevili pověstně se skrývajícího dr. Mengeleho či samotného Hitlera, nechali by ctihodné dědoušky po jistých štrapácích zase s omluvou běžet, protože by se našlo hnedle několik amnestií v jejich prospěch. Že by se amnestie měla vztahovat na odsouzeného zločince a ne na zločince pobíhajícího na svobodě, to by možná napadlo nějaké zlovolné lidskoprávní šťourače, ale my si republiku rozvracet nedáme. Raději ještě finančně odškodníme neprávem zadržované, jako tomu podle všeho ještě může být v případě Brožové Polednové. Proti tomu témata jako třináctý důchod či valorizace penzí už jen blednou. Přemýšlím, jak se na pár měsíců dostat nevinně za mříže.