Očekávané se vyplnilo a stalo skutečností. Dopad minulé krize – ať již reálné či trochu rozvířené – se opravdu silně projeví až v několika následujících letech. Je zajímavé, že od prvních z řady po sobě jdoucích rozpočtových škrtů v oblasti kultury začali umělci a organizace v Evropě generovat takzvané krizové myšlení. Zdá se, že na úrovni menších organizací začal po bezvýhradném přijetí drastických vládních opatření převládat obranný a autokorektivní přístup. A vypadá to, že odpor přichází z některých nečekaných oblastí.
Jedním takovým příkladem by mohla být kampaň we are more (my jsme víc, viz www.wearemore.eu), kterou zorganizovala platforma Culture Action Europe, síť velkých kulturních institucí z celé Evropy, ve spolupráci s nadací European Cultural Foundation. Členové této lobbující organizace opravdu nejsou žádné malé ryby… Pokud tedy s interním odporem začínají ty bohatší strany, určitá pozornost věnovaná podpoře kultury musí být pravděpodobně politicky důležitá anebo ekonomicky naléhavá a užitečná.
Když jsem byl minulý měsíc v Bruselu, jedním z témat, o kterých se ve městě mluvilo, bylo zcela jistě grantové období, čekající na projednání a schválení: většina uzávěrek pro strukturální a projektovou podporu pro následující čtyři roky bude letos v říjnu. V klimatu strachu a podezření se proslýchá, že dojde ke zkrácení vládní podpory pro třetinu organizací; a předpokládá se přitom, že ty malé přijdou na řadu nejdříve. Je tedy jisté, že toto rozhodnutí ovlivní zdejší kulturní krajinu až do roku 2016. Na první pohled nic neočekávatelného.
Z tohoto podivného a celkem negativního ovzduší však zaznívají jisté hlasy odporu. Dvě zprostředkující kulturní organizace, Vlámský institut pro vizuální, audiovizuální a mediální umění (BAM) a Vlámský divadelní institut (VTI), publikovaly překvapující zprávu o situaci ve Flandrech a došly k některým pozoruhodným závěrům. Poté, co zhodnotily finanční podporu vládními granty v letech 2007–08, je nyní zjevné, že by neměla být považována za podporu sektoru, nýbrž spíše za páku se značným ekonomickým dopadem. Je zjevné, že vládní granty tvoří pouze čtyřicet procent celkového příjmu kulturního sektoru, zbytek pochází z velmi různorodých zdrojů. Konkrétněji: v případě, kdy strukturální podpora činí přibližně 86–89 milionů eur, celkový příjem pro toto období bude 220–229 milionů. Značná část z této podpory jde téměř okamžitě zpět do státní pokladny prostřednictvím sociálních odvodů. Díky těmto oficiálním grantům jsou navíc organizace v lepší pozici pro získání další podpory odjinud. Zpráva také mimo jiné ukazuje, že na každé jedno euro vládních investic do kulturního sektoru zaplatily kulturní organizace 1,25 eura svým zaměstnancům. Omezení podpory sektoru není proto příliš doporučeníhodné.
Nebylo by zajímavé srovnat tyto výsledky s dalšími regiony a oblastmi? Podobné zprávy by okamžitě poukázaly na důležitost nové politiky. Strategie pro adekvátnější podporu kulturní struktury či povzbuzení vzrůstu státních a městských investic v oblasti kultury slouží pro vlastní dobro a rozvoj.
Autor (fka Guy Van Belle) je belgický umělec žijící v Praze.