Příběhy slepého právníka, který se v noci převléká do červeného trikotu a pod jménem Daredevil bojuje za dobro světa, jsou jedním z nejlepších a nejméně tradičních superhrdinských komiksů, jež u nás dosud vyšly.
S omnibusovým vydáním komiksu Daredevil přichází u nás do lehce zatuchajícího superhrdinského žánru trochu svěžího vzduchu. Zatím vyšla jen první část rozpůleného prvního dílu, který popisuje Daredevilova dobrodružství, jejichž autorem je Brian Michael Bendis. V knize jsou čtyři příběhy, z nichž tři na sebe plynule navazují. Rozhodně tady nehledejme omletá superhrdinská klišé, jako jsou nekonečné bitky se superpadouchy, které už už dopadají pro hrdinu špatně, ale na poslední chvíli dobro opět slavně zvítězí nad zlem. Bendis se totiž naštěstí zaměřuje na jiné superhrdinské problémy, než je zrovna boj se zločinem.
Zlý žabák a autista
Hned první příběh, jímž na sebe Bendis nakladatele upozornil, se obejde skoro bez Daredevila, jinak také slepého superhrdiny a v civilu právníka, kterému se říká „muž beze strachu“. Hrdinou je tu malý autistický chlapec, který je náhodou svědkem souboje Daredevila s padouchem v žabím převleku. Chlapec s nikým nekomunikuje, jen stále dokola kreslí svůj vlastní komiks, v němž se s událostí pokouší vyrovnat. Jeho příběh chce zpracovat novinář Ben Urich (jeden z Daredevilových přátel, který ví o jeho identitě) pro místní noviny i přesto, že po něm šéfredaktor chce reportáž ze soudu s Kingpinem, jinak ústředním záporákem Daredevilova světa. To, co jako klasický superhrdinský komiks začíná, se tu zlomí téměř v psychologickou studii rozměrů antické tragédie, v níž můžeme hledat aluze na mýty o Oidipovi nebo Médee.
Stejně jako příběh se mainstreamu vymyká i kresba Davida Macka, který vytváří obrazové koláže trochu ve stylu Sandmana Davea McKeana, ovšem zde upravené tak, aby připomínaly právě dětské malůvky. Jednotlivé rámečky se do sebe různě vpíjejí, stejně jako použité vodové barvy. Do toho ještě vstupuje text v podobě komiksových citoslovcí, výstřižků z novin nebo dětských vpisků. Zajímavější úvod asi nemohla kniha dostat. Příběh Probuď se vycházel v sešitech 16 až 19, ale Bendis tuto řadu zcela přebírá až od čísla 26 a Daredevila píše až do čísla 81, přičemž tato kniha končí čtyřicátým sešitem.
Superhrdinové u soudu
Podstatný důraz klade Bendis na dialog, proto je tu na superhrdinský komiks nezvykle hodně textu, nicméně třeba jeden ze sešitů se pro změnu obejde bez textu úplně. V ději i dialozích je patrná inspirace mafiánskými filmy Francise Forda Coppoly, ale také právnickými dramaty Sidneyho Lumeta. Těmi je ovlivněn zejména čtvrtý příběh, soudní drama, v němž má Matt Murdock (což je Daredevilovo civilní alter ego) očistit jiného superhrdinu, podezřelého z vraždy policisty. Bendis si tu hraje s tím, že Daredevilova identita byla odhalena a on se spojení se svým superhrdinským já pokouší opět zpochybnit, aby před veřejností uchránil své tajemství. Musí lhát a to superhrdinům moc nejde. Jde mu to stejně špatně jako superhrdinský právnický proces – zrovna tenhle příběh je trochu moc upovídaný a přemíra textu trochu ubíjí jinak silný děj. Kresba Alexe Maleeva, která tu převažuje, má v sobě podobnou potemnělost jako scenáristovo vyprávění a vzdáleně může připomenout 100 nábojů Eduarda Risse. Bendisův Daredevil je určitě jedním z nejlepších superhrdinských komiksů, které u nás vyšly. I proto, že je spíš civilní než superhrdinský. A tenhle komiksový omnibus je zároveň tím nejlepším omnibusem, jejž u nás BB art zatím vydal.
Brian Michael Bendis: Daredevil, kniha první. Přeložil Tomáš Jeník. BB art a Crew, Praha 2011, 442 stran.