Nebýt cizinců, hlavně Španělů, a magistrátu, mohli lidé považovat pražskou variantu světového protestu „proti hamižnosti firem a politiků v době krize" dne 15. 10. za smuteční průvod středně velké rodiny studených čumáků. Cizinci skandovali, zpívali, tančili a byli vůči hamižníkům adresní a veselí. Ostatní tížil v krásném dni jakýsi všeobecný splín a nadzdvihly je pouze zmínky o domácích vládních opatřeních. Občas Španělům zatleskali. Magistrát pak přispěl tím, že zakázal průvodu projít od zastávky Pražský hrad na Hradčanské náměstí logickou cestou přes Hrad, jelikož bychom tím rušili turisty, a vyžadoval okliku přes Pohořelec. Turisty bránila linie policistů v helmách, za ní linie v zelených vestách, pak anton a dva osobní policejní vozy, hradní stráž, antikonfliktní tým a jeden civil s foťákem. Nakonec hrstka demonstrantů hradními nádvořími přece jen projít směla – se sklopenými transparenty. Byl to pěkný workshop protestu s mezinárodní účastí a státním příspěvkem. Jednou se to naučíme – hamižníci, těšte se!
L. Bělunková
Společnost Pivovary Staropramen, a. s., která „jako zodpovědný výrobce piva dodržuje pravidla komunikace definovaná etickým kodexem Iniciativy zodpovědných pivovarů", pod záštitou zábavné propagace, jejíž přelomová fáze proslula heslem „Chlapi sobě", šíří mezi českými muži stále odvážnější osvětu. Zatímco původní slogan ještě naznačoval, že prostá manipulace s půlfaly o objemu 0,5 směřuje k hromadnému násobení jedniček v jediné esenciální mužství, jedna ze současných reklam je mnohem subtilnější. Nápis vylisovaný na plechu o rozměrech cca 50 x 35 centimetrů nabádá: „Kup kytku kamarádům." Květ složený z firemních půllitrů a lemovaný pivní pěnou nás vrací zase zpátky na zem. Přesto nelze pominout doslovné čtení, které prostými slovy říká, že vzájemné něžnosti a galantní pozornost by tlupy sveřepých pivařů, trávících večery ve společném kouři, snad přece jen mohly pozvednout na vyšší karmickou úroveň, vyznačenou novou transgenderovou citlivostí.
E. Aids
Přes den je ještě teplo, ale po setmění nás neúprosně obestře studený vzduch a z postele se stává přívětivé útočiště pro prodlužující se večery. Jasně, hospody jsou útulné po celý rok, ale proč se občas nezachumlat do peřin a nestrávit večer s knihou? Nebo s časopisem His Voice: „Jejich brikolérství prostřídává galimatyáš protizvuků, oťukávání (ne jen to vzájemné, ale i doslovné), zalykavost, drnkání, drncání, šimrání, štěbetání, filigránské zadrhování, vířivost, virblínkování, zvukové šňupání a pištění…" „Ta sóla jsou roztodivná, výbojná, rozverná, zběsilá, švihácká, rozdivočelá, uminutá, trylkující, vláčná, táhlá, vířivá, štrapácká, dryáčnická…" „Pruvost skutečně se svým nástrojem škvíří, bzučí, bičuje, povrkává, bručí, sviští, ale Tamura mu nezůstává nic dlužen, jakmile Pruvost rozdmýchá hru, Tamura dorovnává, a tak si oba oponují ve zvukových veletočích, špičkují se, švadroní, vrkají, žvatlají…" „Souzvučnost protikladných elementů uzemňuje provázivý náhal, tryskově rozkurážené trubky, podporované plnozvučnou vichřivostí dvojice u piana a bicích, se vyšplhají do nervy bičující vervy, tato přeplněná manéž zvuků se neočekávaně rozlomí, každý se zúčastněných horempádem dopoví to své a pak teprve dozní finální tiráda." Tak si čtu recenze Zdeňka K. Slabého a cítím, že stáří má skutečně něco do sebe. Už aby tu bylo!
I. Drago
Zdá se, že napětí v české demokratické společnosti pokračuje. Každý zřejmě bojuje sám za sebe. Zástupcům státu, a tedy středních vrstev, například nesnesitelně vadí, že se občané veřejně angažují. V listopadu 2007 jeden zlomyslný státní úředník, mluvčí pražského magistrátu, zavolal jiného státního úředníka, pražského policajta, neboť se mu znelíbily osoby, které sbíraly podpisy na ochranu zeleně. Horlivý zástupce represe petiční stánek zrušil! Letos v březnu zase znuděný brněnský policajt zrušil stánek s peticemi k návrhu územního plánu Brna. Aktivisté raději sami stánek opustili! Frustrovaný zástupce represe však věc udal úředníkům. A přestupková komise vydala příkaz, podle kterého obviněná organizátorka spáchala přestupek proti veřejnému pořádku. Dostala napomenutí! Není prý pochyb, že si svévolně zabrala veřejné prostranství pro své „eskapády". A pokud se jí to nelíbí, může podat „odpor". Co na tom, že podle petičního zákona není nutné mít ke sběru podpisů pro zábor prostranství žádné povolení. Nakonec, ať jsou angažovaní občané ještě rádi, že nedostali větší flastr. Zvažuje se totiž i společenská nebezpečnost. Teď už zbývá jen obnovit uliční výbory a Pomocnou stráž Veřejné bezpečnosti.
M. Patrik
Prostorové metafory vysvětlující bludné oblasti vědomí na způsob uspořádání rodinného domku či úložného prostoru s mnoha šuplíky mohou vyvolávat pochybnosti. Ty jsem už ale dávno opustil. Nejhorší myšlenky a zrůdně afektované emocionální potraty teď stěhuju do komory v druhém patře, hned vedle manželské ložnice. Jako závaží, pod jehož tíhou mně uprostřed noci tepe krev v hlavě, se zde štosuje beztvará anonymní masa mých fašistických názorů a hledá si pro svoji omezenou existenci vhodný nábytek. Má hrdá, nicméně citlivá duše má ve věci bydlení – a v otázkách řádu vůbec – své preference: při volbě úložných poliček odmítá buranské, zoufale bezúčelné Sconto i nepříjemně rozpačité Asko. Zcela cizí je jí zženštilá Kika. Vyhovuje jí puritánská Ikea s regály o mnoha totožných sektorech.
B. Shake Jr.