Vláda a její nevládky

Již od roku 1999 je vládě každoročně předkládán „Rozbor financování nestátních neziskových organizací z veřejných rozpočtů“. I letos tomu nebylo jinak. Byrokratický aparát, který má na starosti koordinaci státní politiky vůči nestátnímu sektoru, tedy zjevně stále ještě funguje. I poslední dokument, který vláda vzala na vědomí 5. ledna, totiž posvětila Rada vlády pro nestátní neziskové organizace (RVNNO), která si ovšem Rozbor, obsahující zásadní ekonomická či spíše účetní data, nechává již několik let zpracovávat Centrem pro výzkum neziskového sektoru v Brně. Jenže z nadresortní instituce, která měla dříve dosvědčovat snahy státu o partnerství s iniciativami občanů, se stále více stává mlčenlivý svědek nezájmu politické reprezentace o občanský sektor u nás. Ten přitom již dnes zajišťuje za stát celou řadu naprosto nepostradatelných služeb. Zmíněný úpadek se odráží nejen v předložených číslech oficiálního Rozboru, především ale v míře politické podpory změnám, které by vztah státu s nestátními neziskovými organizacemi (NNO) mohly učinit oboustranně výhodnější a také spravedlivější.

Ztenčující se hromada peněz

Nejprve se podívejme, co nám o situaci nevládního sektoru říkají vládou projednaná čísla a tabulky. Obsahují hned řadu velmi zajímavých údajů, ale před jejich interpretaci je třeba předeslat hned několik výhrad. Předně vláda v lednu tohoto roku projednala data, která se v drtivé většině týkají nikoliv roku minulého (2010), ale až roku předminulého (2009). Toto zpoždění se dá omlouvat řadou dobrých důvodů – obtížnost shromáždění údajů, nutnost předchozího projednání s jednotlivými resorty atd. Jenže je pak jistě na místě se ptát, jak by na jejich základě mohla vláda provádět skutečně efektivní a aktuální politiku (kdyby o to vůbec stála). Druhý problém s čísly spočívá v metodice pořizování dat, která se v průběhu let částečně mění a kromě ne zcela spolehlivých databází pracuje i s některými nevyjasněnými termíny. Ovšem zpět k číslům. Jak uvádějí autoři: „Srovnámeli předkládaný Rozbor s rozbory z předchozích let, přesvědčivě z nich vyplývá závažná skutečnost – až do roku 2007 státní dotace poskytnuté na projekty NNO meziročně stoupaly. Od roku 2008 však vykazují klesající tendenci. Rok 2010, kde známe zatím pouze orientační údaje o vyplacených dotacích, je dalším rokem, který znamená pokles podpory NNO, resp. nákupu veřejně prospěšných služeb od tohoto typu subjektů – navíc tento pokles není proporcionální mezi jednotlivými resorty a podporovanými oblastmi.“ Tedy konkrétně: ze státního rozpočtu NNO dostaly 5,57 miliardy korun v roce 2006, 6,6 miliardy v roce 2007, 6,311 miliardy v roce 2008 a 5,603 miliardy v roce 2009. Kromě státu však z veřejných rozpočtů financovaly NNO i kraje, obce či státní fondy. Celková suma se tak v roce 2009 vyšplhala na 10,177 miliardy korun.

Nejvíce z těchto prostředků šlo do oblasti „Sociálních věcí a politiky zaměstnanosti“ (34,9 procenta), oblasti „Tělovýchovy“ (28,8 procenta) a oblasti „Kultury a ochrany památek“ (11 procent). Co se týče formy podpořených subjektů, občanská sdružení dostala ze státního rozpočtu 68,7 procenta z celkového objemu poskytnutých dotací. Církevní právnické osoby měly na celkovém objemu dotací podíl 16,6 procenta. Největšími individuálními příjemci dotací od státu pak byly Český svaz tělesné výchovy (845 mil. Kč), Horská služba ČR, o.p.s. (120 mil. Kč), a Diecézní charita Brno (90 mil. Kč).

Z těchto i řady dalších údajů (např. o výšce dotací krajů či hl. m. Prahy) lze učinit zajímavá srovnání, zjišťovat, které oblasti stát před dvěma roky podporoval více, na kterých naopak šetřil, či jak se liší objemy grantových politik jednotlivých ministerstev.

…a přetrvávající problémy

Jenže jak již při připomínkovém řízení namítali zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu, „materiál obsahuje v převážné míře statistická data bez uvedení bližších souvislostí“. Zástupci MPO s tímto argumentem vyrukovali, protože chtěli dosáhnout toho, aby z materiálu bylo vyřazeno o data opřené tvrzení autorů zprávy, že snížení finančních prostředků pro neziskový sektor je velmi citelné a bude důvodem zániku některých NNO. Uspěli; na jejich argumentu, stejně jako na dalším, že totiž chybí komplexnější analýza poskytnutých dotací, porovnání jejich efektivity a výsledků v různých oblastech a určení priorit pro financování NNO v dalším období, je totiž hodně pravdy. To přiznali i předkladatelé Rozboru, podle nichž „jednou z možností, jak učinit dotační politiku státu vůči NNO v situaci dlouhodobého úbytku finančních prostředků pro tyto účely přehlednější a účinnější, je například přijetí zákona o statusu veřejné prospěšnosti, jehož věcný záměr schválila vláda svým usnesením ze dne 24. května 2010 č. 363“. Hlubší analýzy způsobu a využití poskytnutých dotací by si přitom podle nich měla dělat sama ministerstva. Jinými slovy – stát dosud nemá jasno, zda předává peníze těm pravým (vykonávajícím skutečně prospěšné aktivity), ani nevyhodnocuje, jak efektivní práci dotované organizace odvádějí.

Nápravná opatření v tomto směru jsou někde daleko za obzorem. Vláda v lednu vzala zprávu pouze na vědomí a k žádným nápravným krokům nikoho nezavázala. V plánu legislativních prací odsunula vláda předložení zákona o statutu veřejné prospěšnosti na prosinec tohoto roku s tím, že vstoupit v platnost by mohl někdy v lednu 1913. A přípravu dalšího Rozboru financování NNO za loňský rok uložila vláda do konce roku letošního zmocněnci vlády pro lidská práva. Toho však kabinet není schopen již od loňského září vybrat. O tom, zda by se objem státních peněz určených pro nevládní sektor měl i nadále snižovat, nikdo ani nediskutuje. Vláda přece šetří, ne?