Povídky Vítězslava Hálka analyzoval v České literatuře č. 6/2010 v studii Rebelanti, tuláci a cikáni Daniel Soukup. (Podtitul studie: Domestikace jinakosti v Hálkově venkovské próze.)
Soupis německých překladů her českých autorů z archivů zrušených soukromých prvorepublikánských, protektorátních a krátce poválečných divadelních agentur Alfa, Centrum, Universum a několika dalších a nyní se nacházejících v knihovně Divadelního ústavu v Praze – najdeme mezi nimi hry bratří Čapků, Edmonda Konráda, Františka Langra, Olgy Scheinpflugové, Fráni Šrámka, Franka Tetauera, Emila Vachka, Voskovce a Wericha, Viléma Wernera a Františka Zavřela – publikovala v 24. svazku ročenky Stifter JahrbuchNeue Folge (Mnichov 2010) Helena Hantáková. I mezi překladateli českých her do němčiny čteme zajímavá jména. Nejčastěji se opakuje jméno Otto Pick.
Rozhovor s Petrem Králem „o Tristanu Tzarovi, poesii, jazycích a živlech“ v Kontextech č. 1/2011 provází výbor z Tzarových básní V otvorech rudě vře život v Králových překladech.
S románem Gertrud Seehausové Gruß an Ivan B. (Zürich, Nagel & Kimche), jehož hrdinka si zamilovala verše Ivana Blatného, seznámil v Plži č. 1/2011 Karel Trinkewitz.
Zvláště ve světle současných dějů v arabském světě se hodí přečíst si v Roš chodeš č. 3/2011 řeč, kterou pronesl Jan Werich před otevřením výstavy Millenium Judaicum Bohemicum v Židovské radnici v Maiselově ulici v Praze 29. 4. 1968. Řeč je zachována i zvukově na CD Jan Werich – Poklady z archivu a na LP HiFi klubu z roku 1990 Millenium Judaicum Bohemicum (na obou nosičích i s pozdějším anglickým přetlumočením Jiřího Voskovce).
Potřebují Češi svoje národní divadlo?, ptal se v Dědově míse Divadelních novin č. 5/2011, inspirován rozhovorem s teatrologem Adolfem Scherlem v Divadelní revue č. 3/2010, teatrolog Jan Císař.
Rozhovor Petra Placáka s filosofem Zdeňkem Vašíčkem otevřel 20. ročník „studentského listu pro seniory“ Babylon (č. 1, 7. 3. 2011). Obsáhlá recenze (nejspíš také od Placáka) esejistické knihy Ladislava Jehličky Křik Koruny svatováclavské (Torst 2010) – vyšla v novém Babylonu bohužel ve velmi nedbalé úpravě, bez závěrečné části (a bez uvedení jména autora).
Portrét Milana Kundery v české Wikipedii kritizoval Ondřej Neff ve fejetonu Slavný rodák (Lidové noviny 14. 3. 2011, rubrika Poslední slovo).