se v čase rozpustí
a přeci
zaslechneš vadnout
ty úplně maličké
pohřební věnce
S ránem pak dýchavičnou
hlavu oteklou
zas pro jednou sušili
na utažené kravatě
prý jen lidsky dlouho
Tak on provaz si hlavu
vždycky už nějak našel
Spíš jde o to
kdo si za tmy vzpomene
že svíci nejvíc prospěje
zapálíš-li
oba
její konce
Zuzana Tomková (1986) studovala Institut vizuální komunikace a umění v Praze (ateliér fotografie prof. Miroslava Vojtěchovského). Nyní studuje FF MU v Brně. Přispívá autorskou tvorbou do Analogonu – revue pro surrealismus, psychoanalýzu a příčné vědy.