Jasné je jenom datum. Kde se bude promítat a jaký film, se nikde nedozvíte. Žádné plakáty, letáky ani pozvánky nejsou k dispozici. Pár hodin předem přijde zpráva s časem a instrukcemi, kam přijít. Odtud vás doprovázejí herci v kostýmech a ideálně už po cestě pomalu opouštíte okolní svět a noříte se do toho filmového. Místo promítání je stylizované podle prostředí, kde se snímek odehrává, a všichni kolem vás hrají filmové role. Pokud se bude promítat Star Trek, usadí vás do židle klingoni.
Zábava zvaná tajné kino je podobná spíš zážitku z larpové hry než návštěvě obyčejného biografu. Program a místo konání jsou vždycky tajné až do poslední chvíle, publikum svolané přes Facebook a Twitter se může ocitnout kdekoliv. První diváci tajného kina se před pěti lety sešli ve starém železničním tunelu v Londýně na filmu Paranoid Park (2007) Guse Van Santa. V opuštěném skladišti ve stejném městě penetroval oběti Vetřelec, kyberpunková párty ve starém přístavišti na Temži dělala kulisu k promítání Blade Runnera (1982). Londýnským spolkem Secret Cinema se před dvěma lety inspirovali i pražští cinefilové, pojmenovali se Cinema Royal a svým prvním divákům promítli v bývalé redakci Rudého práva film Víta Olmera Bony a klid (1987). Dvacet let po revoluci bylo možné díky tajnému kinu v centru Prahy zase potkat veksláky.
Filmy jsou jen jeden z důvodů, proč se do tajného kina chodí. Promítají se klasické nebo kultovní snímky, které filmoví fanoušci většinou dobře znají. Podle předem posílaných indicií, kostýmů herců a stylizace prostředí můžou diváci hádat, jaký snímek se bude promítat. Nejlákavější na celé události je ale nechat se vtáhnout do jiné reality. Najatí herci, publikum i náhodní kolemjdoucí na veřejných prostranstvích splývají v jednom prostředí, dění částečně tvoří předem připravený scénář, částečně náhoda. Všichni, kdo se nachomýtnou, se ocitají v poloumělém světě, paralelním k tomu filmovému.
Nechat diváky „procházet se ve vesmíru filmu“ napadlo zakladatele Secret Cinema Fabiena Riggalla v reakci na diváckou zkušenost, kterou nabízejí multiplexy. Jeho cílem bylo vymyslet způsob, jak dostat publikum hlouběji do světa filmu, vytvářet komunitu lidí, kteří se o něm chtějí bavit a zdánlivě v něm žít. Lepší platformu pro filmové nerdství aby člověk pohledal. Kromě vytvoření nové divácké zkušenosti tajné kino reaguje na další skutečnost doby multiplexů. Je dnes jednou z mála možností, jak vidět starší film na velkém plátně.
Už od prvních promítání je londýnské Secret Cinema i pražské Cinema Royal výrazně úspěšné. Cinema Royal zatím promítalo celkem jedenáctkrát, z toho devětkrát v Praze a dvakrát v Karlových Varech v době konání tamního filmového festivalu. V Londýně přišlo už na Blade Runner párty v roce 2010 tolik lidí, že akce vydělala zhruba stejně jako tehdy jedenáctý nejúspěšnější film na žebříčku premiér v britských kinech. Dnes je Secret Cinema známé jako stálá londýnská kulturní instituce.
Britský spolek se rozhodl jít zároveň dvěma cestami. Vedle velkých komerčních událostí (lístek k účasti na posledním projektu stál 35 liber) zorganizoval například projekci v afghánském Kábulu. Promítalo se paralelně s projekcí v Londýně, publika se mohla navzájem díky záznamu obou akcí vidět a organizátoři diváky vyzývali k psaní dopisů do druhého města. Na rozdíl od projekcí v hlavním městě Anglie bylo tajné kino v Kábulu opravdu tajné, pro Afghánce jednou z mála příležitostí, jak jít na něco jiného než na lokální nebo bollywoodské filmy, pro zmlsané anglické publikum snad mohlo mít propojení s Kábulem znejišťující účinek.
Před několika měsíci tajní kinaři pod hlavičkou sesterské organizace The Other Cinema promítali ve čtvrti londýnského Tottenhamu – nedaleko od míst, kde loni v srpnu po střelbě policie na jednoho z místních vypukly nepokoje, následně ochromující skoro celé město. V době, kdy asi čtyři sta padesát lidí čekalo na rozsudek za násilí a rabování, se sousedská komunita zastřeleného Marka Duggana přišla dívat na film Nenávist (La haine, 1995). Hlavního hrdinu v něm zastřelí při rabování v Paříži.
Největší pozornost ale v poslední době vzbudil projekt New Brave Ventures, odstartovaný 1.června. Skladiště blízko eustonského nádraží se na měsíc změnilo v obří tréninkový hangár fiktivní společnosti prozkoumávající vesmír. Během měsíce se do něj podívalo kolem pětadvaceti tisíc lidí, kteří v přiděleném kostýmu a roli plnili úkoly a procházeli výcvikem neexistující korporace. Na konci „tréninku“ v dokonale navrženém interaktivním prostoru s pracovními i odpočinkovými zónami a restaurací čekala účastníky projekce Prométhea, jednoho z nejočekávanějších filmů roku, v Británii vpuštěného do kin ve stejnou dobu.
Projekcí Prométhea, posvěcenou samotným režisérem filmu Ridley Scottem, Secret Cinema definitivně překonalo původní záměr promítat artové filmy pro komunity nadšenců. Na podzim má tajné kino pod britskou značkou začít v New Yorku. Postupně se tak snad stane součástí kulturní nabídky většiny západních velkoměst. Současně není těžké si představit, že by menší projekce v centrech městských čtvrtí částečně nahradily zmizelá malá kina. Byť jen tajně.
Autorka je filmová publicistka.