Nikdo neví, odkud se najednou všichni vyrojili. Slušní lidé. Zná je Karel Janeček, zná je Daniel Landa, zná je pravice, levice, Ratmír Rath, AHA!, Jiří Dědeček i Miroslav Kalousek. Podívejme se jim na zoubek trochu vědečtěji. Český národní korpus už nějaký pátek vyrábí reprezentativní elektronický soubor publikovaných textů a do této sítě slov se chytá i něco z ducha doby. Ví tedy národní korpus, kdo jsou „slušní lidé“? Úryvky textů hovoří jasně: jsou konfrontováni přihlouplými akademickými diskusemi. Když je sestěhujeme, budou žít v klidu. Slušní lidé se postí. Velmi ukáznění a slušní lidé tvoří takových osmdesát procent. Ovšem drtivá většina se jako slušní lidé nechová. Jsou normální, studují, pracují. Slušní lidé vypadají jako snoubenci. Kontrolují se. Respektují rozhodnutí. Platí daně. Třídí. Nevyhazují chudé. Triumfu zla ovšem postačí, když nebudou dělat nic. Nejsou pravice, jsou obyčejní slušní lidé. Slušní lidé vznikají po propuštění. Ale především: slušní lidé se snesou s tetřevem. Pozor na ně!
M. Zajíček
Zdálo by se, že DOX chce být progresivní společensky angažovanou a kritickou galerijní institucí. Ze všech pražských galerií se právě DOX asi nejvíce angažuje v diskusi o palčivých problémech současnosti. Přesto tato instituce není ani sebekritická, ani nestojí v opozici vůči mocenskému diskursu. DOX je totiž součástí iniciativy Než bude pozdě, vyzývající kulturní obec, aby volila Karla Schwarzenberga. Veřejně tak deklaruje svou přináležitost k vládní straně zodpovědné za současný marasmus a činí to způsobem, za nějž by se styděl každý jenom trochu inteligentní pravicový politik – laciným gestem antikomunismu, o němž politologové tvrdí, že je symptomem bezmoci vládnoucích elit. Umělci a instituce nás straší kulturní devastací, jež podle nich hrozí, dostane-li se současná komunistická strana k moci. Evidentně je nikdo neučil o vrcholných dílech filmu, literatury a výtvarného umění 20. století, jež jsou svázána s komunistickou myšlenkou i tehdejší politickou stranou.
T. Stejskalová
Po internetu se šíří video zachycující, jak Miloš Zeman během předvolebního boje přichází i se štábem do blíže neurčeného lokálu. Na první pohled ho navštěvují deklasované živly bez budoucnosti. Zvídavější pohled na stěny obložené masivním dřevem a automaty nikoli výherní, nýbrž na šipky však napoví, že zdejší hosté mají rádi country a pohodu. Zeman jim přišel říct, jak ho těší možnost kouření, a vysvětlit rozdíl mezi hospodou a restaurací. S vypitým pivem však přitvrzuje. S ostatními politiky by se předseda strany příliš nepáral: těm „naducaným papalášům“ by se měly „rozflákat držky“ a „vymést je z politiky a vymést je z parlamentu“. Ani poslech českého country Zemana neuklidnil. „Já mám rád každou dobrou hudbu, která je melodická a má krásný text. A nenávidím ty kakofonie, řev zakomplexovaných, zamindrákovaných puberťáků, kteří jsou pubertální i ve třiceti nebo čtyřiceti letech, protože z puberty nevyrostli.“ A jaká píseň splňuje Zemanova přísná kritéria? „Jednou jsem se posadil s Madlou na pařez,/ sotva jsem ji pohladil, vyčmuchal nás pes./ Hrozně jsme se ulekli,/ div jsme sebou nesekli,/ jen tak tak nadlesnímu z mušky utekli.“ Shrnuto slovy jednoho z místních štamgastů: „No co bych říkal, je to parádní. Víc k tomu nemám co dodat.“ Snad pouze – stržen Zemanovým extatickým zápalem, přehlédl jsem zcela, že jde o parlamentní klání z roku 2010. Ale s prezidentem, který chce pro každého držkovou, bychom se stali skutečně originální demokracií.
P. Karlíček
Senát Parlamentu České republiky volil nové členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Celostátní média tuto událost takřka nezaregistrovala. Zřejmě je bezvýznamná. Znovu zvolena byla Naděžda Kavalírová, předsedkyně konfederace politických vězňů, ovšem s poněkud kalnou minulostí. Patrik Eichler píše, že za to může mladá univerzitní levice, která se okázale distancuje od levice partajní, nepomáhá jí a pouze kritizuje. Vstupujme do stran a svět bude lepší. František Kostlán naopak zvolení Kavalírové kvituje. Stvrzováním panujícího řádu za lepší zítřky. Případná očekávání vkládaná do sociální demokracie při volbě do Rady byla zklamána. Strana si zřejmě neuvědomuje, o jak důležitou „ideologickou baštu“ se jedná. Nemá totiž vůbec žádnou vizi, co s Ústavem dál, a zřejmě nám proto zůstane takový, jaký je – bezradný. Sice se v průběhu příštího roku budou volit i další členové rady, ale smysluplnější by bylo ÚSTR zcela zrušit. Otázkou zůstává, zda k tomu bude mít partajní levice chuť, sílu a uvědomí si také proč.
J. Gruber
Nedávná „metylová aféra“ potvrdila známý fakt: v skromnějších životních podmínkách je lépe preferovat slabé nápoje. V chladném období jsou případnější červená vína, obsahují taniny, které posilují srdce a cévy. Pokud holdujeme městské turistice a předvánočním výpravám za dárky, vybíráme si vína s uzávěrem. Osvědčilo se i víno v tetrapakových krabicích – jsou skladné a přenosné a na trhu je sdostatek značek, ze kterých si jistě vyberete tu svoji. Znalci se přou, zda jsou lahodnější krabicová vína italská či španělská, a my tak máme příležitost koštovat a pocvičit si smyslové pohárky v sommeliérských kláních. Jistě lze krabicová vína upravovat i jako svařená. V takovém případě nesmíme opomenout přimíchat do vroucího vína cukr, skořici a hřebíček. Veselé Vánoce!
V. Kremlička