Anglofonní literatura má pré. Britská kulturní scéna se zase po čase dočkala nového seznamu dvaceti nejnadanějších mladých romanopisců pod čtyřicet let, který od roku 1983 vždy jedenkrát za dekádu připravuje vlivný literární časopis Granta. Přes svůj poněkud podezřelý žurnalistický odér si žebříček i po aktuálním čtvrtém vyhlášení autorů uchoval velkou prestiž a je mu v rámci ostrovního literárního provozu právem věnována velká pozornost. Není ostatně divu. Pohlédneme-li jen na některá jména, která tento soupis pomáhal objevit (či etablovat), nezbývá než uznat schopnost proměňujících se porot vybírat z bohaté a rozkošatělé britské literární scény skutečně zajímavé tvůrčí osobnosti. Mezi autory zařazenými do žebříčku v rozmezí let 1983 a 2003 tak nalezneme například Davida Mitchella, Zadie Smithovou, Iana McEwana, Salmana Rushdieho, Juliana Barnese, Kazua Ishigura, Phillipa Henshera či Hanifa Kureishiho – abychom zmínili aspoň několik těch i z českých překladů už důvěrně známých. Bezpochyby dobrou zprávou je, že i z čerstvě vybrané dvacítky nadějných autorek a autorů jich byla již takřka polovina do češtiny převedena.
Na domácích knižních pultech se snad již zabydleli dva seznamoví repetenti. Zadie Smithová a Adam Thirlwell figurovali již v minulé sestavě a jejich romány NW (Severozápad, 2012) a The Escape (Únik, 2009) jsou v současné době připravovány k českému vydání. Domácí čtenář má dále k dispozici dvě přeložené knihy od Joanny Kavenny a Sarah Hallové a můžeme jen doufat, že prestižní opentlení nálepkou s logem Granty třeba pomůže i překladu dalších jejich textů. Zájemce o moderní britskou literaturu může (zejména díky edici Světová knihovna nakladatelství Odeon) okusit i práci několika dalších: debutující Jenni Faganové, básnivého Adama Fouldse, popřípadě Kamily Shamsie, jejíž nominace do letošní dvacítky vyvolala onu tolik potřebnou špetku mediální kontroverze, neboť tato autorka v době vyhlášení seznamu ještě nedisponovala britským občanstvím, a proto neměla být striktně vzato do soupisu zařazena.
Tento povzbudivý obraz progresivního a hbitě reagujícího českého trhu s anglofonní literaturou ovšem trochu kazí osud překladů dalších dvou „nejnadanějších“, totiž Stevena Halla a Neda Beaumana. České čtenářstvo jim zatím mnoho sluchu nedopřálo. Hallův excentrický a experimentální debut Čelisti slov (2007, česky 2008) se pohříchu povaluje po většině výprodejových pultů a Beaumanova strhující prvotina Boxer, brouk (2010, česky 2011) dosahovala tak špatných prodejů, že český nakladatel veřejně odmítá možnost vydání nového autorova příběhu The Teleportation Accident (Nehoda při teleportaci, 2012). Každý, kdo jen nahlédl do tohoto precizně konstruovaného, zábavného, ale přitom ambiciózního románu, jehož rozmáchlý děj sahá od výmarského Německa až do mccarthyovské Ameriky, vám potvrdí, že tím přicházíme opravdu o hodně. Na druhé straně mnoho dalších – neméně nadaných – nebylo přeloženo vůbec.
Pod každoroční kanonádou literárních ocenění a aktualizovaných talentových soupisů lze snadno zapomenout, že nejen novým živ je čtenář překladů. Pochvalujeme-li si pohotovost domácích nakladatelů, nutno si jedním dechem zároveň povzdechnout nad jejich odmítáním a vlastně až zanedbáváním zásadních děl, ze kterých už opršel pel novoty. Komerčně je to možná pochopitelné a zdůvodnitelné, pro „kondici“ českého překladu však destruktivní. Těžko české nakladatele kvalitní překladové prózy obviňovat; nemají to snadné už jen kvůli knihám, které se to rozhodli vydávat. Ve výsledku však českou překladovou scénu trápí publikační ageismus. Můžeme se samozřejmě radovat z „prstu na tepu doby“, neměli bychom ale zapomínat na skutečnost, že je naše vnímání tohoto tlukotu zásadně deformováno neznalostí relativně nedávné britské literární anatomie. Jsou pěkné všechny ty postkoloniální romány dneška, proč ale někdo odvážně nesáhne po klasické a v lecčems nepřekonatelné tetralogii Paula Scotta z pozdních dnů britské Indie? Obdivujeme líčení života londýnských Bangladéšanů a Pákistánců, neznáme ale přitom o dekádu starší, přitom ale nezastaralé a rozhodně stejně čtivé a zábavné vyprávění o čínské menšině od Timothyho Moa. A v podobném duchu by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho. Vydavatelé mají pocit, že se staré knihy neprodávají, a tak je ani nezkoušejí nabízet. Čtenáři se spokojili se sledováním přívalu aktualit v „novinkových edicích“, relevantní alternativu skutečně kvalitních „výběrových“, nikoli módně časových edic jim ostatně český trh ani nenabízí. Nejsme tak trochu zacyklení?
Chtělo by to nějakou veřejnou dohodu mezi čtenáři a jejich nakladateli. Právně nevymahatelný, ale důvěrou zavazující slib. Smlouvu o kupní smlouvě budoucí: Argo, Hoste, Odeone, budeme si pořizovat nové knihy, ostatně domácí knižní prodeje, zdá se, nezdecimovalo ani nebývale agresivní a ignorantské zvýšení DPH. Těšíme se, až přeložíte dalšího vítěze Bookerovy ceny, udělá nám radost, představíte-li další nominanty letošní Granty – soudě dle recenzí a anotací si to texty Xiaolu Guové, Davida Szalaye nebo Sunjeeva Sahoty určitě zaslouží. Zkuste ale čas od času do svých edičních řad zařadit i nějaký text staršího data. Možná je to naivní, ale zkusme to. Důvěřujme si.
Autor je bohemista.