zvuky stromů zaplnily svět
prodlévám tady a jinde
na samém kraji večera
a měla bych být tam a koupat děti
když je tak pozdě, že kolo u zdi spí
pole v prověšených šňůrách míří ke slunci
a jak zafouká, ukáže se
odvrácená strana večera
(slunce se zanoří ve chvíli
nepatrnější než pavučí)
viděla jsem mihotavé břicho můry
viděla jsem kosa klábosit
v hieroglyfech k plameni západu…
kdo nechal svítit na mracích?
odmlka
muž za volantem přebírá rychlost obchvatu
čas na dosah ruky má hustotu nerostu
a řídký je jak vlákno ve větru
je večer a někdo
tlačí domů sekačku
na měsíc
Báseň v překladu Daniely Theinové vybral Petr Borkovec