Balada o žaláři v Millbanku

Vydáním románu Náklonnost (Affinity, 1999) zpřístupnilo pražské nakladatelství Argo domácím čtenářům poslední v českém překladu dosud scházející román úspěšné britské spisovatelky Sarah Watersové (rozhovor v A2 č. 14/2010). „Druhotina“ z roku 1999 konstituuje spolu s již dříve přeloženými romány Špičkou jazyka (Tipping the Velvet, 1998; česky 2010, recenze v A2 č. 14/2010) a Zlodějka (Fingersmith, 2002, česky 2008, recenze v A2 č. 4/2009) její volnou „lesbickou viktoriánskou trilogii“ a pomohla jí etablovat se v pozici jedné z nejzajímavějších autorek historické prózy a vůdčí osobnosti soudobé ostrovní literární LGBT scény.

V ženském žaláři

Čteme-li autorčinu prvotinu Špičkou jazyka, silnou vstupní tezí vybavený extenzivní průlet společenskými vrstvami viktoriánského Londýna, jako jakýsi vedlejší, z tvůrčího přetlaku vyvřelý výstup odborné literárněhistorické práce, překvapí nás Náklonnost svou dějovou i místní sevřeností. Přelétavé ochutnávání stratifikované velkoměstské společnosti 19. století v nejrůznějších exteriérech i interiérech, jež nabízelo čtenářům až kaleidoskopický „katalog lesbických osudů doby viktoriánské“, zde ustoupilo ve prospěch hutného mysteriózního příběhu o osudovém setkání dvou žen v extrémních podmínkách izolovaného, z okolního světa vyloučeného prostoru ženského žaláře. Dáma z lepší společnosti, Margaret Priorová, dochází do věznice v Millbanku, aby se pohostinnými návštěvami u vězeňkyň dychtících po vřelém lidském slovu zotavila z psychických potíží, jež ji dohnaly takřka k sebevraždě. Ve zdech „první moderně konstruované věznice“ poznává odvrácenou tvář londýnské společnosti – za mříže vykázané zlodějky, prostitutky, vražedkyně. A potkává tam i Selinu Dawesovou, mladou spiritistku, která životem tápající Margaret okamžitě začne přitahovat. Intenzivní cit, náklonnost, která se manifestuje úkazy, jež snad ani nelze vysvětlit jinak než spiritistickými schopnostmi, pak více a více hrozí rozbořit životy všech zúčastněných.

Viktoriánské období se v ostrovní kultuře těší neustávající pozornosti, v posledních letech se ale zdá, jako by neoviktoriánství snad ještě zesilovalo. Svou roli tu jistě sehrávají precizní kostýmní seriálová dramata z produkce BBC, nemalý díl úspěchu je ale třeba přisoudit i stále se rozšiřujícím kohortám erudovaných prozaiček a prozaiků, kteří do viktoriánského období umísťují svá různožánrová díla: kromě Watersové zmiňme za všechny alespoň Michela Fabera s jeho majestátním opusem The Crimson Petal and White (Kvítek karmínový a bílý, 2002) či z novějších DJ Taylora (Derby Day, Den na Derby, 2011) a Jane Harrisovou (Gillespie and I, Gillespie a já, 2011). Specifickou podkategorii pak tvoří autoři literárních i komiksových viktoriánských odnoží steampunku či (mnohdy specificky „šestákové“) detektivky, například Alan Moore (Liga výjimečných, The League of Extraordinary Gentlemen, 1999–, a Z pekla, From Hell, 1989–1996).

Perla neoviktoriánství

Románům Sarah Watersové přitom právem přísluší prominentní postavení i v této konkurenci. Jak už bývá v britské tradici historického románu zvykem, práci na Náklonnosti zřetelně předcházel extenzivní badatelský průzkum a důkladné studium zvoleného období. Watersová se ale ve své druhé viktoriánské hommage nezastavila jen u hnidopišského dohledávání minuskulních reálií, její románová reflexe viktoriánské společnosti tematizuje i dobové horizonty uvažování. V napínavém a vlastně až hladově čtivém románu se tak zrcadlí i vrcholně viktoriánské koncepty viny, trestu či například zásvětní existence. Takřka samozřejmostí je pak i textová „afinita“ formální: román převážně organizovaný do Margaretiných deníkových záznamů odkazuje k dobové viktoriánské beletrii i svým stylovým vyvedením a atmosférickým konstruováním ich-formových zápisků. „Pohlédnu do své tváře, která se odráží ve vypouklém okně: připadá mi cizí, bojím se na ni dívat příliš upřeně. Zároveň se však bojím vyhlédnout skrz okno do noci, která na něj dotírá. Má v sobě Millbank s jeho neproniknutelnými stíny, a v jednom z nich leží Selina – Selina –, to kvůli ní píšu to jméno, s každým škrtnutím hrotu o stránku se stává skutečnější, jednolitější a živější – Selina. V jednom z těch stínů leží Selina. Má otevřené oči a dívá se na mě,“ zakončuje Margaret horečnatě jeden ze svých nočních záznamů a českému čtenáři nezbývá než se poklonit i suverénnímu překladu Barbory Punge Puchalské.

Paul Thomas Murphy ve své loni publikované práci Shooting Victoria: Madness, Mayhem, and Rebirth of the British Monarchy (Střílení na Viktorii: Šílenství, chaos a znovuzrození britské monarchie) vypočetl hned osm pokusů o atentát na život 64 let vládnoucí panovnice. Poděkujme, že Bůh ochraňoval královnu: vždyť její předčasná smrt by nás ve svém důsledku bývala mohla ochudit i o romány Sarah Watersové. Jak dokazuje právě publikovaná Náklonnost, byla by to veliká škoda.

Autor je bohemista.