Nebývá zvykem, že by světoznámý režisér psal spolu s historikem rozsáhlou knihu o moderních dějinách Spojených států. Oliver Stone a Peter Kuznick se o to pokusili a v průběhu několika let vytvořili čtivé dílo, které Američanům připomíná vytěsněné reálie z jejich dějinného příběhu.
Nedávná návštěva režiséra Olivera Stonea v Česku vyvolala v jistých kruzích paniku. Jak už tomu tak bývá, někteří pravicoví novináři nejsou zvyklí na opačné názory, a když je slyší, chtějí ukázat, kdo je tady pánem – především tím, že nálepkují, vytrhávají výroky z kontextu a hystericky kolem sebe pokřikují. Stoneovy názory u nich vzbudily pohoršení: režisér údajně „školil“, „agitoval“ a za trest měl být poslán na prohlídku lágrů v Jáchymově. Co k tomu dodat? Možná uděláme nejlépe, když se nebudeme výkvětem české žurnalistiky zabývat a podíváme se na mnohem zajímavější téma. Šestašedesátiletý filmař, který je známý tím, že se vyjadřuje k politice, představil na festivalu v Karlových Varech projekt Nevyřčené dějiny Spojených států, dílo, které je v mnoha ohledech výjimečné, třebaže s ním ve všem nemusíme souhlasit.
Oliver Stone na Nevyřčených dějinách pracoval několik let s Peterem Kuznickem, historikem z American University, a scenáristou Mattem Grahamem. Projekt tvoří zmíněný dokumentární cyklus a stejnojmenná kniha o sedmi stech padesáti stranách. U jeho zrodu stála snaha zpochybnit mýtus, podle kterého USA hrají roli ušlechtilého obránce svobody, slovy filosofa Václava Bělohradského: „dobrého všemocného Děda Vševěda“ – tedy představu, která významně ovlivnila i postkomunistické Česko.
Informace pro veřejnost
Říká se, že dvacáté století bylo americkým stoletím. USA se v něm staly globální velmocí s takovou hospodářskou a vojenskou silou, jaká neměla do té doby obdoby, největší světovou ekonomikou, průkopníkem na poli techniky, centrem systému finančních toků a pro mnohé kulturním vzorem. Ale jako ostatní impéria i to americké bylo budováno především agresí a válkami, které ho zároveň destabilizovaly a ohrožovaly jeho vlastní existenci. Stone s Kuznickem začínají své vyprávění kritikou představy o americké výjimečnosti, tedy v podstatě sebelásky, která je velkým tématem většiny Stoneových předchozích filmů. Přesvědčení o vlastní správnosti a tvrdé sebeprosazování je příznačné pro řadu jeho postav, ale v Nevyřčených dějinách získává kolektivní obrysy. Stoneovu historickou práci proto můžeme číst jako kritiku amerického nacionalismu, v jehož jádru stojí přesvědčení o nadřazenosti vlastního „my“, stejně jako xenofobie vůči těm, kteří nesdílejí americký způsob života.
Kniha i dokumentární cyklus jsou nabité informacemi. Čtenář se tu dozví o mnoha nepříliš známých událostech, jako je třeba dobývání Filipín a masové vyvražďování místního obyvatelstva americkou armádou, intervence ve Střední Americe a Karibiku, vojenské okupace v mnoha dalších zemích, dosazování spřátelených diktátorů, mučení, popravy i jiné události, které historici mnohdy vynechávají. To vše tvoří součást dějin impéria, jež se mělo stát vzorem pro ostatní a které bralo označení „impérium“ jako urážku. Stone popisuje budování ohromného vojensko-technologického aparátu, propojení politiky s byznysem a válečné kšeftaření. Připomíná masové zatýkání opozičníků, podrývání odborů nebo omezování občanských svobod a cenzuru za první světové války. Mnozí diváci a čtenáři však reagují podrážděně. Pro některé jsou tato fakta jednoduše nepřijatelná, pro jiné zase kupodivu nezajímavá. Říkají, že USA jsou velmoc a jako každá velmoc mají na rukou krev. Pokud se na to poukazuje, jedni to vnímají jako neslušné a druzí jako banální. Autoři knihy jsou jiného názoru z prostého důvodu: militarismus, krize či rasismus bránily reformám a vytváření spravedlivějšího systému, války zase omezovaly život na chamtivost, nenávist a krutost.
Stone s Kuznickem nepřicházejí s novými historickými objevy, ale to ani není jejich úkolem. Tím je zprostředkovat historii širšímu publiku, i když každý díl dokumentární série vyžaduje pečlivé soustředění a samotná kniha je dost obsáhlá. Autoři vycházeli z velkého množství historických prací, novinových článků, archivních dokumentů a filmových záznamů. Jejich argumenty se opírají zejména o interpretace revizionistických historiků, tedy převážně levicových autorů, kteří od šedesátých let minulého století narušovali studenoválečnický konsensus v USA, založený na černobílé představě o souboji komunistického zla se západním dobrem. Poukazují na mocenské zájmy ukryté za americkou rétorikou, na krutosti Západu ve Třetím světě, a obracejí naruby představu, podle které za vznik studené války mohl pouze Sovětský svaz v čele se Stalinem. Tyto názory zkrátka díky Stoneovi pronikly z univerzit na veřejnost. A to není málo.
Atomová diplomacie
Nevyřčené dějiny čtenářům nebo divákům umožňují, aby začali o událostech, na které byli zvyklí, přemýšlet z jiného úhlu. Mohou své názory se Stonem konfrontovat a pravděpodobně začnou víc uvažovat o mezinárodní politice jako o souhře sil. Porozumějí i tomu, proč Stone obhajuje multipolární svět, ve kterém by měly být USA více vyvažovány, a to i zeměmi, které jsou jakožto nedemokratické zařazeny na černou listinu. Pro české publikum by mohl být důležitý také jiný názor na svržení atomové bomby a vznik studené války. Obě události spolu podle autorů knihy úzce souvisely. Byly totiž důsledkem atomové diplomacie – snahy USA využít těsně po válce svůj jaderný monopol k nátlaku na Sovětský svaz. Obsáhlá dokumentace totiž ukazuje, že Japonsko zkoušelo na konci války vyjednávat o kapitulaci a nechtělo pouze klást fanatický odpor, jak se často tvrdí. Američané však bombu chápali hlavně jako poselství Rusům, kterým říkali: Jsme to my, kdo bude ve světě rozhodovat.
Třebaže útoky na Hirošimu a Nagasaki označila za zbytečné většina předních amerických velitelů, jejich námitky byly marné. Atomové zbraně s potenciálem zničit svět se staly novým hybatelem v mezinárodní politice. Odstartovaly novou historickou éru, ve které se začalo hrát o to, kdo shromáždí nejmocnější arzenál. A právě to bylo pro studenou válku klíčové. Sovětské vedení brzy dostalo strach a Stalin se rozhodl, že bude se Západem jednat jen z pozice síly. Studená válka tedy nevznikla primárně jako střet o poválečné sféry vlivu ani jako důsledek stalinizace východní Evropy. Byl to globální střet, v němž jaderná převaha představovala převodovou páku světové nadvlády. Poměr sil přitom většinou vyzníval ve prospěch USA, které byly mnohem silnější než válkou zdevastovaný a hospodářsky zaostalý Sovětský svaz.
Stone s Kuznickem trochu záměrně vybízejí k otázkám ve stylu „co by se stalo, kdyby…“. Co kdyby Američané nepoužili atomovou bombu? Bylo by možné zabránit studené válce nebo přinejmenším zmírnit její průběh? Nemohly by dějiny východní Evropy vypadat jinak? Kdo ví… Na místě je jistá skepse, jelikož Spojené státy vždy prosazovaly své obchodní a vojenské zájmy pod záštitou politických programů. Pro jejich expanzi byla vojenská a obchodní mašinerie vždy dost určující. Autoři však připomínají, že v historii USA existovala i sociální hnutí nebo osobnosti, které si představovaly jinou Ameriku, mnohem smířlivější a sociálně spravedlivější. K této vizi měla nakročeno řada prezidentů, jako například Franklin D. Roosevelt nebo John F. Kennedy, ale uspěli jen zčásti. Naopak naděje vkládané do Baracka Obamy Stone s Kuznickem rozhodně nesdílejí. Poukazují především na masivní špehování lidí, tajné vojenské akce, mimosoudní popravy nebo rostoucí napětí v Asii a Tichomoří, kde se USA rozmisťováním jednotek a budováním základen snaží zadržovat vliv Číny.
Nevyřčené dějiny Spojených států jsou zkrátka všelijaké, jen ne nudné. Jejich překlad do češtiny by byl vítaným osvěžením v záplavě jednorozměrné literatury o nacismu a komunismu, stejně jako potřebným zpochybněním naší sebestřednosti.
Autor je historik a politolog.
Oliver Stone, Peter Kuznick: The Untold History of the United States. Ebury Press, London 2012, 750 stran.