Na Fóru Ekologikum, které se na začátku července konalo v Brně, měla zaznít mimo jiné i přednáška o ekodesignu. Bohužel se neuskutečnila a druhá očekávaná o ekografice byla pro změnu nastíněna natolik zevrubně, že si laik jen stěží představí, jak tuto ekologicky udržitelnou strategii grafického designu uvést do běžné praxe, aniž by si musel přednášejícího pozvat na odbornou konzultaci.
Ekografika, produkční metoda, která má ochránit prostředí, firmy a designéry před zbytečným plýtváním při tisku, implikuje také řadu dalších otázek, jež volbě, zda tisknout ekologicky či jiným způsobem, předchází. Není lepší někdy něco neudělat – nevytvořit další logo, plakát, leták či jiný formát vizuální komunikace, který jen přiživí vizuální smog ve veřejném prostoru?
Po celou horkou červencovou sobotu se v bílém stanu řešila alternativní témata a příběhy „lidí, kteří se rozhodli žít jinak“. Zklamání z ekodesignu tak vykompenzovaly přednášky, jež nastínily další otázky.
Nemusí explicitně zaznít pojem design, abychom si uvědomili, že koncepty jako komunitní zahradničení, nulový odpad (zero waste), sdílené bydlení (co-housing), raw veganství (při kterém se nekonzumují tepelně upravené potraviny) či marketing pro trh s biopotravinami jsou s designem bezprostředně spjaty. Jsou to příklady efektivních strategií, sociálně zodpovědného designu, jehož primárním cílem není zisk, ale sociokulturní význam projektu.
Komunitní zahradničení je v poslední době trendem nabízejícím řešení pro nevyužité či dočasně opomíjené městské plochy. Brněnská aktivistka Kristýna Hrubanová podotýká, že nejde ani tak o vypěstování vlastní mrkve, jako o proměnu veřejného prostoru do podoby místa, kde lidé sdílejí své zážitky, informace a v neposlední řadě i úrodu. Předobrazy podobných počinů nacházejí místní aktivisté v západoevropských centrech. Co-housing přichází z Dánska a týká se nejen bydlení ve městě, ale jedná se rovněž o komunitní urbanistické řešení pro venkov, které bere ohled na krajinu i sociální potřeby určité komunity. Architektka Jana Martochová ilustrovala problematiku na projektu, který vznikl ve Starém Jičíně na Moravě, kde sama žije.
V případě obou přednášek jsem se nemohla zbavit dojmu, jenž souzněl s komentářem jednoho posluchače. Tváříme se, jako bychom objevovali Ameriku, přitom co-housing na venkově není, zjednodušeně řečeno, nic jiného než princip, kterým se dříve vesnice přirozeně utvářely, podobně jako co-housing městský není nepodobný fungování bytových družstev.
Podobné je to se zahradničením. Když před lety vznikal na pražském Jižním Městě jeden z prvních takových projektů, iniciátoři prezentovali společné pěstování ovoce a zeleniny jako žhavý berlínský trend. V Berlíně je to nepochybně v současnosti populární aktivita, nicméně není zahradničení především jednou z našich národních dovedností?
Aktivisté budou tvrdit, že co-housing či komunitní zahradničení v sobě skrývá hlubší étos než jen pěstování ředkviček nebo kolektivní správa domu. Důležitá je orientace na sdílení a utváření pozitivních sociálních hodnot v rámci stávajícího systému ve městě či na vesnici, což v některých ohledech naši tradici překračuje. Následování Západu je zároveň jaksi podvědomě pohodlnější, neboť družstevnictví či zahrádkaření konotují praxi minulého režimu, zatímco importované anglismy jsou bez diskuse více trendy.
V době, kdy alternativám vévodí pojmy jako sdílení, lokální či komunitní, by nebylo od věci vnímat věci prostě a se zdravým rozumem se porozhlédnout kolem sebe. Inspiraci můžeme nalézt ve spoustě českých měst i na vesnicích, kde se věci jaksi přirozeně dějí, aniž by někdo cítil potřebu je nějak škatulkovat. Často není nad to naslouchat našim babičkám a dědečkům. Díky vlastní reflexi místních tradic bychom pak nemuseli pro nápady do Berlína či Kodaně. Nebyla by snad taková mezigenerační komunikace tím správným komunitně-lokálním sdílením?
Poznámka na závěr: Důležitou věc připomněla „konopná doktorka“ Jana Budařová, když prohlásila, že věří v obnovení svého členství v České lékařské komoře. Alternativy totiž sice mají svůj význam, avšak pokud setrvají pouze na lokální úrovni, změna systému se neodehraje.
Autorka je teoretička designu.